Novinka

7.12. 2018 byla ochutnávka tak trochu netradiční odrůdy Vinařství Maňák

    Již několik let jsem se na ochutnávkách Vinařství Štěpán Maňák potkávala se zvláštními odrůdami, které se hned tak někde neochutnají. Ovšem, na té letošní jich bylo docela dost, a protože jsme jako národ zvědaví a zvídaví nedalo mi to, abych si je neobjednala. Jednou kategorií jsou vína - odrůdy prastaré, která se pomalu přestávjí pěstovat, protože jsou náročné na práci ve vinohradu i náchylné k chorobám. Tou druhou skupinou jsou novošlechtěnci. Každoročně se šlechtitelé snaží a kříží a kříží. Jen nepatrný zlomek semínek projde náročným sítem výběru. Jenže i tak. Každý rok se objevují nové moderní PIWI - interspecifické odrůdy, které jsou mrazuodolné, škůdcům i chorobám odolné a hlavně vše BEZ CHEMIE...
    Proč si je jednou i neochutnat?
 
Ochutnávalo se:
 
    Jak se tak čas od času stává, nebylo až do poslední chvíle jasné, v jakém počtu si ochutnáme nabízený degustační lístek. Díky dvěma náhodně nalákaným dámám se uzavřel počet na osmi účastnících s naprosto odlišnými chuťovými preferencemi. Některé osůbky si dovoluji tak trochu chuťově otipovat... Až mně zamrazilo, jak tato ochutnávka dopadne. Nakonec to nebylo až tak špatné.
 
Takto dopadla vína:
    I v této sestavě vín, si každý našel to své, a to je skvělé. Jen jedné dámě chutnala všechna vína bez výhrad, Její poznámka prý byla jen dobré. Což bych asi řekla i já. Každé jiné, zajímavé, některé sladší, jiné sušší, ale všechna bez vady.  Přiznám se, že mě velmi zajímalo hodnocení Souvignier gris, protože s touto odrůdou jsem sse u Maňáků velmi prala. Vůně i chuť byly pro mne neznámé a nezařaditelbé. Až si doma vymlsáme dvě, tři lahve, asi se s touto novou odrůdou spřátelím...
Děkuji včem, za příjemný večer v adventním čase.
 

23. - 24.5. 2018 další kurz Valtické vinařské akademie

    To, že jsem se koncem tohoto týdne byla dovzdělat, zjistil každý, kdo se zastavil ve vinotéce. Pátek byl ve Valticích sychravý, taková zamlženě studeně vlhká zima, snad se i po ulicích proháněly mraky. Prošla jsem se kolem náměstí, nakoukla na zámek, ale to už mne nastavený budík upozorňoval, že se blíží patnáctá hodina, čas začátku. S radostí jsem zasedla do vyhřáté místnosti.

    Úvodní slovo měl jako již tradičně Ing. Kopeček, kterého je Valtická vinařská akademie dítětem. Při výměně s Ing. Prokešem, mu blahopřál k vítězství, ale čeho a kde? Ani jeden neprozradil. Vždyť my máme vědět a sledovat. Ing Prokeš 21. a 22. listopadu soutěžil o titul Sommeliera Moravy, který v kategorii profesionálů vyhrál. Nám přednášel o přírodně sladkých vínech ze všech koutů světa, i vínech mešních a košer.

    V sobotu nás od devíti do sedmnácti hodin prováděl fortifikovanými víny Ing. Ptáček, který je ředitelem Nového vinařství. Tentokrát jsem nebyla autem, a o to lépe jsem si mohla vychutnat vzorky, po jejichž degustaci by nebylo dobré potkat silniční kontrolu. Konec, chvíli před sedmnáctou hodinou, byl tak akorát. Užila jsem si Moravu, uspořádala to, co jsem věděla, a rozšířila o nové. Ovšem tato činnost nikdy nekončí.

    Manželovi jsem přivezla dvě naturální oranžová vína od Ing. Kopečka. Nefiltrovaná, kalná, za nekřesťanské peníze, ale musím si ještě sama utříbit názor na taková vína, která bych kdysi už po spatření vylila a vůbec nechutnala. JENŽE nové trendy, vize a přání zákazníků asi stvořily něco, co není zrovinka můj šálek čaje, ale uvidím, a uvidíme. Zatím mne tak, že je mám i ve vinotéce, oslovilo oranžové víno Chardonnay Tomala od pana Vladiníra Tetura, který ho připravil katechínskou metodou, ale po prvním stočení je ještě nechal dva měsíce uležet v barrikovém sudu. Ano, toto víno není filtrované, ale je čiré, má jiskru, a to mohu...

15.11. 2018 byla ochutnávka  Beaujolais Nouveau

    Již několik let, vlastně od začátku, je mým dvorním dodavatelem Beaujolais Ing. Kozák vlastnící společnost Kupmeto. Jak jsem jej v průběhu let poznala a i si ověřila, má dost mlsný jazýček. A stejně jako já má své oblíbené vinaře. Co se mění je počasí, které příroda nachystá a cesta, kterou se s nástrahami musí vypořádat vinaři.

    Tato ochutnávka byla poznamenána několika zádrhely. O ten první se postaral nevím kdo, ale místo mnou objednaného mladého Chardonnay od Ch. Gramont jsem v kartonu večer před Dnem Beaujolais a ochutnávkou objevila víno od vinařství Pardon & fils. Pečlivý čtenář by se jistě divil změně v degustačním lístku.

 Ochutnávalo se:

    Dalším zádrhelem byl velmi malý zájem o francouzská mladá vína. Svatomartinská i díky médiím jsou více vidět. Dost dlouhou dobu se o ochutnávku zajímaly jen dvě osoby. Na mail s pozváním nikdo nereagoval a já uvažovala o jejím zrušení. Nicméně pár dnů před ochutnávkou se stavidla otevřela a rázem bylo jedenáct zájemců a další tři se při představě, že by bylo čtrnáct účastníků, rozhodli přijít jindy. Jenže ani toto nebyl konec. Zapeklité náhody se postaraly, že nakonec se u stolu ve vinotéce sešlo devět odhodlaných podívat se mladému Beaujolais na zoubek. A musím se přiznat, že ani já tento rok nebyla v dobré kondici. Příchozí sice dostali informace o tom, co je to odrůda Gamay, i kde se vzal marketinkový nápad s Beaulojais Nouveu, ale rozsáhlou historií jsem klopýtala jako ještě nikdy. Má omluva.

    Neštěstí vína dle mého soudu byla dobrá a příchozí měli si co povídat...

Devíti účastníkům chutnalo 

    Byl to tak trochu jiný večer, než obvykle a já doufám, že každý si našel víno, které mu chutnalo. Děkuji všem příchozím. Věřím, že za rok opět ochutnáme Beaujolais Nouveau.

 

 
11.11. 2018 jsem  v 11:11 otevřela první lahev Svatomartinského vína
   Jako každý rok si příroda zahrála a poskytla jinou surovinu a vinaři si s ní museli poradit. Jak si poradili? To byla o tázka, kterou jsem řešila při sestavování degustačního lístku, kdy jsem vycházela ze zkušeností z předešlých roků. Vždyť mám stejné vinaře jako v minulých letech, Tak to už bych mohla vědět! Pravda nejmají všichni stejné odůdy. Od Vinařství Šabata jsem na zkoušku vzala i jedno mladé polosladké - Neuburské - pro milovníky lehce sladších vín.
 
 
     Jak to dopadlo?
Inu jako vždy, Tomu chutnalo to a tomu tohle. Jsem vždy ráda, když si každý vybere to své.
    Hodnocení mé?
Překvapivě byla vína sušší, než jsem očekávala. Vinařství Štěpán Maňák mělo pro mne překvapivě dost voňavý Muller Thurgau, asi nejvoňavější, ze všech. Že by si začarovali s kvasinkami? Nejsušší byl asi od pana Vladimíra Tetura. Od Šabatů, i díky zatřídění k pozdnímu sběru, to bylo víno již zralé. Svatovavřinecké klaret , bylo velmi zajímavé, také dospělé. Růžová byla úplně převrácená než vloni. Hutné a tmavě růžové Zweigeltrebe od Vinařství Štěpán Maňák bylo letos lehké, světlé a svěží a naopak Zweigeltrebe od Vinařství Vladimír Tetur je letos sytější v barvě a plnější v chutích. Svatovavřinecké od Vinařství Šabata bylo voňavé a sladší, takové k létu. Červená byla krásně vyrovnaná. Nechtěla bych si vybrat jen jedno. Svatovavřinecké dospělé a lehce vonící kouřem snad z podzimních ohníčků. Modré Portugaly byly různé. Ten od Vinařství Štěpán Maňák byl bližší lehkému mladému vínu, jemně voňavý, krásně perzistentní a od pana Tetura se v hutnosti a plnosti skrylo i mnohdy pro víno škodlivý vysoký alkohol. Zase bylo a bude krásné ochutnávat a porovnávat.
 
2.11. 2018 byla ochutnávka červených vín
                                         - procházka Rulandským modrým a Cabernetem Moravia
    Rychlé zaplnění všech míst na ochutnávku mne velmi potěšilo. Jen mé slíbené "Co nejdřív" dodat  degustační lístek mi dlouho trvalo. Plánovat dopředu má svá úskalí. Nechtěla jsem ani jedno víno opakovat. Pro ty, kteří byli na předešlých ochutnávkách. Některá vína, která jsem měla v prvním nástřelu se doprodala u vinařů. Naopak objevila se nová, kde by mohl být potenciál odnést si domů víc než jen jednu lahev. Byla by škoda je opomenout, a podařilo se mi ucelit kolekci dvou odrůd, kde by mohlo být zajímavé podívat se vinařům i rokům tak trochu pod pokličku... Nakonec jsem vybrala dvě zcela odlišné odrůdy.
 
Ochutnávalo se:
   
    Rulandské modré - odrůdu prastarou a hlavní v oblasti Burgundské, jako zástupce vín s malým množstvím tříslovin.
A pro milovníky tříslovitějších vín.
    Cabernet Moravia - odrůdu cabernetovou a velmi mladou. Vyšlechtěnou v roce 1975 zkřížením Zweigeltrebe a Cabernetu Franc Lumírem Glosem v Moravské Nové Vsi.
Po celosvětově známé odrůdě, odrůdu autochtonní pro Českou republiku. Vína mladá ročníku 2017 a starší ročníky. Vína nehonsící se dozráváním v sudu, byť si v něm pobyla, i ta s přiznaným školením v barrique sudech.
 
Jak vína chutnala devíti milovníkům červených vín?
 
 
    Tentokrát jsem poznala i pár mě dosud neznámých a věřím, že se třeba jednou stanou známými. Všem děkuji a těším se na další procházku po červených vínech třeba po vánocích.
 

23.10.2018 jsem se zúčastnila na 21 International wine show Prague

    Dlouho jsem váhala, zda se jet podívat, tedy ochunat co ve vinotéce zatím nemám. A musím pečlivě vybírat, protože i tak regály přetékají. Ale nakonec zvítězila zvědavost, či hec zda mé čichové a chuťové buňky jsou ve střehu.

    V hotelu Hilton bylo k ochutnání nespočítatelné množství vín na 63 stáncích. To se doopravdy nedá ochutnat vše. Za tři a půl hodiny jsem si prošla 29 vzorků, ale hlavně se i něco dozvěděla, porovnala jsem si své dojmy s postupy vinařů. Prošla jsem si vína z Moravy, Golandských výšin, Italského severu, slunného Španělska, , Rakouska - Kamptalu i Maďarska od Balatonu.

 

19.10. 2018 byla ochutnávka Arcibiskupského zámeckého vína Kroměříž
- víny a historií provedl Ing. Křížek obchodní ředitel
 
    Arcibiskupské vinné sklepy v současnosti obhospodařují 6,5 ha vlastních vinohradů a podstatnou část hroznů nakupují od prověřených dodavatelů. Nechce se mi vyzradit vše, co se zájemci dozvědí od Ing. Křížka. Jen dodám, že jejich vna jsou jiná, než ta, která se doposud ochutnávala. Ochutnala jsem si je na veletrhu Wine Prague a jsem zvědavá co na ně řeknete vy...
 
Ochutnávalo se:
   
    Láskou Ing. Křížka je historie a spojení historických souvislostí s rozmachem i propady v pěstování révy vinné bylo pro všechny zúčastněné tak překvapující, možná až ohromující, že bylo ticho a pozornost byla maximální. Tak trochu v pozadí byla samostatná vína. Pro všechny bych ráda shrnula to nejpodstatnější. Vína jsou to zrozená v dubovém sudu, žádné viniifikátory, žádné chlazení. Tedy jsou to vína závislá na teplotě hroznů, když vstoupí do sklepa a na rozmarech počasí v průběhu kvašení. Zakvášení, či rozkvášení je v rukách kvasinak vyskytujících se ve vinohradu. Žádné ušlechtilé vyšlechtěné, či chladomilné krásky. Vína se nechávají vyzrávat.opět v sudech. Čeřit se smí pouze bentonitem a oxidem siřičitým šetří. Výsledek. Vína jsou to jemná, málo aromatická, a k odrůdovému charakteru jsou dodány tóny dřeva. Určitě by se dal k nim připojit i přívlastek autentická, ale tato vína jsou vlastně ještě více než autentická. Jsou připravována podle přísnějších pravidel.
    Nebudu dále napínat.
    Vína chutnala jedenácti degustátorům takto:
 
    Kdo se diví zvláštnímu způsobu hodnocení toho ujistím,  že někteří byli tak nadšení tím kterým vínem, že zvedali obě ruce a žádali o zapsání dvou hlasů... Diky Ing. Křížkovi byl večer prodchnut historií a díky všem účastníkům by velmi příjemný. Díky.
 
 
 
12.10. 2018 byla ochutnávka Vinařství Volařík - novinky ročníku 2017
    Vinařství Volařík je to největší z malých rodinných vinařství. Již obhospodařují 80 hektarů vinohradů. Celý tým sehraných pracovníků dosahuje léta na nejrůznější ocenění, ať již pro jednotlivá vína, či celkově jsou oceňováni jako vinařsrví roku. Chtělo by se říci, že i když se tým s lety proměňuje, o některých změnách jsem se zmínila hnedle po ochutnávce v Mandarin Oriental hotelu, vinařství má svůj styl a jeho vína chutnají.
K letošnímu desátému výročí obnovení vinařství se jim velmi zadařilo.
Jak píší na svých webových stránkách:
    Rok 2018 se do historie našeho vinařství zapíše zlatým písmem. Máme Championa Valtických vinných trhů, zlatou medaili z prestižního Decanteru, získali jsme titul Vinař roku a nejvýše hodnocenou kolekci z Krále vín 2018.
    Neni nic lepšího než si na svých chuťových pohárcích ověřit slávu světem šířenou.
 
Ochutnávalo se:
 
 
    Tato skupinka jedenácti milovníků vína, byť nebyli všichni na sladší, byla příznivěji nakloněna kladnému hodnocení sladších vín. Byť ani tentokrát se nedalo soudit, že vyhrává jen zbytkový cukr. Což je jistě dobře, že je vnímáno víno jako celek. Všichni se soustředili a vybírali podle své chutti. Dokonce se i vybíraly pokrmy, které by které víno mohlo doplnit.
A pro zvědané, trochu statistiky:
Pro mne to byl velmi příjemný večer a věřím, že i pro ochutnávající. Díky.
 
 
5.10.2018 byla ochutnávka Vinařství Volařík a Šebesta
    Nejprve jsem o této ochutnávce ani nechtěla psát, protože jakmile byl vypsán termín přihlásila se mi skupinka dam, že tento termím je ten nej... Jenže, časem jsem si řekla, že to byla zajímavá zkušenost stojící za zaznamenání.
        V průběhu domlouvání podrobností jsem byla požádána, zda by se dala ta nejsladší vína vyškrtnout, protože budou některé spíš na sušší... Jenže já v tu chvíli neměla mnoho času doobjednávat nová suší vína od Volaříků. I zahlodal ve mě červíček i vlastní zkušenosti, kterou bych ráda sdílela. Jak překvapivě jsem do ochutnávky Vinařství Volařík zakomponovala dvě vína Vinařství Šebesta. Vinařství z mikulovské vinařské podoblasti, která mají i společné některé tratě. Vedle Goliáše se ocitl David. 80 hekterů versus 10. Nejmodernější technologie s nakvášením na hroznech versus klasická metoda zakvášení vylisovaného moštu.
 
Ochutnávalo se:
 
    Vedle sebe se ocitla dvě Veltlínská zelená. Volaříkovo velmi suché se zbytkovým cukrem 1,4 g/l a kyselinami 6,3 g/l a  Šebestovo vyvážené se zbytkovým cukrem 5,0 g/l a kyselinami 5,7 g/l. Kdo tipuje, že jsem sázela na větší oblibu Šebestova, neplete se.
    Druhou dvojicí byli nekorunovaní králové mikulovské vinařské podoblasti Ryzlinky vlašské. Volaříkův má 17,8 g/l zbytkového cukru a kyseliny 7,9 g/l. Tady dle nejpřísnějšího zatřídění vlastně již polosladký, ovšem s pevnou a šťavnatou kyselinkou, s velkým potenciálem pro zrání v lahvi. Podle mne potřebuje tak rok v lahvi a bude to skvost. A opět vyvážený Šebestův 6,5 g/l zbytkového cukru a kyseliny 5,9 g/l. Tady jsem si tipla na Volaříkův, protože Ryzlinky mají jako odrůda, výraznější kyselinky, a v tom případě obvykle je lepší, nebo pro mnohé pitelnější Ryzlink vlašský s určitým množstvím zbytkového cukru. 
 
A jak to dopadlo. Devíti dámám chutnala vína takto:
 
    Vyhrávala vůně. Velmi mě překvapilo vítězství prvního Veltlínského zeleného. Vždyť po něm nastoupily mnohem aromatičtější interspecifické odrůdy Hibernal, Johanniter a Saphira. Inu, někdy je být první jistou výhodou... Posmutněla jsem, že Šebestova vína, jemnější ve vůni nebyla tak atraktivní, ale neskončila s nulou, tedy i ona si našla jazýček který potěšila.
    A perlička na závěr.
    Po ochutnávce jsem byla docela unavená a stalo se, že jsem od Volaříků Ryzlink vlašský polosuchý ve výběru z hroznů při prodeji zaměnila za sladký ve výběru z bobulí. Tedy místo polosuchého s 17,8 g/l jsem vydala sladký s 96,8 g/l zbytkového cukru. Ve chvíli, kdy jsem to objevila jsem napsala omluvný email a nabídla výměnu. Jaké bylo mé překvapení, když součástí odpovědi bylo "...vínečko už mám vypité a ani jsem si nevšimla :)" Jak vidět, musím dát za pravdu panu Teturovi, že pokud víno chutná, není na místě zabývat se analytikou.
    Děkuji dámám za příjemný rozesmátý večer s překvapivou pointou.    
 
TOPlist