Novinka

1.11. 2019 byla ochutnávka Když se řekne Pinot Noir...

    Jsou lidé, kteří stále tvrdí, že se u nás, ať v Čechách či na Moravě, nedají udělat dobrá červená vína. Jsem bytostně přesvědčena o opaku. Jen jsou jiná. Někdy. Ovšem změny klimatu hrají velkou roli. Podmínky už se pomalinku blíží  těm, za kterých náš Otec vlasti Karel IV nechal na Mělník dovézt a vysadit Pinor Noir - Rulandské modré.

    Tentokrát jsem tak trochu zkoušela příchozí, jestli odliší víno moravské od francouzského. To se to říká, když se ví, ale nevědět! To je potom jiná... Poslední dvě kolonky byly zde i v degustačním lístku prázdné a vína jsem měla v krabičkách zabalená tak, že vykukovalo pouze kousek hrdla. Nyní již mohu odtajnit.

Ochutnávalo se:

    Připravila jsem pro každého dvě skleničky, aby se dalo v případě potřeby porovnávat opakovaným ochutnáním a nemuselo se spoléhat jen na paměť. Ta má mě tentokrát trochu vypekla, aneb někdy je dobré i pro mne mít srovnání...

    Začínalo se relativně mladým bio Rulandským modrým od Vinařství Čech. Chtěla jsem ukázat, jak se způsob výroby a čas podepisuje na všech charakteristikách vína. Postupující klimatické změny dopřály tomuto vínu omračující barvu, vůni i sílu (15,5 % alkoholu), při zbytkovém cukru. Jak jsme se po ochutnávce všichni shodli, po tomto víně jsem velmi ublížila tomu od Ampelosu, které po vykvašení ve vinofikátoru dozrávalo t ve velkém sudu, a možná i dalšímu od Arcibiskupského zámeckého vína, protože toto Rulandské modré bylo kvašeno i dozrávalo v dřevěných sudech. Asi každé víno po tomto by to mělo těžké.

    Úvodem k vínům barrique bylo francouzké, které je z nově vytvořené oblasti Burgundsko-Beaujolais. Cuvée Pinot Noir a Gamay, jak to jen Francouzi umí. Žádná informace, to proto, aby si musel ochutnat a vyhodnotit každý sám.

    Vína od Vinařství Šebesta nenesla na přední etiketě hrdé barríque, ale na zadní etiketě tato informace byla, protože pan Šebesta tato vína nechal dozrávat ve starších, více než třikrát použitých sudech. Tady sem byla velmi napnutá, jak si povedou.

    Závěrečná čtveřice byla ze stejného roku. To aby porovnávání bylo spíš možné. Rulandské modré od Vinařství Štěpán Maňák i Vinařství Vladimír Tetur již hrdě hlásalo, že dozrávalo v barrique sudech, a pokud tomu nebylo jinak, tak oba nechávají vína zrát dvanáct měsíců ve francouzských barrique sudech. Pinot Noir od Louise Jadota je cuvée z několika vinohradů a jedinou informaci, kterou mám, je, že tato vína zrají ve francouzských barrique sudech devět až šestnáct měsíců. Tak jak je potřeba. Myslím, že v tuto chvíli nešlo připravit vyrovnanější podmínky. Jako tradičně se velké nadšení z vína vyjádřilo oběma rukama zvednutýma.

Trocha statistiky:

    Kdo se pročetl až sem, je jistě zvědav, zda a jak si jedenáct nadšenců poradilo s mým chytákem. Čtyři poznali a byli odměněni. I já byla poučena. Jeden z pánů hnedle při nalévání hlásil, které víno je které a dobře.. Jeho tipy jsem nekometovala, ale po vyhodnocení jsem se zeptala, jak si mohl být tak jistý. Každé víno se pro něj chovalo jinak již při nalévání. Ta moravská byla vizkóznější, než francouzská... Příště budu muset promyslet jak tajně nalévat. Děkuji za zajímavý a příjemný večer všem.

.

 

18.10.2019 byla ochutnávka Co když se řekne Tramín červený?

    Tentokrát jsem se musela snažit trochu víc, než jsem si myslela... U Maňáků jsem ochutnala několik skvělých Tramínů, které byly tak odlišné od "normy", že jsem zajásala jak návštěvníky své vinotéky zahltím vjemy. Ovšem nejsem paní svých plánů. U těch nejzajímavějších vín měli v degustačním lístku napsáno "Brzy v prodeji". Avšak když jsem si je chtěla objednat, dozvěděla jsem se, že snad po vánocích. Vína ještě potřebují čas. Pan Vladimír Tetur si také pohrál s Tramínem červeným a jeho vína mám. I tak si myslím, že paleta Tramínů červených z různých podoblastí byla zajímavá

Ochutnávalo se:

    První Tramín červený byl takovým etalonem mladého voňavého vína z podoblasti bez výrazných charakteristik. Ovšem se stárnutím se barva následujících dvou Tramínů od stejného vinařství prohlubovala a ve vůni i chutti přibývalo tónů medu a voštin. Ročník 2016 byl krásně viskózní. Následující od Ampelosu měl 15,5 g zbytkového cukru, ale díky výraznějším kyselinkám byl zatříděn, jako polosuchý. Někteří z účastníků ho tipovalo na suchý. Téměř tak jako ten, který nechali Maňákovi dozrát v dřevěném sudu. Ten i díky dozrávání měl velmi jemnou vůni doplněnou tóny dřeva. Polosladký od Maňáků měl jen 14 g zbytkového cukru a u něj zase někteří měli dojem, že je moc sladký... Skok ve zbytkovém cukru byl výrazný. Následující dva z velkopavlovické vinařské podoblasti bych tipovala jako velmi podobné a blízké tomu úplně prvnímu, ale byly shledány rozdílnými. Naprosto jistá podle předešlých vzorků jsem si říkala, že pan Tetur s vínem, které kvasil v rotačním dřevěném sudu, nechal ho tedy bez regulace teploty vykvasit až k 0,5 g zbytkového cukru a velmi se blížil autentickému vínu, či kwewri vínům, nebude vlídně přijat, byť nám doma chutnal...

Takto si jednotlivá vína vedla:

        Jako tradičně bych ráda poděkovala všem, kteří se prochutnali všemi vzorky a upřímě se snažili vyjádřit své pocity. Pravda chvíli jsem čelila dotazům, zda nejsou návštěvníci vinotéky ochuzeni tím, že mám jen vína, která mě chutnají. Doufám, že jsem dokázala, že si vážím i vín, která ne všem chutnají a doufám, že právě ochutnávky dovolí nahlédnout do lahví a nezastavíme se jen u etikety.

10.10.2019 jsem byla na Gala Degustaci pořádané společností Kupmeto Ing. Kozáka

    Ochutnávka se konala v prostorách Novoměstské radnice. Gala degustaci pořádá pan inženýr každým rokem, ale já na ni byla poprvé, protože si vážím našich vín a ta cizí...  Upřímě, ta co mi chutnají jsou poněkud dražší. Nicméně jsem si řekla, že s trochou nadsázky jistě platí "Čím vice vín ochutnám, tím více vím", a vypravila jsem se zdolat slibovaných 200 vín od 34 vinařství z Itálie, Francie, Portugalska, Argentiny, Chille a Austrálie.... I pár moravských vinařů tam bylo. Cestou tam jsem si vytipovala, co by mě zajímalo a ochutnala jsem i něco víc, ale všechno, to ne. 31 vzorků mi tentokrát bohatě stačilo.

    Co jsem mohla čekat. Ta uhlaženější, plnější a krásnější nebyla ta levnější.

    S některými se určitě časem potkáte ve vinotéce.

4.10.2019 byla ochutnávka Mexiko - Morava (6:3)?
    Mexiko, původně osídlené Aztéky, bylo hnedle po dobytí Hernandem Cortézem v roce 1521 kolonizováno révou vinnou. Z tohoto pohledu je tedy tradice pěstování révy vinné v Mexiku dlouhá. Nicméně ne vždy bylo vinohradnictví v takové kondici, jako v posledních několika desetiletích, kdy dokonce již nedovážejí víno z Evropy, a naopak se snaží prosadit na světových trzích. Což při současné rozloze 70 tisíc hektarů není až tak zarážející.
    Vinařství L.A.Cetto, patří k nejstarším, největším a nejuznávanějším vinařstvím v Mexiku . Nachází sev regionu Baja California, v sousedství s Kalifornií (USA), kde jsou skvělé podmínky pro pěstování révy. Po ochutnávce jejich vín jsem pro Vás vybrala jen ta červená. Je jich pouze 6 a na ochutnávku vybírám obvykle 9 lahví pro 10 účastníků... Tedy jak nadpis praví Mexiko počtem vzorků vede, ale jak budou hodnoceny Vašimi jazýčky se teprve ukáže.
 
Ochutnávalo se:
    Pečlivým čtenářům asi neunikne, že se v tabulce změnilo Y na I u Petite Sirahu. Ani Wikipedie v tom nemá jasno, takže jsem dala na název uvedený na etiketě. Petite Sirah, známý též jako Durif, je křížencem Syrahu s Peloursinem. A byť spatřil světlo světa ve Francii, tak tam se již téměř nepěstuje. Vydobyl si své místo na slunci ve Spojených státech, Mexiku i Austrálii. Tato ochutnávka přinesla několik neznámých odrůd. Interspecifickou barvířku Regenta. Zinfandel, což je jen jiné jméno pro Primitivo. I tak trochu raritu, kterou je Nebbiolo od jinud než z Piemontu. Za což může enolog vinařství Camilo Magoni, který z Piemontu pochází, a i v tak exotické končině, jakou je Mexiko toužil Nebbiolo pěstovat. A vede se mu. Toto se jako jediné od jinud než z Piemontu dostalo do 25 nejlepších Nebbiol.

    Jak se tak občas stává, má radost, že se sejdeme v počtu deseti, dlouho netrvala. Ovšem tato nepříjemnost nakonec vedla k zajímavému jevu. Dámy byly 3 a pánů bylo 6. Nechtějte po mně statistiku, jak si které víno vedlo u dam a jak u pánů. To nevím, vím ovšem, že hlasování bylo opět o tom, které víno chutná a velké nadšení se vyjádřilo dvěma hlasy.

Takto si vína vedla:

    Jako obvykle jsem byla hlasováním překvapena. Podle reakce po ochutnání bych si tipla, že více bude chutnat hutný Regent než lehčí cuvée Cabernet Sauvignon/Malbec. Nestalo se tak. Naopak mne nepřekvapilo, že Nebbiolo bude hodnoceno kladně. Toto víno zcela hladké, jemné a vyvážené bylo velmi tuhým rivalem pro moravský Cabernet Moravia od Štěpána Maňáka, který letos vstoupil do Salonu vín. Cabernet Moravia byl shledán lehčím, protože na rozdíl od Nebbiola s 14 % alkoholu má pouhých 11,5 % alkoholu. Což je pro mne zase vítané, protože si mohu vychutnat chuť a nevadí mi alkohol. Jak krásné je, že nejsme všichni stejní.

    Na velmi příjemném večeru, za který všem děkuji je pro mne jako obchodnici jeden stín. Velké nadšení z vín mi nevyprodalo zásoby, a to ani s desetiprocentní slevou po ochutnávce. Inu návštěvníci byli hodní, aby i na ostatní zbylo.

 

19.9.2019 jsem byla ochutnat mexická vína vinařství L.A. Cetto

    Ochutnávka mexických vín byla uspořádána v Den nezávislosti Mexika na mexickém velvyslanectví a pořádala ji společnost Nestar, která tato vína dováží. Účastníky přivítala paní velvyslankyně Leonora Rueda. Vína L.A. Cetto představil Allan Carrillo Amelio, který v krátkosti shrnul historii vinařství a vyzdvihl, že je to nejstarší, neuznávanější a největší z mexických vinařství. A jak již to obchodní zástupci umí, v jeho slovech bylo cítit hrdost a lásku ke každému z představovaných vín.

    K ochutnání bylo devět vzorků. První tři vzorky byla bílá vína - Savignon Blanc, Chardonnay a Chenin Blanc. Škoda, že v Mexiku neznají bílá moravská vína... Další vzorky byly červené, a tato vína obstála v mých očích., Snad si najdou i příznivce v Kolíně.

    Jsem zvědavá jak si povedou na ochutnávce.

 

30. srpna 2019  se konal  Den ve vinařství Štěpána Maňáka

      Opět jsem se na chutnávku a následnou cestu za víny vydala sama. Meteorologové slibovali tropy a ty byly. A potom také opravy silnic, které s mou stále větší únavou mohly za velmi pozdní příchod k Maňákovým. Po ubytování v krásném penzionu Vinařství Skalák jsem zcela tajně vstoupila "na scénu" až po 17 hodině, kdy jsem zcela nevítána proklouzla do řady ochutnávajících. Prvním pohledem jsem zamířila na poslední místo na degustačním lístku a orosilo mne, 92 vzorků! Projela jsem nabídku a trochu mne uklidnilo, že některá vína byla starších ročníků, tedy mnou již prozkoumaná, a nebo dokonce v mé nabídce. To by se to mělo zvládnout.

    Lidí bylo tolik, že všechna místa k sezení uvnitř byla obsazena a venku v teplu a vůních z opékaného prasátka se mi doopravdy být nechtělo. Jsem již dost známá, takže s prvním vzorkem jsou nejen úsměvy, ale i pár vlídných slov a přání, ať své zpoždění doženu. O to jsem se také snažila, ale ještě jsem spolu s ostatními chvíli strávila na slunci, když jsme byli pozváni panem Maňákem, ať se jdeme podívat na exibici cyklotrialistů. Nejmladší holčičce bylo tak málo, že až teď vzáří vyrazí do školky a už byla platnou členou týmu. Nepamatuji si jména, ani tituly, které někteří velcí mají, ale to co předveli na obyčejných paletách s neobyčejnými koly bylo mrazivé. Ale byla jsem tu kvůli vínu, tedy jsem ochutnávala a psala a tak dokola. Řada Moravia line je fajn, takové dobře pitelné víno. V řadě Tradition line bylo opět několik novinek. Až si někdy říkám, jestli toho není až moc vždyť pouze střípek mohu mít u sebe... Přibyly odrůdy Děvín a Cabernet blanc. A už i Maňákovi podlehli módě oranžových vín. Není to víno kvevri, ale Tramín červený kvasili na slupkách ve dřevě. Opět zajímavý zážitek, a toto víno bych si mohla dovolit objednat a nabídnout v ochutnávce... A v loni k Tramínu červenému, který nechali dozrát v sudu, přibylo ještě Chardonnay. Mám taková vína ráda, zvlášť když si je mohu vychutnat v klidu, protože k odrůdě se pojí i tóny dřeva a je krásně propracované rozvíjení vína, . A také, je-li víno dobře postavené, stárne s noblesou a je radost mlsat i po letech... Konec snění, jde se dál! Terroirová řada bílých vín, to je jeden poklad vedle druhého. Vína jsou to jemných vůní, v tom malém množství které ochutnám mám co dělat, abych si je vyčmuchala. Jen jsem nevypátrala co je tak zvláštního na Tramínu červeném, který si prošel betonem. Šumivý sekt a Frizzante jsem vynechala, růžová mám u sebe abych mohle být co nejdřív u červených vín. Čevená vína ozvláštnilo Cuvée RED, tedy Alibernet s Malbecem, pro mne jasný favorit této části, protože - prostě proto. V barrique řadě bylo první víno opět zkouškou co udělá, když si vinař hraje a bylo nabízeno ještě čerstvě kupážované, tedy tak trochu neučesané. Co se skrývá pod názvem 4Blend? Tramím červený, Tramín (je Tramín kořenný), Pálava a Děvín. Čtyři odrůdy, které kvasily odděleně a po vyzrání v barrique sudech byly sceleny. Myslím, že toto víno by časem mohlo bodovat v soutěžích, tedy jesli ho Maňákové pošlou do světa sbírat medajle. Dál jsem si jen tak mlsala, protože dost vín  této řady jsem si ochutnala vloni, a něco mám u sebe. Večer pokročil do brzké noci a mě se nechtělo pracovat. U sklenky jsme se Štěpáem Maňákem mladším probírali situaci kolem vína. Tento rok jsem to flákala, protože ke spokojenosti 36 vzorků. Stačilo mi to. Rozhlédla jsem se kolem, lidí bylo pomálu, cimbálovka již dohrála a hodinky posunuly ručičky k jedenácté. Byl čas rozloučit se a zavolat taxi.

...a když už jsem byla na Moravě...

    Jako tradičně jsme se zastavila ve vinařství Vladimír Tetur ve Velkých Bílovicích.  U kávy jsme probrali vše možné. Získala jsem informace, které se na etiketu nevejdou. Při prohlížení vystavených lahví, mě zaujako víno, etiketa Regent. Otázala jsem se co to je. Pan Tetur mě ujistil, že o tomto víně psal na facebooku. Protože se na této komunikační dálnici nevyskytuji, požádala jsem o přiblížení. Na přikoupeném vinohradu byla zvlášní odrůda, kterou do té doby ani pan Tetur dříve neznal a nepil - Regent Také jsem si přivezla Velkou červenou slípku. Kdo netuší o co jde, ať se přijde zeptat, ale v čase internetu, si to nejspíš každý vygooglí... Vloni před vánoci jsem měla otevřené dvě Velké bílé slípky, možná budou letos dvě Velké červené slípky.

        Neopomněla jsem si vyzvednout objednaná vína ve Vinařství Martin Šebesta. Ano, ano. Hody byly v plném proudu. Dokonce jsem se proplétala s autem mezi muzikou a skupinkou krojovaných lidiček. Těm asi bylo vedro. Vše proběhlo rychle a vlastně jsem nikoho z vinačství nepotkala. Převzala jsem si objednaná vína, doplnila všechna volná místečeka v autě.

        Poslední zastávka byla firmička pana Klimeše, kde jsem měla objednané kartony. Vím, je spousta možností, kde a jak komfortně koupit dárkové obaly, ale mě těší podpořit, byť nepatrně, českého malinkatého výrobce. Kam narvu krabici obalů bylo trochu nahlavu, ale když se chce, všechno jde. A vydala se na cestu domů.

TOPlist