Historie
31.7.2020 byla ochutnávka interspecifických odrůd

     Interspecifické odrůdy jsou ty, které mají jednoho z rodičů neevropslou vinnou révu. Jako první byla ke křížení použita réva americká (Vitis labrusca a Vitis riparia) ale následně jsou ke křížení používány i révy asijské (Vitis amurensis). Původně jsem si myslela, že uspořádám přehllídku všech interspecifických odrůd, které mám. Jenže jsem dala vybrat datum a někteří připojili i prosbu, aby vína nebyla příliš sladká  A o to právě u některých kříženců jde, aby se co nejvíce zkrátila doba od květu po vyzrálý hrozen. a ten měl vysokou cukernatost, tak takové odrůdy si odpustím a bude to přehlídka pro Johanniter, Savilon a Hibernal.

Ochutnávalo se:

    Deset zvídavých si ochutnalo dvě odrůdy vyšlechtěné v Německu. Dříve vyšlechtěný Hibernal, který je v současnosti nejznámější a i více pěstovaný, a Johanniter, který doposud ještě nebyl zapsán do Listiny povolených odrůd v naší republice. Oproti tomu Savilon, vyšlechtěný roku 2001 ve Vinselektu Perná kolektivem kolem Doc. Michlovského, je odrůdou zapsanou v Listině povolených odrůd. 

       Vinařství Volařík své interspecifické odrůdy má ve speciální řadě - Organic - se zeleným proužkem na jejich velmi střídmé černo-bílé etiketě. Toto označení si zavedli, aby bylo na první pohled jasné, že tato vína jsou z vinohradu, který se nepotkal s chemickým ošetřením proti plísňovým a houbovým chorobám.

A takto to dopadlo:

    Tentokrát byli ve skupince milovníci nejen suchých vín, ale i sladších. Proto ani nejsušší Hibernal od Volaříků, ani polosladký Savilon od Maňáků nechutnaly všem. Ve výsledku si všichni pochvalovali, že si ochutnali něco, co dosud znali podle jména, nebo ani to ne, a každý si vychutnával to své nejlepší. Ovšem nekorunovaným vítězem byla chladná voda. Tento páteční večer byl hodně horký a ani ochlazení po osmé hodině nebylo výrazné. Děkuji všem za přízeň a hezký večer i pro mne.

 

24.7.2020 byla ochutnávka Sauvignonů z Moravy x Sancere

  Sauvignon náhodný to kříženec Chenin blanc a Tramínu zaujal kdysi kohosi v oblasti Sancere, která je považována spolu s Pouilly Fume za oblasti, kde jsou vyráběna špičková odrůdová vína. Jak šel čas rozšiřovalo se jeho pěstování po celém světě, tedy i k nám dorazil a od roku 1952 je zapsán v Listině povolených odrůd. Tato ochutnávka by mohla být nazvána tak trochu archeologickou. Proč? Protože se projdeme od mladého až ke krásně lahvově zralému.

Ochutnávalo se:
    Tato ochutnávka byla velmi zajímavá. Hnedle první Sauvignon Vinařství Štěpán Maňák se asi tak tři týdny před naší ochutbávkou stal šampionem mezinárodní vinařské soutěža Grand prix winex, kde se utkal i s francouzskými Sauvignony kromě všech možných odrůd. Vyhrál, byťprý Slovácká vinařská podoblast by podle všeho neměla být tou nejlepší pro pěstování Sauvignonů. Jeho o rok starší bráška z té stejné tratě měl nepatrně jinou analytiku a o něco jemnější vůni. Sauvignony ze Znojemské poddblasti by měly být ty odrůdově typické, neb jsou to Vína Originální Certifikace z té nejlepší tratě a podle mínění zkušených vinařů z oblasti jsou to vína odrůdově typická a jeden rok jako druhý. Těmito Sauvignony jsme se posunuli k těm starším, což se projevilo ve zlátnutí barvy. Vladimír Tetur a Stanislav Hrabal jsou okouzlení víny z Francie a rádi dělají vína srovnatelné kvality, tedy logicky jsem je přiřadila k těm od vinařství Mellot. Pravda ty co mám ve ninotéce jsou již asi poslední na světě a lahvově zralé. Tím pádem jsou ve vůni zcela odlišné od těch mladých...
 
Takto to dopadlo:
 
    Nadšení devíti účastníků nad prvním Sauvignonem bylo nelíčené, naopak Sauvignony ze Sancere se nesetkaly s tak příznivou reakcí, byť pro některé to bylo zajímavé setkání a slyšela jsem, že sice nebyly tím očekávaným zlatým hřebem, ale byly něčím zajímavé. Jak ráda si při této příležitosti vzpomínám na mé první setkání s Chablis...
    Všem děkuji za krásný večer. 
10.7.2020 byla ochutnávka - Malbecy - Argentina - druhá

    Místo jedné ochutnávky dvě... To už by snad mohlo vypadat, že se doopravdy, byť opožděně, slavil Světový den Malbecu docela vážně. A to by chtělo, aby se ochutnala i různá vína. Napadalo mne, když byl zájem. Pravda neměla jsem všechna vína v ochutnávce jako žhavé novinky, ale spolu s vodou by se dalo říci, že nenapiješ se po roce stejného Malbecu... Navíc zrání vina v barrique sudech je alchymie jak pro vinaře, tak i pro jazýčky, možná ještě víc.

       Nejpoužívanější jsou sudy z francouzského, nebo amerického dubu. Na první pohled by se mohlo zdát, že v Americe se budou používat více americké duby, ale není to tak zcela pravda. Mnoho vinařství se zhlédlo v mecce vín Francii a sudy putují přes Atlantický oceán. Na rozdíl od nás, kde smí být použit barrique sud pouze třikrát, aby mohlo být víno označeno jako barykové, mi není známo obdobné omezení v Argentině. Některá vinařství na etiketě prozradí, že víno dozrávalo v nových sudech, jiná to nezmiňují. Jako vždy je ovšem třeba zahájit ochutnávku vínem odrůdovým...

Ochutnávalo se:

    Při plánování této ochutnávky jsem počítala, že by mohlo ve výsledu dorazit i více osob než devět, ale skutečnost byla jiná. Po tropickám dnu si na jemný déšť a ochlazení počkalo s Malbecy jen sedm milovníků červených vín a Malbeců zvlášť.  

Takto to dapadlo:

    Nečekané se stalo skutečností. Poslednímu vínu se podařilo něco co tu ještě nebylo. Chutnalo všem a bez výhrad. Možná, že kdyby hlasovaly i nohy potom by možná některá chyběla ;)

Děkuji všem za báječný večer.

9.7.2020 byla ochutnávka - Malbecy - Argentina - první

    Někdy se to schumelí, a ani sněžit nemusí...  na ochutnávce 19.6. byli někteří velmi zapálení pro červená vína. Na místě se vytvořila skupinka se zájmem o Malbecy a dokonce o den dříve, než byla mnou plánovaná ochutnávka...

    Letos se měl 17. dubna ve velkém stylu slavit 10 ročník Světového dne Malbecu a ono se možná slavilo jen v Argentině, ale u mě ve vinotéce zůstala vína uzavřená a čekala, až či spíš jestli nastane ten pravý čas.... Snad nastal.

    Malbec, původně francouzská odrůda byla spolu s dalšími odrůdami převezena do Argentiny. Ve Francii odrůda s problematickým výnosem, si zde našla svůj nový domov a dokonce je již dlouhá léta její vlajkovou lodí. Velké až obrovské výkyvy mezi denní a noční teplotou, sucho a neustálé větry provětrávající vinohrady Malbecu svědčí. Pěstuje se snad na všech jen trochu možných místech v mnoha provinciích a v nejrůznějších výškách od 300 po 3111 m. n. m. 

    Číslovka v posledním sloupečku znamená, jak dlouho si to které víno pobylo v barrique sudu. Mohl to být sud z francouzského nebo amerického dubu, a některá si ještě dozrávala v lahvi, jak to je s tím kterým vínem se milovníci Malbeců dozví...

Ochutnávalo se:

    V příjemně vlahém podvečeru se sešlo deset odhodlaných přechutnat si Malbecy od odrůdově čistých z provincie Mendoza, po Malbec jen z jediného vinohradu - Terroir selection Malbec, který má představit ochutnávajícímu celou nádheru vůní a chutí argentinského Malbecu. Poslední víno bylo tak trochu ve francouzském stylu. Numina Grand Corte je cuvée, kde Malbec tvoří 65% podíl, ale zbylá procenta si podělily 14 % Cabernet Sauvignon, 10 % Cabernet Franc, 6 % Merlot a 5 % Petit Verdot. Víno mnohem jemnější, komornější. Byla jsem velmi zvědavá, jak si povede...

Takto to dopadlo:

    V krátkosti připomenu, že první číslo je za chutná a druhé za chutná ještě víc. Pravda někteří dávají jen polovinu hlasu, a někdy se sejdou dvě poloviny, tedy sečtu je za jeden hlas. Jako vždy mě potěšilo, že každý si našel to své a ani jedno víno nechutnalo bez výhrady všem. Veselý a rušný večer utekl jako voda a já děkuji všem, za přízeň a ochotu hrát si s vůněmi a chutěmi.

  

26.6.2020 byla ochutnávka - Chile, Itálie a Francie v červeném víně

    Někdy neuškodí podívat se po světě, byť jen prostřednictvím vín. Ochutnat si vína z Nového světa a kupodivu ne Malbecy (ty budou hnedle následovat). I z vinařských velmocí jako jsou Francie a Itálie, kde se pěstují mnohdy i jiné odrůda než u nás. Odrůdy autochtoní, co údolí to jiná odrůda a jiná historie...

    Do Chile byla dovezena vína z Evropy, a tato vzdálení země se jim stala druhou vlastí. Odrůdy původně francouzské, či v případě Sangiovese původně odrůda Italská. Jak se jim vede pod Andami v rukách, tedy spíše na vinohradech a ve vinařství Errazuriz si dalo posoudit v jejich základní řadě vín Estate series. U všech bylo deklarováno, že hrozny byly ručně sbírány, zpracovány nejmodernější technikou a podle sklepmistra si buď dozrávala v barrikových sudech, či nikoli. Jaká je asi nejvyšší řada – Icona?

    Itálie má spoustu autochtonních odrůd, jako jsou například Covina, Rondinella. Oseleta, či Corvinone a právě tyto prastaré odrůdy má ve vinohradech Vinařství Zenato, v poměru k jiným mladé a malé. Zakladatel Sergio Zenato byl přesvědčen, že i tyto odrůdy opečované, sklizeň redukovaná a hrozny zpracované moderními technologiemi, poskytnou skvostná vína. Vina byla o nejméně kategorii výš než předešlá chilská, což se odrazilo v ceně. Dalším zástupcem Itálie bylo Vinařství Tenuta di Bibiano, která rodině Marzi Marrocchesi patří od roku 1865, avšak první zmínky, že se tam pěstovala réva, sahají do ranného období Římské říše. Za rozhodující pro kvalitu dnešních vín, je jejich odhodlání obnovit vinařství zničené druhou světovou válkou i spolupráce s Giuliem Gambellim. Vsadili na odrůdu Sangiovese a jejich Chianti classico polaskalo jazýčky účastníků.

    Francii reprezentovalo jedno z mnoha Chateaunef-du-Pape. Kolik je v oblasti vinařství si netroufám ani tipnout. Rodina Quiot, byť o předcích jsou zmínky od roku 1748, kvůli mšičce révokazu svou vinařskou tradici na mnoho let přerušili a novodobou historii začali psát až roce 1980.

Ochutnávalo se:

    Tentokrát bylo setkání nad víny velmi komorní. Nakonec se sešlo sedm příznivců červených vín zvědavých, co se jim octne ve skleničce. Prý tentokrát byla vína velmi vyrovnaná a takto to dopadlo.

    

    Zaslechla jsem, že Chateaunef-du-Pape vzhledem k ceně nebylo o tolik lepší než vína předešlá, což by se dalo objektivně posoudit, kdyby bylo k ochutnání několik Chateaunef-du-Pape od různých vinařství a v různé ceně, nebo byla porovnána jiná francouzská vína z různých oblastí právě s tímto. Možná pro mne inspirace k nákupům… Uvidíme. Večer se posunul ve vlahou noc a já bych ráda poděkovala všem statečným za příjemně strávený večer.

 

19.6.2020 byla ochutnávka - Málo pěstované odrůdy, tedy na Moravě

   Téma této ochutnávky mne napadlo v kontrastu k interspecifickým odrůdám, mladým a záměrně šlechtěným, které budou na programu 31.7. Což si ochutnat odrůdy s dávnou historií, které pomalu mizí z vinohradů, protože jsou náchylné k chorobám, nejsou odolné vůči mrazům, nebo jsou náročné na zelené práce. Sylvánské červené, Sylvánské zelené, Rotgipfler či Scheurebe...

    Sylvánské červené je snad mutaci Sylvánského zeleného a dříve bylo dokonce i ceněno výše než Sylvánské zelené, které je nyní mnohem známější. Rotgipfler, stará odrůda u nás nazývaná Červenošpičák, je náhodným křížencem Tramínu a Veltlínského červeného, největší rozlohy jsou jím osázené v Rakousku. Scheurebe bylo vyšlechtěno roku 1916 Dr. Scheuem, údajně jako kříženec Sylvánského zeleného s Ryzlinkem rýnským. Až genová analýza odhalila, že maminkou není Sylvánské zelené a potvrdila otcovství Ryzlinku rýnského...

    Toto, a i něco na víc se dozvěděli ti, kteří si přišli ochutnat.   

Ochutnávalo se:

    Souhrou okolností se tentokrát sešlo dvanáct milovníků sušších vín. Poslední Modrý Fěruňk byl kupodivu jasným vítězem, byť ne pro všechny. Nemusí mít každý rád červené víno.

Takto si vína vedla:

    Připravená vína byla ochutnána a ohodnocena relativně rychle, vždyť jsem počítala jen s deseti účastníky. A večer byl ještě mladý. Protože v ochutnávce převládalo Vinařství Štěpán Maňák, doplnila jsem program o jejich Cabernet Sauvignon pozdní sběr/2017 a Alibernet pozdní sběr/2017. Stejně jako Modrý Fěruňk, i tato vína dozrávala v sudu. Obě sklidila ovace, a u některých ještě i zájem o Cabernet Moravia pozdní sběr/2018…

    Chladnější a deštivý červnový večer byl doufám nejen pro mne prozářen radostí z poznávání a milé společnosti. Za což patří všem dík.

 

7.2.2020 byla ochutnávka - Tak trochu vertikální Ampelos

    Téma této ochutnávky zajistil telefonát, zda bych nepotřebovala doplnit zásoby... Prohlédla jsem nabídku, porovnala se zásobami a zjistila, že by bylo možné porovnat, jak zrají vína ročníku 2017 s těmi relativně mladšími z roku 2018. Navíc mám slabost pro Kerner od Ampelosu, tedy není co řešit. Ráda přivítám všechny, kteří se nebojí ochutnat vína od suchých po sladká.

Ochutnávalo se:

    Datum této ochutnávky bylo relativně rychle obsazeno. Jenže neštěstí nechodí po horách... Stalo se, a přihlášená skupinka se v týdnu ochutnávky rozpadla. Mnohé jsem oslovila, a mnozí v tak krátké době již měli jiný program.... Ve chvíli, kdy jsem váhala, zda těm, kteří zájem projevili se neomluvit, se ohlásili další a nakonec se sešlo jedenáct odhodlaných ochutnat i to, co by si asi nekoupili - mnozí víno s vyšším zbytkovým cokrem nevyhledávají. Po ochutnání plánovaných devíti vzorků byl počet rozšířen o Rulandské bílé. To jediné neprošlo hlasováním, protože v uvolněné atmosféře mě již přišlo nepatřičné prudit, ale dle reakcí nebylo to to nejhorší víno večera. 

Takto si vína vedla:

    Z reakcí si dovoluji soudit, že pro mnohé bylo zajímavé zjištění, že vína jednoho ročníku jim všeobecně chutnala více, či méně. Inu, někomu vyhovují vína svěží, jinému již vyzrálejší, uhlazená. Někteří si ochutnali vína mnohem sušší, než by jindy pili a jiní i přes vysoký zbytkový cukr zcela nezavrhli víno sladké...

    Jsem velmi ráda, že jsem se tato ochutnávka uskutečnila a děkuji všem, kteří měli na poslední chvíli čas a chuť probrat se víny. Byl to pro mne opět velmi příjemný večer v milé společnosti.

 

3.2.2020 jsem byla přechutnat Malbecy

    Společnost Nestar letos uspořádala ochutnávku neskutečně brzy, o více než měsíc dříve než loni. Opět v Hergertově cihelně na Malé Straně. Když jsem odjížděla z Kolína, přestalo pršet a já optimistka si nevzala deštník, protože vím, že v Hergertově cihelně není moc místa na odkládání, natož mokrých deštníků. Praha byla také bez deště, ale jako velmi prozíravé se ukázalo přelakování vlasů, protože vítr na Mánesově mostě byl až nepříjemně silný. V kalném světle nebyla chuť ani vytáhnout fotoaparát, byť turisté cvakali jeden snímek za druhým...

    Otevřením dveří do Hergertovy cihelny jsme se rázem ocitli ve žhavém slunci Latinské Ameriky a Španělska. Na příchozí čekalo 20 vzorků vín a na proložení španělské delikatesy - sušené maso, olivy, ovčí sýr manchego... Co víno, to žhavé argentinské slunce. I ta nejmladší byla již krásně zralá vína ročníku 2019, některá dokonce strávila i 3 měsíce v barrique sudech. Inu, jižní polokoule sklízí o půl roku dříve, než Evropa. Tentokrát jeden kytarista kouzlili argentinské rytmy. Vzhleden k mnohem většímu počtu ochutnávajících by se moožná ani dva nevešli. Což bylo méně příjemné, protože nejen že všechna místa k sezení byla obsazena, ale hlavně byla téměř pořád fronta na další vzorek. Voda v karafách i občerstvení zmizelo jako mávnutím kouzelného proutku.

     Mezi vzorky nebyly jen Malbecy. Nabízela se i dvě bílá vína, Pinot Grigio a Chardonnay. Poprvé jsme si ochutnali i bílý Malbec, tedy klaret, ale cena mě odradila, adych si ho vzala a dvě rosé. Podle mé předchozí zkušenosti, bílá vína z Argentiny nemají v Kolíně mnoho příznivců. Takže ochutnat se dá, ale pro vinotéku jsme vybírali jen z Malbeců.

     Malbecy byly z různých oblastí Argentiny. Prý ty NEJ jsou z Mendozy. Tradičně jsou nejdražší, ale ani Malbecy z Patagonie, San Juanu nebo Salty nemusí být nutně druhá liga. Navíc se mi zdá, že i tato byla letos o něco dražší. Všechna vína byla velmi dobrá, ovšem některá mi chutnala ještě o něco více. Ta jsem vybrala a již se těším na Vaše hodnocení při dubnových ochutnávkách.

24.1.2020 byla ochutnávka - Sólo pro Ryzlinky

    Ryzlinky - Ryzlink vlašský a Ryzlink rýnský. Dvě klasické odrůdy, u kterých se vždy a všude píše, že nemají nic společného. Ovšem v této ochutnávce měly společné to, že jsem vybírala pouze a záměrně jen suchá  vína. Ovšem suché víno ani náhodou není synonymem pro víno kyselé. Svou roli hraje i to, že někteří vinaři dodržují rozmezí cukru pro suchá vína, které je 0 - 4 g zbytkového cukru v litru vína. Jiní to vyhodnotí jako spíš celkový dojem vína, tedy až do 8 g zbytkového cukru. Samozřejmě svou roli sehraje i ročník, terroir  a vnímavost jednotlivce na kyselinky ve víně obsažené. Ryzlinky patří k těm s výraznějšími.

Ochutnávalo se:

    Pozorní návštěvníci si jestě všimli, že v nabídce byly původně 4 Ryzlinky vlašské a 4 Ryzlinky rýnské a teď je v tabulce o 2 vína více a nejsou to Ryzlinky. To zavinila souhra náhod, kdy se na ochutnávku nakonec dostavilo jedenáct milovníků suchých vín. A to nejde mít jen osm vzorků. Jenže byť by byly i další Ryzlinky vychlazené, nebyly by již suché a já zaslechla, že ten poslední Ryzlink rýnský od Ampelosu s 8 g zbytkového cukru byl pro některé již dost sladký. Nezbylo než improvizovat a seznámit účastníky i dosti suchým Scheurebe a i nakonec nabídnout k ochutnání i vlastně již loňské Svatomartinské  - Veltlínské červené rané. U tohoto vzorku jsem byla zvlášť napjatá jak si v tak náročné konkurenci povede...

Takto vína chutnala:

Velmi chutnalo Scheurebe, které mnozí neznali a ani Veltlínské červené rané si našlo své příznivce...

Děkuji všem za velmi příjemný večer a snad někdy příště.

 

6.12.2019 byla ochutnávka tak trochu luxusnějších vín, která tady zatím nebyla aneb

Když se řekne Velké a Oranžové víno z Velkých Bílovic

    V čase adventním jsem se těšila, že poslední ochutnávka bude zlatým hřebem v tomto roce. Zvlášť, když byl zájem o seznámení s něčím trochu zvláštním... Proč ne?

    Dlouho nebylo jasné kolik bude účastníků, a tedy, kolik vín se ochutná. Některá objednaná vína nedorazila a jiná mne zaujala podle popisu, byť jsem sama netušila jak chutnají, neboť na to nebyl čas... Ve výsledku jsme spolu ochutnali Velká vína a Oranžová vína z Velkých Bílovic.

    Vína Vinařství Hrabal a Vinařství Vladimír Tetur, kteří jsou členy spolku Vekobílovičtí vinaři, se potkala. Obě vinařství mají svou Velkou bílou slípku i Velkou červenou slípku

    Velká bílá slípka je cuvěe Chardonnay a Rulandského šedého, které zraje v dubových sudech. Pěkné je, že od Ing. Hrabala jsou tyto odrůdy v poměru CH 70% x RŠ 30% a u pana Tetura je pomněr obrácený CH 30% x RŠ 70%, a také používají sudy od jiných výrobců, jistě i s jiným toustováním, dokonce i doby zrání se mírně lišily. Cuvée od pana Hrabala je světlejší, u pana Tetura je jeho barva až plně zlatá. Vůně i chuť také nejsou stejné..

    Velká červená slípka je ve složení mnohem rozdílnější. U Vinařství Hrabal - cuvée ZW 70% x FR 30%, u pana Tetura - FR 70% x RM 30%. Při bedlivém sledování menisku u obou vín se dá tipnout, které je cuvée s Rulandským modrým.

    Tato Velká vína byla následována červeným Cuvée BB Laďa, CS x ME, které zrálo v barrique sudech 36 měsíců a bílým BB Laďa, což je Rulandské šedé, které opět pobylo v barrique sudech 36 měsíců.

    Další dva vzorky byla mnohem mladší oranžová vína. Někteří z účastníků již oranžové víno někde ochutnali. Ne vždy byly jejich dojmy dobré. Někteří nikoli...  Když já okusila to své první, netušila jsem, jak strašně rozdílná mohou být. Rozdílnější, než klasická vína, i když... Vinařství Hrabal má nyní oranžové Veltlínské zelené (tuto odrůdu jsem ještě jako oranžové nepila) a Tramín červený. Veltlínské zelené pobylo i chvíli v sudu.

    O finále se postaralo víno pana Tetura - Tomala. Víno připravené z Chardonnay katechinskou metodou, které ještě potom dozrávalo v barrique sudu. Víno nezařaditelné, temně oranžové, velkolepé. 

    Protože jsem z nedostatku času neprozradila dopředu co bude, nabízím tabulku jak si jednotlivá vína vedla v ústech deseti degustátorů.

    Hodnocení bylo jako obvykle. První číslo je počet účastníků, kteří zvedli jednu ruku, že jim toto víno chutnalo a druhé je i za druhou zvednutou ruku, že jsou tímto vínem nadšeni. Ano, někdy je prý škoda, že nejsou rři ruce. Já byla od začátku velmi napnuta jak dopadnou všechna vína, inu neměla jsem nachutnáno. A i ta oranžová dle mého soudu patří k těm výrazně lepším. Ovšem ani jedno víno nebylo tuctové. Jak jsem zaslechla:"Byla to zajímavá zkušenost."

    A pro mne velmi příjemný adventní večer, za což všem děkuji.

 

21.11. 2019 byla ochutnávka Beaujolais Noveau

    Roku 2014 byla v kraji Beaujolais velmi zpřísněna pravidla i dohled nad jejich dodržováním, což vede k produkci  kvalitních vín. Díky tomu již v řetězcích nepotkáte Beaujolais Noveau za 29 Kč, ovšem se ani nevyplatí dovozcům platit reklamu. V posledních letech se snad  ani nikdo nezmíní, že i v kraji Beaujolais se slaví první letošní víno, byť to byl před pár lety fenomén i u nás a hlavně, Beaujolais Nouveau tady bylo dříve než Svatomartinská vína...

    Letos jsem objednala jen červená. A protože jsem hravá, rozhodla jsem se, že nabídnu k porovnání u některých vinařství nové a to loňské, ovšem bez vyzrazení ročníku... Byla jsem zvědavá, kdo pozná nové od toho staršího. Ale hlavně jsem chtěla ukázat příchozím, že dobré mladé víno se dá bez problémů pít i po roce.

Ochutnávalo se:

(v proznačených políčkách byly dříve otazníky)

    Přes mnohé komplikace nakonec dorazilo sedm odhodlaných poprat se nejen s víny, ale i s rébusem. On to byl i rébus pro mne jak "zamíchat" s ročníky... Vždyť vlastně je to jedno, když vím, že nabídnu dvě skleničky a vína se potom dají ochutnat i několikrát. Na pořadí nezáleží. Kdysi pan Tetur říkal, že jakákoli soutěž by měla mít odměnu pro úspěšné. On nabízí vína, já Kůrovky. A nestačila jsem se divit. Pět sommeliérů dvakrát rozpoznalo správný ročník. A kupodivu více chutnala Beajolais ročníku 2018. Jestli se neprojevilo to, co říkal Ing. Kozák, že francouzská vína jsou rok od roku lepší...  Pokud mi nějaká letošní Beaujolais Noveau zbudou, zařadím stejný rébus do ochutnávky i příští rok.

A trochu statistiky:

    Jak vidno, nejvíc letos bodoval nejdražší Louis Jadot. Toho jsem vloni nakoupila jen tři lahve, protože je v nákupu dost drahý, letos jsem si troufla na šest lahví a již jsou rozebrány. Při hodnocení, zda chutná někteří litovali, že nemají tři ruce.... 

    Kdo by se chtěl prokousat všemi záznamy o předeškých ochutnávkách, jistě mi dá za pravdu, že vloni Beaujolais Nouveau od Baronne Chatelard propadla. I letos ta mladá nedopadla dobře, to ta rok stará... Kdybych jich měla více, všechna by se prodala! Není na místě lámat hůl nad vínem pokud právě dnes není tou jedničkou. Ostatně jedničkou může být jen jeden.

    Všem odhodlaným děkuji za veselý večer s Beaujolais Nouveau.

 

11.11. 2019 v 11:11 jsem otevřela první lahev Svatomartinského vína.

    Jistě již mnozí slyšeli, že Vinařský fond letos vyhlásil výjimku a Svatomartinská vína se budou moci prodávat a pít již od 8. listopadu. Bylo to na přání řetězců a restaurací, aby se nemuselo tak strašně dlouho čekat až do pondělí 11. listopadu. Milovníci svatomartinské husy se mohou zakousnout do šťavnatého stehýnka a zapít mastné sousto mladým a svěžím vínem již o předcházejícím víkendu... Ano, proměny klimatu dopřávají dozrávání hroznů a sklizeň se posunuje k dřívějším termínům, ale všimla jsem si u svých vinařů, že jim posun vzal pár dnů a trochu jim zkomplikoval život...

    Z předešlých let vím, že v řetězcích jsou Svatomartinská vždy první den prodávána za nějakou cenu a již druhý den je na nich výrazná sleva. Jaké kvality jsou asi tato vína, když jediný den vede k jejich zchátrání a snížení jejich pitelnosti? Kdo nekoupí dnes, již zítra koupí výprodejové víno s horší kvalitou?!?! 

    Pokud mě mé čivy neklamou, Svatomartinská od mých vinařů jsou sice v čase proměnlivá, ale ten čas se počítá na měsíce. A i po roce si zachovávají pel nevinnosti. Byť v lahvi trochu vyzrají, zaoblí se...

Něco jako já ;) ?

    Tedy pro nedočkavé jsem i pár lahví otevřela dříve, aby nekupovali zajíce v pytli, ale sama jsem dodržela slíbené a pomalu si je prochutnala až v pondělí.

    Opět všechna byla otevřena i více než týden...

 

    Vezmu-li to podle rychlosti jakou mizela jedotlivá vína, potom od Vinařství Štěpán Maňák nejvíc chutnal Muškát moravský. Od Vinařství Šabata byl téměř shodně oblíben Muller Thurgau a Svatovavřinecké - klaret. Pan Vladimír Tetur velmi potěšil Modrým Portugalem. Pokud ještě ve vinařstvích budou doobjednám.

 

1.11. 2019 byla ochutnávka Když se řekne Pinot Noir...

    Jsou lidé, kteří stále tvrdí, že se u nás, ať v Čechách či na Moravě, nedají udělat dobrá červená vína. Jsem bytostně přesvědčena o opaku. Jen jsou jiná. Někdy. Ovšem změny klimatu hrají velkou roli. Podmínky už se pomalinku blíží  těm, za kterých náš Otec vlasti Karel IV nechal na Mělník dovézt a vysadit Pinor Noir - Rulandské modré.

    Tentokrát jsem tak trochu zkoušela příchozí, jestli odliší víno moravské od francouzského. To se to říká, když se ví, ale nevědět! To je potom jiná... Poslední dvě kolonky byly zde i v degustačním lístku prázdné a vína jsem měla v krabičkách zabalená tak, že vykukovalo pouze kousek hrdla. Nyní již mohu odtajnit.

Ochutnávalo se:

    Připravila jsem pro každého dvě skleničky, aby se dalo v případě potřeby porovnávat opakovaným ochutnáním a nemuselo se spoléhat jen na paměť. Ta má mě tentokrát trochu vypekla, aneb někdy je dobré i pro mne mít srovnání...

    Začínalo se relativně mladým bio Rulandským modrým od Vinařství Čech. Chtěla jsem ukázat, jak se způsob výroby a čas podepisuje na všech charakteristikách vína. Postupující klimatické změny dopřály tomuto vínu omračující barvu, vůni i sílu (15,5 % alkoholu), při zbytkovém cukru. Jak jsme se po ochutnávce všichni shodli, po tomto víně jsem velmi ublížila tomu od Ampelosu, které po vykvašení ve vinofikátoru dozrávalo t ve velkém sudu, a možná i dalšímu od Arcibiskupského zámeckého vína, protože toto Rulandské modré bylo kvašeno i dozrávalo v dřevěných sudech. Asi každé víno po tomto by to mělo těžké.

    Úvodem k vínům barrique bylo francouzké, které je z nově vytvořené oblasti Burgundsko-Beaujolais. Cuvée Pinot Noir a Gamay, jak to jen Francouzi umí. Žádná informace, to proto, aby si musel ochutnat a vyhodnotit každý sám.

    Vína od Vinařství Šebesta nenesla na přední etiketě hrdé barríque, ale na zadní etiketě tato informace byla, protože pan Šebesta tato vína nechal dozrávat ve starších, více než třikrát použitých sudech. Tady sem byla velmi napnutá, jak si povedou.

    Závěrečná čtveřice byla ze stejného roku. To aby porovnávání bylo spíš možné. Rulandské modré od Vinařství Štěpán Maňák i Vinařství Vladimír Tetur již hrdě hlásalo, že dozrávalo v barrique sudech, a pokud tomu nebylo jinak, tak oba nechávají vína zrát dvanáct měsíců ve francouzských barrique sudech. Pinot Noir od Louise Jadota je cuvée z několika vinohradů a jedinou informaci, kterou mám, je, že tato vína zrají ve francouzských barrique sudech devět až šestnáct měsíců. Tak jak je potřeba. Myslím, že v tuto chvíli nešlo připravit vyrovnanější podmínky. Jako tradičně se velké nadšení z vína vyjádřilo oběma rukama zvednutýma.

Trocha statistiky:

    Kdo se pročetl až sem, je jistě zvědav, zda a jak si jedenáct nadšenců poradilo s mým chytákem. Čtyři poznali a byli odměněni. I já byla poučena. Jeden z pánů hnedle při nalévání hlásil, které víno je které a dobře.. Jeho tipy jsem nekometovala, ale po vyhodnocení jsem se zeptala, jak si mohl být tak jistý. Každé víno se pro něj chovalo jinak již při nalévání. Ta moravská byla vizkóznější, než francouzská... Příště budu muset promyslet jak tajně nalévat. Děkuji za zajímavý a příjemný večer všem.

.

 

18.10.2019 byla ochutnávka Co když se řekne Tramín červený?

    Tentokrát jsem se musela snažit trochu víc, než jsem si myslela... U Maňáků jsem ochutnala několik skvělých Tramínů, které byly tak odlišné od "normy", že jsem zajásala jak návštěvníky své vinotéky zahltím vjemy. Ovšem nejsem paní svých plánů. U těch nejzajímavějších vín měli v degustačním lístku napsáno "Brzy v prodeji". Avšak když jsem si je chtěla objednat, dozvěděla jsem se, že snad po vánocích. Vína ještě potřebují čas. Pan Vladimír Tetur si také pohrál s Tramínem červeným a jeho vína mám. I tak si myslím, že paleta Tramínů červených z různých podoblastí byla zajímavá

Ochutnávalo se:

    První Tramín červený byl takovým etalonem mladého voňavého vína z podoblasti bez výrazných charakteristik. Ovšem se stárnutím se barva následujících dvou Tramínů od stejného vinařství prohlubovala a ve vůni i chutti přibývalo tónů medu a voštin. Ročník 2016 byl krásně viskózní. Následující od Ampelosu měl 15,5 g zbytkového cukru, ale díky výraznějším kyselinkám byl zatříděn, jako polosuchý. Někteří z účastníků ho tipovalo na suchý. Téměř tak jako ten, který nechali Maňákovi dozrát v dřevěném sudu. Ten i díky dozrávání měl velmi jemnou vůni doplněnou tóny dřeva. Polosladký od Maňáků měl jen 14 g zbytkového cukru a u něj zase někteří měli dojem, že je moc sladký... Skok ve zbytkovém cukru byl výrazný. Následující dva z velkopavlovické vinařské podoblasti bych tipovala jako velmi podobné a blízké tomu úplně prvnímu, ale byly shledány rozdílnými. Naprosto jistá podle předešlých vzorků jsem si říkala, že pan Tetur s vínem, které kvasil v rotačním dřevěném sudu, nechal ho tedy bez regulace teploty vykvasit až k 0,5 g zbytkového cukru a velmi se blížil autentickému vínu, či kwewri vínům, nebude vlídně přijat, byť nám doma chutnal...

Takto si jednotlivá vína vedla:

        Jako tradičně bych ráda poděkovala všem, kteří se prochutnali všemi vzorky a upřímě se snažili vyjádřit své pocity. Pravda chvíli jsem čelila dotazům, zda nejsou návštěvníci vinotéky ochuzeni tím, že mám jen vína, která mě chutnají. Doufám, že jsem dokázala, že si vážím i vín, která ne všem chutnají a doufám, že právě ochutnávky dovolí nahlédnout do lahví a nezastavíme se jen u etikety.

 

10.10.2019 jsem byla na Gala Degustaci pořádané společností Kupmeto Ing. Kozáka

    Ochutnávka se konala v prostorách Novoměstské radnice. Gala degustaci pořádá pan inženýr každým rokem, ale já na ni byla poprvé, protože si vážím našich vín a ta cizí...  Upřímě, ta co mi chutnají jsou poněkud dražší. Nicméně jsem si řekla, že s trochou nadsázky jistě platí "Čím vice vín ochutnám, tím více vím", a vypravila jsem se zdolat slibovaných 200 vín od 34 vinařství z Itálie, Francie, Portugalska, Argentiny, Chille a Austrálie.... I pár moravských vinařů tam bylo. Cestou tam jsem si vytipovala, co by mě zajímalo a ochutnala jsem i něco víc, ale všechno, to ne. 31 vzorků mi tentokrát bohatě stačilo.

    Co jsem mohla čekat. Ta uhlaženější, plnější a krásnější nebyla ta levnější.

    S některými se určitě časem potkáte ve vinotéce.

4.10.2019 byla ochutnávka Mexiko - Morava (6:3)?
    Mexiko, původně osídlené Aztéky, bylo hnedle po dobytí Hernandem Cortézem v roce 1521 kolonizováno révou vinnou. Z tohoto pohledu je tedy tradice pěstování révy vinné v Mexiku dlouhá. Nicméně ne vždy bylo vinohradnictví v takové kondici, jako v posledních několika desetiletích, kdy dokonce již nedovážejí víno z Evropy, a naopak se snaží prosadit na světových trzích. Což při současné rozloze 70 tisíc hektarů není až tak zarážející.
    Vinařství L.A.Cetto, patří k nejstarším, největším a nejuznávanějším vinařstvím v Mexiku . Nachází sev regionu Baja California, v sousedství s Kalifornií (USA), kde jsou skvělé podmínky pro pěstování révy. Po ochutnávce jejich vín jsem pro Vás vybrala jen ta červená. Je jich pouze 6 a na ochutnávku vybírám obvykle 9 lahví pro 10 účastníků... Tedy jak nadpis praví Mexiko počtem vzorků vede, ale jak budou hodnoceny Vašimi jazýčky se teprve ukáže.
 
Ochutnávalo se:
    Pečlivým čtenářům asi neunikne, že se v tabulce změnilo Y na I u Petite Sirahu. Ani Wikipedie v tom nemá jasno, takže jsem dala na název uvedený na etiketě. Petite Sirah, známý též jako Durif, je křížencem Syrahu s Peloursinem. A byť spatřil světlo světa ve Francii, tak tam se již téměř nepěstuje. Vydobyl si své místo na slunci ve Spojených státech, Mexiku i Austrálii. Tato ochutnávka přinesla několik neznámých odrůd. Interspecifickou barvířku Regenta. Zinfandel, což je jen jiné jméno pro Primitivo. I tak trochu raritu, kterou je Nebbiolo od jinud než z Piemontu. Za což může enolog vinařství Camilo Magoni, který z Piemontu pochází, a i v tak exotické končině, jakou je Mexiko toužil Nebbiolo pěstovat. A vede se mu. Toto se jako jediné od jinud než z Piemontu dostalo do 25 nejlepších Nebbiol.

    Jak se tak občas stává, má radost, že se sejdeme v počtu deseti, dlouho netrvala. Ovšem tato nepříjemnost nakonec vedla k zajímavému jevu. Dámy byly 3 a pánů bylo 6. Nechtějte po mně statistiku, jak si které víno vedlo u dam a jak u pánů. To nevím, vím ovšem, že hlasování bylo opět o tom, které víno chutná a velké nadšení se vyjádřilo dvěma hlasy.

Takto si vína vedla:

    Jako obvykle jsem byla hlasováním překvapena. Podle reakce po ochutnání bych si tipla, že více bude chutnat hutný Regent než lehčí cuvée Cabernet Sauvignon/Malbec. Nestalo se tak. Naopak mne nepřekvapilo, že Nebbiolo bude hodnoceno kladně. Toto víno zcela hladké, jemné a vyvážené bylo velmi tuhým rivalem pro moravský Cabernet Moravia od Štěpána Maňáka, který letos vstoupil do Salonu vín. Cabernet Moravia byl shledán lehčím, protože na rozdíl od Nebbiola s 14 % alkoholu má pouhých 11,5 % alkoholu. Což je pro mne zase vítané, protože si mohu vychutnat chuť a nevadí mi alkohol. Jak krásné je, že nejsme všichni stejní.

    Na velmi příjemném večeru, za který všem děkuji je pro mne jako obchodnici jeden stín. Velké nadšení z vín mi nevyprodalo zásoby, a to ani s desetiprocentní slevou po ochutnávce. Inu návštěvníci byli hodní, aby i na ostatní zbylo.

 

19.9.2019 jsem byla ochutnat mexická vína vinařství L.A. Cetto

    Ochutnávka mexických vín byla uspořádána v Den nezávislosti Mexika na mexickém velvyslanectví a pořádala ji společnost Nestar, která tato vína dováží. Účastníky přivítala paní velvyslankyně Leonora Rueda. Vína L.A. Cetto představil Allan Carrillo Amelio, který v krátkosti shrnul historii vinařství a vyzdvihl, že je to nejstarší, neuznávanější a největší z mexických vinařství. A jak již to obchodní zástupci umí, v jeho slovech bylo cítit hrdost a lásku ke každému z představovaných vín.

    K ochutnání bylo devět vzorků. První tři vzorky byla bílá vína - Savignon Blanc, Chardonnay a Chenin Blanc. Škoda, že v Mexiku neznají bílá moravská vína... Další vzorky byly červené, a tato vína obstála v mých očích., Snad si najdou i příznivce v Kolíně.

    Jsem zvědavá jak si povedou na ochutnávce.

 

30. srpna 2019  se konal  Den ve vinařství Štěpána Maňáka

      Opět jsem se na chutnávku a následnou cestu za víny vydala sama. Meteorologové slibovali tropy a ty byly. A potom také opravy silnic, které s mou stále větší únavou mohly za velmi pozdní příchod k Maňákovým. Po ubytování v krásném penzionu Vinařství Skalák jsem zcela tajně vstoupila "na scénu" až po 17 hodině, kdy jsem zcela nevítána proklouzla do řady ochutnávajících. Prvním pohledem jsem zamířila na poslední místo na degustačním lístku a orosilo mne, 92 vzorků! Projela jsem nabídku a trochu mne uklidnilo, že některá vína byla starších ročníků, tedy mnou již prozkoumaná, a nebo dokonce v mé nabídce. To by se to mělo zvládnout.

    Lidí bylo tolik, že všechna místa k sezení uvnitř byla obsazena a venku v teplu a vůních z opékaného prasátka se mi doopravdy být nechtělo. Jsem již dost známá, takže s prvním vzorkem jsou nejen úsměvy, ale i pár vlídných slov a přání, ať své zpoždění doženu. O to jsem se také snažila, ale ještě jsem spolu s ostatními chvíli strávila na slunci, když jsme byli pozváni panem Maňákem, ať se jdeme podívat na exibici cyklotrialistů. Nejmladší holčičce bylo tak málo, že až teď vzáří vyrazí do školky a už byla platnou členou týmu. Nepamatuji si jména, ani tituly, které někteří velcí mají, ale to co předveli na obyčejných paletách s neobyčejnými koly bylo mrazivé. Ale byla jsem tu kvůli vínu, tedy jsem ochutnávala a psala a tak dokola. Řada Moravia line je fajn, takové dobře pitelné víno. V řadě Tradition line bylo opět několik novinek. Až si někdy říkám, jestli toho není až moc vždyť pouze střípek mohu mít u sebe... Přibyly odrůdy Děvín a Cabernet blanc. A už i Maňákovi podlehli módě oranžových vín. Není to víno kvevri, ale Tramín červený kvasili na slupkách ve dřevě. Opět zajímavý zážitek, a toto víno bych si mohla dovolit objednat a nabídnout v ochutnávce... A v loni k Tramínu červenému, který nechali dozrát v sudu, přibylo ještě Chardonnay. Mám taková vína ráda, zvlášť když si je mohu vychutnat v klidu, protože k odrůdě se pojí i tóny dřeva a je krásně propracované rozvíjení vína, . A také, je-li víno dobře postavené, stárne s noblesou a je radost mlsat i po letech... Konec snění, jde se dál! Terroirová řada bílých vín, to je jeden poklad vedle druhého. Vína jsou to jemných vůní, v tom malém množství které ochutnám mám co dělat, abych si je vyčmuchala. Jen jsem nevypátrala co je tak zvláštního na Tramínu červeném, který si prošel betonem. Šumivý sekt a Frizzante jsem vynechala, růžová mám u sebe abych mohle být co nejdřív u červených vín. Čevená vína ozvláštnilo Cuvée RED, tedy Alibernet s Malbecem, pro mne jasný favorit této části, protože - prostě proto. V barrique řadě bylo první víno opět zkouškou co udělá, když si vinař hraje a bylo nabízeno ještě čerstvě kupážované, tedy tak trochu neučesané. Co se skrývá pod názvem 4Blend? Tramím červený, Tramín (je Tramín kořenný), Pálava a Děvín. Čtyři odrůdy, které kvasily odděleně a po vyzrání v barrique sudech byly sceleny. Myslím, že toto víno by časem mohlo bodovat v soutěžích, tedy jesli ho Maňákové pošlou do světa sbírat medajle. Dál jsem si jen tak mlsala, protože dost vín  této řady jsem si ochutnala vloni, a něco mám u sebe. Večer pokročil do brzké noci a mě se nechtělo pracovat. U sklenky jsme se Štěpáem Maňákem mladším probírali situaci kolem vína. Tento rok jsem to flákala, protože ke spokojenosti 36 vzorků. Stačilo mi to. Rozhlédla jsem se kolem, lidí bylo pomálu, cimbálovka již dohrála a hodinky posunuly ručičky k jedenácté. Byl čas rozloučit se a zavolat taxi.

...a když už jsem byla na Moravě...

    Jako tradičně jsme se zastavila ve vinařství Vladimír Tetur ve Velkých Bílovicích.  U kávy jsme probrali vše možné. Získala jsem informace, které se na etiketu nevejdou. Při prohlížení vystavených lahví, mě zaujako víno, etiketa Regent. Otázala jsem se co to je. Pan Tetur mě ujistil, že o tomto víně psal na facebooku. Protože se na této komunikační dálnici nevyskytuji, požádala jsem o přiblížení. Na přikoupeném vinohradu byla zvlášní odrůda, kterou do té doby ani pan Tetur dříve neznal a nepil - Regent Také jsem si přivezla Velkou červenou slípku. Kdo netuší o co jde, ať se přijde zeptat, ale v čase internetu, si to nejspíš každý vygooglí... Vloni před vánoci jsem měla otevřené dvě Velké bílé slípky, možná budou letos dvě Velké červené slípky.

        Neopomněla jsem si vyzvednout objednaná vína ve Vinařství Martin Šebesta. Ano, ano. Hody byly v plném proudu. Dokonce jsem se proplétala s autem mezi muzikou a skupinkou krojovaných lidiček. Těm asi bylo vedro. Vše proběhlo rychle a vlastně jsem nikoho z vinačství nepotkala. Převzala jsem si objednaná vína, doplnila všechna volná místečeka v autě.

        Poslední zastávka byla firmička pana Klimeše, kde jsem měla objednané kartony. Vím, je spousta možností, kde a jak komfortně koupit dárkové obaly, ale mě těší podpořit, byť nepatrně, českého malinkatého výrobce. Kam narvu krabici obalů bylo trochu nahlavu, ale když se chce, všechno jde. A vydala se na cestu domů.

18.6.2019 jsem byla přechutnat vína Vinařství Volařík

    Prezentace vinařství byla opět v krásných prostorách Mandarin Oriental Hotelu na Malé Straně. K mé velké lítosti jsem tento rok byla okolnostmi velmi časově limitována. Díky tomu, že jsem dorazila dříve jsem si s Ing. Beckovou povídala o ročníku 2018. Ano, podzim byl krásný a surovina velmi sladká, ale s ohledem na to že ročník 2017 postavila na sladších a sladkých vínech byla by nuda dělat jen taková vína. Tedy ročník 2018 je spíše o sušších vínech s poněkud "smrtícím" procentem alkoholu. Inu kvašením se cukr mění na alkohol, tedy není jiná cesta. Tak jak se mi často stává, dovolila jsem si položit záludnou otázku, kterou dostávám pomalu denně: "Paní inženýrko, které víno bych neměla opomenout, tedy které je podle Vás to NEJ?" "Stojíme si za všemi víny. Ochutnejte si je a vybírejte."   

    K ochutnání bylo celkem třicet osm vzorků. Uvítala jsem, že tentokrát nebyl na přivítání sekt. Ten bych asi z časových důvodů nedokázala nevypít a nevychutnat skvost dělaný metodou champanoa? To bych byla barbar. Jako tradičně jsem začala prvním vzorkem u prvního stolku a jela jako fretka dál. Ctím totiž, že když někdo sestaví vína má v tomto pořadí určitý vývoj, a je dobré i tak trochu mu nakouknout do kuchyně. Ještě štěstí, že jiní si vybírají vína jinak. U prvního stolku bylo 8 vzorků vín. První 4 byla méně aromatická  - Veltlínské červené rané a Veltlínská zelená. Druhý stolek byl přehlídkou 5 Ryzlinků vlašských a 5 Ryzlinků rýnských. Vždy mě dostává jak rozdílná může být i jen jedna odrůda v rukách jednoho člověka! Je vůbec možné, aby takový vliv měla jen poloha vinohradu? Či jeho stáří? Skvělá sronávací studie. Třetí stolek zval na vína lehce aromatická a 3 Pálavy. Je krásné ochutnat si je od panenské sklizně po staré vinohrady. U šestého stolku byly odrůdy interspecifické - PIWI, dva Tramíny červený a kořenný, tady se změnil název s Gewurtztraniner... Jestli stihnu objednat včas ráda bych měla jejich Solaris. Ten obvykle zmizí do konce prázdnin, a mě zase hodně chutnala Saphira, která vzbuzuje zajímavé reakce. Někdo ji rád a jiný ani loček. No a šestý stolek, u kterého kralovala Ing. Becková s Teroirovou řadou jsem nestihla.

    I tak jsem v limitu 60 minut ochutnala a 31 vorků a zapsala. Chvíli jsem se bavila tím, že jsem držela tempo s Michaelem Šetkou šéfredaktorem časopisu Wine & Degustation. Nesledovala jsem, jestli ochutnal každé víno, ale byl zcela uzavřen ve svých kruzích, což já ještě neumím, neb i prohodím slovo s pracovníky vinařství. Tu pochválím, tu se něco dozvím, takže mám prostoje. Měla bych se nad sebou zamyslet...

(Pro společenskou rubriku... Ing. Beckové to neuvěřitelně slušelo v rudých pouzdrových šatech. Z pod její krásné hřívy, decentně sepnuté, vykukovaly nápadité náušnice. Nožky uvěznila v černých lodičkách na vysokánském podpatku. Toto bych asi v případě Filipa Mlýnka nepsala, že....)

18.5.2019 Vinný košt v Kolíně 

Nedá mi to

    Se svou nemalou zkušeností s ochutnáváním vín i ochutnávkami, které organizuji v mé vinotéce, jsem si prošla Vinný košt v Kolíně spojený s bluesovým festivalem. Myslím si, že akce, kdy si zájemce mohl koupit nejméně deci vína na sluncem vyhřáté dlažbě za doprovodu hlasité hudby neměla valný význam pro poznání, nebo dokonce výběr dobrého vína, byť všichni na stáncích pochopitelně všem zájemcům tvrdili, že jejich víno je to NEJ! Viděla bych to na neřízenou konzumaci slušných vín bez ambice o něco více, než užít si den.

 

 

17.5.2019 byla ochutnávka - Když dva dělají totéž...

    Co zvolit mne tentokrát trochu potrápilo. Je totiž doba, kdy se nový ročník 2018 ještě u některých vinařů lahvuje a já nemám všechno ochutnáno.  Některých vín starších ročníků je již pomálu. Hodně vín jsem svým návštěvníkům již představila při předešlých ochutnávkách. Nechtěla jsem něco jen tak halabala vybrat... A vznikl z toho můj oblíbený formát, který by měl ukázat, že jedna odrůda není jen jedna chuť. A když už jsem si komplikovala život, vytkla jsem si za cíl, že každé vinařství bude zastoupeno jen jedním vínem. Některé dvojice se lišily, kromě vinařství, a tedy přístupem k vínu jako takovému, i vinařskou podoblastí, jiné jen ročníkem.

 

Ochutnávalo se:

    

    Bylo zajímavé, jakou vlnu nadšení vyvolal první vzorek, jak je toto víno voňavé, svěží, perzistentní. Druhý vzorek byl v zápětí shledán, o něco zajímavějším, byť ne všemi. Krásně se odhalilo, kdo dává přednost vínu s nějakým zbytkovým cukrem. Ráda bych napsala, že takhle to postupovalo dál a nadšení sílilo, ale nebyla by to tak úplně pravda. Mnou vysoce ceněné Chardonnay z černo-bílé výběrové řady Vinařství Ampelos, a mimochodem nejdražší víno ochutnávky, u kterého si cením nádherného vyvážení cukr-kyselinka i omračujícího bezcukerného extraktu, který činí toto víno plným a mohutným. Tak toto víno bylo shledáno některými jako příliš sladké a takové nic moc. Dalším překvapením pro mne bylo vyšší ocenění Muškátu moravského od Vinařství Čech, nad tím od Vinařství Vladimír Tetur. Jako bookmaker stanovující kurzy bych splakala nad výdělkem. Ostatně jako často.

 Takto si vína vedla u deseti nadšenců, kteří strávili májový večer s víny.

    I tentokrát přavažovaly dámy v poměru 7 : 3, že by za to mohlo Mistrovství světa v hokeji?

    Toto byla situace pro přechutnání všech vín do objemu pod půl decilitru. Po hlasování si jako vždy mohou zájemci vybírat vína, která je zaujala a přesvědčit se, jestli je jejich hodnocení stále stejné. Jako mnohokrát se zjistilo, že okouzlení některým vínem bylo pro některé způsobeno jeho umístěním na degustačním lístku... A také někteří, kteří nejsou zvyklí ochutnávat víc vín se raději druhého kola vzdali, nebo si jen vychutnali to své nej. Děkuji všem za opět krásný večer s vnímavými a zvídavými lidmi.

 

 

1.5.2019 byla ochutnávka Růžových vín

    1. květen ustanovil Vinařský fond svátkem, či dnem růžových vín. Jako každý rok se v Praze ve Ville Richter na Pražském hradě konala velká ochutnávka růžových vín. Komu se nechtělo jet do Prahy a má rád růžové mohl si v poklidu prvomájového podvečera a večera ochutnat něco i v Kolíně.

Ochutnávalo se:

    Dlouho, předlouho jsem netušila kolik milovníků růžových vín nakonec potkám. Ve finále jsem na poslední chvíli řešila jak dokombinovat o jedno víno navíc, protože pro jedenáct lidí (jednoho pána a deset dam), by pouze devět vín nemuselo být dost... Pro zvědavé tím desátým byl růžový sekt Cuvée Grande /brut/ Vinařství Petrák, kterého základem je Merlot, tedy to bylo zcela logické pokračování.

    Jako se mi to ovšem někdy stává, byla tato ochutnávka velice překvapivá. Dalo by se řící, že zcela překvapivě nejvíce chutnal Merlot - rosé od pana Tetura, který uzavřený pod šroubovým uzávěrem neztratil nic ze svěžesti. (Sem tam se setkám s tvrzením, že rok staré rosé je staré. Ovšem není víno jako víno.) Za ním, a to bylo pro mne velkým překvapením, bylo moravské zemské víno Zweigeltrebe - rosé Vinařství Čech. S velkými rozpaky jsem doslova zírala na etikety rosé od Vinařství Maňák, když mi dorazily. V nabídkovém listu neměli uvedeno, že vína rosé, která se mi hodila do ochutnávky, jsou barriková. Merlot - rosé 2018 jsem ani nemohla dříve ochutnat. Řekla jsem si, že ochutnávky jsou i proto, aby se rozšiřovaly obzory a překonávaly bariéry.

A takto to dopadlo:

    Hlasování bylo jako obvykle, zda víno chutná. Pokud chutná více, lze zvednout obě ruce. Tedy první číslo je počet těch, kterým chutnalo a druhé je kolika stálo za zvednutí obou rokou. Názory na jednotlivá vína byly vášnivé, což byl i důvod proč jsem zapomněla o zhodnocení sektu. Třeba bude někdy jindy ochutnávka jen sektů. Prvomájový večer byl pryč jako když se mávne proutkem. Děkuji za zajímavé dotazy a přízeň všem.

 

 

26.4.2019 byla ochutnávka Malbeců - třetí

    Již po deváté se 17.4. slavil Světový den Malbecu, černého vína, původně z Cahor, který se stal vlajkovou lodí Argentiny. Stejně jako dovozci i já ovšem dodržuji, že po zbytek dubna jsou k ochutnáni i objednání Malbecy za nižší ceny, než v následujících jedenácti měsících.

    Narozdíl od předchozích let, jsem se snažila každou ochutnávku postavit jinak, aby se neopakovali sousedé toho kterého Malbecu, a aby se ani ten, který by přišel na všechny ochutnávky nenudil. Jen jedno víno je v každé ochutnávce. Takový můj černý kůň.

       Enolog Vinařství Maňák Karel Novotný, milovník francouzských vín a i Malbecu, přesvědčil pana Maňáka, že by bylo dobré nový vinohrad osadit právě touto odrůdou a on ji vypiplá k dokonalosti. Panenskou sklizeň nechal 12 měsíců zrát ve francouzských barrique sudech. Ty jsem mohla obdivovat vloni při otevřeném vinařství, a teď je příležitost posoudit, jak se mu to povedlo. Samozřejmě já vím. A co Vy? Bude Morava další destinací, kterou dobude Malbec?

Ochutnávalo se:

    Celkem dvacet pět milovníků Malbecu při třech ochutnávkách mělo jedinečnou příležitost ochutnat si současně moravský Malbec ve společnosti argentinských i chilských Malbeců, protože jako jediná vinotéka s akcí World Malbec day jsem si jej objednala.

A jak to vše dopadlo?

    V první skupince byli příznivci spíše méně barrikových vín. Malbec od Vinařství Maňák byl shledán velmi dobrým, ale něco mu do těch argentinských přece jen chybí. Na Moravu skvělé, ale...  Dokonce jeden pán prohlásil, že je lehce rozpoznatelný. Což při slepé degustaci dokázal. Rozeznat ty zbylé dva nehodlal. Tato akce vyvolala zájem i dalšího pána. I ten moravský Malbec poznal a dokonce i jeden z těch méně barrikových z Argrntiny. Je vidět, že na ochutnávce byli vnímaví lidé.

    Ve druhé skupince byli ve většině milovníci vín s dlouhým ležením na dubu. Vín uhlazených, vyzrálých a elegantních. Což posunulo Malbec od Vinařství Maňák. Dalo by se říci, že pro ně byl tento Malbec zjevením, co vše lze nalézt na Moravě. Pravda nabízela jsem slepou degustaci tří vzorků, ale nikdo se nedal nalákat.

    Třetí skupinka byla asi nejnadšenější ze všech. Malbecy chutnaly v podobě perlivého rosé, mladého nevycválaného i staršího elegantního. Tato skupinka byla tak nadšena z Maňákova Malbecu, že jsem nucena objednat. Což je pro vinařství jistě tím nejlepším oceněním. V rámci objektivity musím objednat i vína od dovozců argentinských Malbeců, což se mi každým rokem nestává. Letos byla skvělá vína a vnímaví degustátoři s touhou mít ochutnaná vína nejen jeden večer v roce, ale i doma až bude chuť.

    Slíbila jsem panu Lungovi, obchodnímu zástupci vinařství Maňák, provézt průzkum jak si moravský Malbec povede v těžké konkurenci. Bylo třaba hlasovat o tom, které víno chutná a ne jen konstatovat, že všechna jsou skvělá. Což bylo pravda někdy těžké. Nakonec ten, kterému chunalo víno zvedl jednu ruku, a pro to, které chutnalo ještě víc zvedl dvě. Někteří by chtěli mít tři ruce... I tak to byl hezký tělocvik. Sestavit tabulku byl zase oříšek pro mne, ale myslím, že stále jednodušší než počítat body podle oficiálních degustátorských tabulek...

    Je jisté, že Malbec, Chardonnay, ani jiná ve světovém žebříčku oblíbená odrůda nedobude Moravu. Nemá takovou rozlohu, ani stálé terroir, ale když se někdo vínu věnuje, je možné získat krásné víno, srovnatelné se světem.

    Tři večery s Malbecy byly pro mne velmi hezké i proto, že je krásné potkat lidi, kterým není jedno co pijí, Věřim, že za rok se potkáme, a kdyby i dříve, bude mi potěšením.

 

17.4.2019 byla ochutnávka Malbeců - druhá

   Již po deváté se slavil Světový den Malbecu, černého vína, původně z Cahor, který se stal vlajkovou lodí Argentiny.

    V Argentině se Malbec pěstuje snad všude. Nebo je to jen můi dojem? Tou první a nejslavnější oblastí je provincie Mendoza. V těsném závěsu se drží Rio Negro (zdejší vína dosud neznám), San Juan a Patagonie, ale tamnější vinohrady jsou v podobné zeměpisné výšce jako je náš Mělník, ne mezi tučňáky. A letos mi učarovala i vína z provincie Salta, kde se vinohrady nacházejí ve výšce 1800 až 3111 m.n.m. Je tam na subtropy neuvěřitelná zima s teplotami i pod nulou. Inu vysoká nadmořská výška. A kamení a sucho... Bodega Colomé byla založena v roce 1839 a dokonce dcera zakladatele dovezla z Francie Malbec dříve než jej dovezl Pouget... Přes hřebeny And se dá nahlédnout i do Chille, kde Malbec zdaleka nemá takové procentuální zastoupení ve vinohradech, ale daří se mu tam také.

Ochutnávalo se:

     Stejně jako po první ochutnávce nenapíši,  jak byl ten který Malbec hodnocen. Snad jen že účastníci této ochutnávky měli zcela jiné preference, tedy je jen dobře, že se nesnažím ovlivňovat ty následující. Na krásný Velký pátek jsem dostala dárek v podobě vinných nadšenců, kterým děkuji za velmi krásný večer.

17.4.2019 byla ochutnávka Malbeců - první

    Již po deváté se slavil Světový den Malbecu, černého vína, původně z Cahor, který se stal vlajkovou lodí Argentiny. Je vzpomínkou na den, kdy byl v roce 1853 pověřen Michela Aimé Pouget, francouzský pedolog, argentinským prezidentem Domingem Faustinem Sarmientem, aby transformoval argentinský vinařský průmysl. Michel Pouget mezi mnohými vinnými odrůdami z Francie dovezl i Malbec, který zde našel svůj nový domov.

Ochutnávalo se:

    Nakonec se na ochutnávce sešlo šest degustátorů, kteří nabízená vína hodnotili velmi vysoko. Nakonec mi doporučili, ať na webové stránky napíši, že: "Podle přítomných jsou předložená vína skvostná a všichni, kteří příjdou na následující ochutnávky se mají na co těšit."

    Samozřejmě i tuto malou skupinku jsem potrápila dotazy na to, jak si které víno vedlo v jejich čivách. Zjištěné mám zaznamenáno, ale celkové názory si dovolím zveřejnit, až po poslední ochutnávce. Děkuji za příjemný večer a těším se na další ve stylu Malbecu.

29.3. 2019 byla ochutnávka červených vín Vinařství Hrabal

    Potěším milovníky červených vín?

   Vinařství Hrabal z Velkých Bílovic má ve svém portfoliu vína, která krásně splňují mou představu této ochutnávky. A to jedno víno normální, odrůdově čisté a jedno vymazlené pobytem v dubovém sudu.

Ta normální se skrývají pod jejich řadou Pelvins, o které na své webové stránky Ing. Hrabal napsal:

Pelvins je mladá značka vín. Vín, které jsou důkazem, že jižní Morava se dá zkapalnit. Zkapalnit, a pak vypít. Pelvins není vinařství, je to značka vín vyráběných v rámci rodinného vinařství Hrabal z Velkých Bílovic. Pelvins je víno pro vinařské nadšence – ať už profesionály či věčné laiky. Víno, které si neláme hlavu zbytečnou složitostí. Poctivé v chuti, svěží v buketu, ušlechtilé v původu odrůd.

    To ta druhá vína jsou zocelena proti stárnutí pobytem ve francouzských barrikových sudech, které tomu kterému vínu dodají cosi navíc. A to cosi bude možné studovat na souběžně nalitých vzorcích.

    Pokud někomu chybí jedna položka v následující tabulce, je to prosté. Všechna vína jsou suchá.

Ochutnávalo se:

     Z různých důvodů se nakonec sešlo šest milovníků červených vín a byli potěšení víny vinařství Hrabal, a to v obou stylech, byť ve výsledku hodnotili jako lepší ta, která si pobyla v dubu. Nicméně nehodlali hlasovat o tom které víno chutná, protože chutnala všechna. Byla jsem pochválena za sestavení degustačního lístku, potěšilo, protože ani jedno víno nebylo zastíněno jiným. Chvíli se rozproudil hovor o tom, zda je lepší, či nejlepší Frankovka nebo Zweigeltrebe v barrique, nebo N.E.R. Všichni zúčastnění ocenili jeho inkoustovou barvu a úžasnou vůni. Byl jako jediný dekantován, tedy v optimální kondici. Jenže v chuti byl pro některé příliš drsný. Inu Cabernet Moravia v kupáži s Neronetem a dlouhým ležením v sudu je trochu drsnější a vydatný. Stačí doušek a je v ústech po velmi, velmi dlouhou dobu. Ostatní vína nebyla dekantována, ale po prvním seznámení se s vínem proběhlo ještě i druhé kolo, tedy v již nadechnutém stavu a i v tomto případě byl pozorován rozdíl oproti vínu z čerstvě otevřené lahve. Je krásné potkat vnímavé lidi.

    Má otázka z úvodu "Potěším milovníky červených vín?" byla zodpovězena. Potěšila jsem. A oni potěšili mne. Děkuji za krásný večer se skvělými víny Vinařství Hrabal. 

15. 3 .2019 byla ochutnávka

    Zájem o toto datum projevila skupinka dam, které, jak jsem si myslela, mají rády lehce sladší vína. Vybírala jsem z vín ve vinotéce tedy taková, aby jim chutnala. Pravda trochu mě zaskočilo, že jsem byla požádána i o trochu sušší a i červená. Zajímavé. Vybírala jsem tedy vína tak, aby bylo možné porovnat si sušší i sladší variantu téže odrůdy, případně zamyslet se nad ročníkem, který v našich zeměpisných podmínkách je neuvěřitelně důležitý. A červená spíš s menší tříslovinkou, než drsné cabernetové odrůdy...

Ochutnávalo se:

    Milé dámy mi byly, až na tři, neznámé. Důvodem možná bylo, že ty které jsem očekávala neměly čas, nebo byly nemocné. Ještě před zahájením ochutnávky jsem zjistila, že některé nepijí suché, jiné sladší, a další že nemají rády červené. No dobrá, suché v nabídce není, ale co ta ostatní? Měnit cokoli těsně před začátkem, nebo nabídnout připravené a vidět reakci? Vyhrála druhá varianta, neb přepisovat vytištěné degustační lístky mi přišlo jen matoucí.

    Konečného hodnocení se účastnilo jen osm dam. A jak vína vybraná s představou jiné společnosti dopadla? Jak? Je vidět v tabulce.

    Jinak, než jsem si původně myslela... Mé rozpaky, že večer nebyl až takový, jak si ony možná představovaly trochu rozptýlila jedna z nich, když před odchodem řekla: "Dvě vína mi chutnala, jsem spolojena."

    S nadějí, že ty, které nevěděly, že tato vinotéka vůbec existuje, a že se u mne dají ochutnat i vína v lahvích uzavřená se těším, že dosud neznámé tváře se stanou známými. Děkuji všem dámám za zajímavý večer i za odhodlání dorazit, zvlášť když se venku "čerti ženili".

 

15. 2 .2019 byla ochutnávka Vinařství Šabata - druhá

    Zájem o vína Vinařství Šabata některé tak zaskočil, že jsem vypsala ještě jeden termín. Po proběhnuté první ochutnávce jsem měla chuť přeházet některé vzorky, nebo pozměnit výběr, ovšem potom jsem si řekla, že názory prvních degustátorů by nebylo špatné ověřit na větším souboru, zda se také shodnou a nebo, zda budou názory jiné. Proto i s menšími zásobami se těším na páteční rozbor...

Ochutnávalo se co před týdnem...

    Je na čase zhodnotit obě ochutnávky. V obou měli účastníce nalité oba vzorky současně, takže bylo možné si je střídavě ochutnávat.

    Velmi mne potěšilo, že každý cítil rozdíl mezi jednotlivými vzorky, a to i u tak analyticky podobných vzorků, jako byla dvě první Veltlínská zelená, která byla téměř identická. Natož u vín, která byla rozdílná mnohem více. U Rulandského bílého se podařilo, že to z roku 2016 již krásně lahvově vyzrálo, tedy bylo v barvě mnohem sytější než to z roku 2017, a vůně se blížila k medovým plástvím, a lehce osmaženému toustu, v chuti byla stále ještě svěží kyselinka, ale i v ní dominovala chuť kompotovaného jablíčka a medu, bez cukru (tedy jen podle mne), což pro některé bylo již za hranou pitelnosti. Rulandské šedé bylo tak krásně na hraně. Mnozí by si byli vybrali to starší, kdyby bylo sušší... Sešly se mi skupinky spíš s preferencí sušších vín. Takže by bylo ideální, aby to starší mělo analytiku toho mladšího, jenže on i cukr hraje ve stárnutí vín svou roli. A Tramíny červené, ty byli pro prvou skupinu příliš málo hutné, druhé byla v hodnocení shovívavější. Obě skupinky zaskočil Hibernal. Byť někteří ho znali, tak poloha tohoto Hibernalu ve výběru z bobulí pro mnohé byla šokem a překvapením. Když jsem si četla analytiku s vysokým alkoholem, nižším cukrem, než bych očekávala a s neskutečně vysokým bezcukerným extraktem, byla jsem sama velmi napjatá jak toto víno bude přijato. To že se dostalo do Salonu vín vím, že nic neznamená při osobní zkušenosti

Takto to dopadlo:

    Koho zaskočilo hodnocení, musím vysvětlit, že někomu to které víno chutnalo tak moc, že zvedl obě ruce a trval na zaznamenání své volby. Ovšem připočíst jeho hlas k těm ostatním bych brala jako zkreslení. Tak jsem čem připočetla hlas jako mimo hlas.

    Oba večery byly zajímavé a každý jiný, což byli i pro mne osvěžující a inspirující. Děkuji všem.

 

8. 2 .2019 byla ochutnávka Vinařství Šabata - první

    Vinařství Šabata se sídlem pod Přítluckou horou patří do Velkopavlovické vinařské podoblasti. Hospodaří v něm zakladatel vinařství, Vladimír Šabata, spolu se synem Václavem, kterému před časem svěřil roli hlavního enologa. V současné době posílají vína na větší počet soutěží než v nedávné historii a po zásluze si z nich vozí medaile.

     A čím dál tím častěji se umisťují v té stovce nejlepších vín ročníku, která se dostanou do Salonu vín ve Valticích. Potenciál některých jsem rozpoznala ještě před soutěží, objednala jsem je zavčasu a mám je ve vinotéce, byť bez medailí. Vůbec, jak jsem si tak minulou neděli prohlížela seznam vín vystavených v Salonu potěšilo mě, že téměř všechna, která  se mým vinařům umístila, jsou k mání i u mne - bez medaile...

Ale to odbíhám. Pro tuto a následující ochutnávku jsem vybírala tak, aby bylo možné vedle sebe srovnat vína od jednoho vinařství, většinou z jedné tratě, ale ze dvou ročníků. Porovnat, jak se projeví  ročník, práce Václava Šabaty, vyzrávání v lahvi, jak je které víno náchylné ke stárnutí... Tedy byla to a bude tak trochu vertikální ochutnávka.

Ochutnávalo se:

    Kdo se v toto chvíli těší na statistiku a zhodnocení, toho zklamu. Jsem zvědavá, jak se nabízená vína budou jevit účastníkům druhé ochutnávky. Řečeno s klasikem: "My nesmíme ani naznačovat.."

Děkuji všem za příjemný večer.

7.3.2019 jsem byla přechutnat Malbecy

    Společnost Nestar i v tomto roce uspořádala ochutnávku brzo, ovšem o den později než loni. A překvapivě, opět v Hergertově cihelně na Malé Straně. Když jsem odjížděla z Kolína, bylo zářivě jasno a slunce hltavě pilo vodu z kaluží. Jenže po příjezdu do Prahy bylo jasné, že ani tentokrát nebudu mhouřit oči. Sněhu dostala metropole naděleno podstatně víc než Kolín, a jak jsem se proplétala davy pomalu se procházejících turistů, krásně jsem se několikrát sklouzla po umrzlých zbytcích. Ovšem Svatováclavská vinice z Mánesova mostu vypadala romanticky...

 

    Otevřením dveří do Hergertovy cihelny jsme se rázem ocitli ve žhavém slunci Latinské Ameriky a Španělska. Na příchozí čekalo 20 vzorků vín a španělské delikatesy - sušené maso, olivy, ovčí sýr manchego, 12 měsíců zrající, a BOŽSKÉ... Co víno, to žhavé argentinské slunce. I ta nejmladší byla již krásně zralá vína ročníku 2018, některá dokonce strávila i 3 měsíce v barrique sudech. Inu, jižní polokoule sklízí o půl roku dříve, než Evropa. Dva kytaristé kouzlili argentinské rytmy, které vyzývaly k tanci, ale nikdo netančil. Všichni více či méně soustředěně upíjeli ze svých skleniček.

     Mezi vzorky nebyly jen Malbecy. Nabízela se i dvě bílá vína, Pinot Grigio a Gewutrztraminer, a dvě rosé. Podle mé předchozí zkušenosti, bílá vína z Argentiny nemají v Kolíně mnoho příznivců. Takže ochutnat se dá, ale pro vinotéku jsme vybírali jen z Malbeců.

     Malbecy byly z různých oblastí Argentiny. Prý ty NEJ jsou z Mendozy. Ale ani Malbecy z Patagonie, San Juanu nebo Salty nemusí být nutně druhá liga. Všechna vína byla velmi dobrá, ovšem některá mi chutnala ještě o něco více. Ta jsem vybrala a již se těším na Vaše hodnocení při dubnových ochutnávkách.

2.2. 2019 další kurz Valtické vinařské akademie - Oranžová a biodynamická vína

    V pátek po zavírací hodině jsem si odkráčela na nádraží a rychlíkem směřovala k Břeclavi a dál do Valtic, které mne překvapily docela velkou vrsvou sněhu. Prý ho bylo mnohem víc. Po snídani, raději vydatné, aby se dalo ochutnávat, jsme se v devět sešli a poslechli si úvodní slovo Ing. Kopečka, který zavzpomínal na dobu před třiceti lety, kdy se Vinařská akademie Valtice zrodila. Tento kurz byl zcela zaplněn. Oranžová vína jsou velmi populární.

    Prvním přednášejícím byl doc. Ing. Mojmír Baroň Ph.D. jak jsem se dočetla jeden z nejmladších docentů u nás a také vedoucí Ústavu Vinohradnictví a vinařství na Zadhradnické fakultě v Lednici, který se zabývá problematikou množství, nebo spíš cestami vedoucími k minimalizaci až odstranění oxidu siřičitého z vína. A také je jedním z vinařství Domaine Eisgrub - Vinné sklepy Lednice. Nás provedl zákoutími minulosti v jedné z oblastí kolébky vinohradnictví - Gruzie. Vysvětlil nám jak se kvevri vyrábějí a i u nás se dělají. A proč jsou vína z kvevri jiná. Vliv slupky, semínek i třapiny na senzorické vlastnosti vína. Vliv tvaru kvevri na přirozené míchání Jeho přednáška byla strhující a vzorky, asi i díky domácímu tréninku, už nebyly tak šokující jako minule. Vína z jeho kvevri byla lehce opalescentní, ale s 0,0 g zbytkového cukru

    Druhou částí věnovannou Biodynamickým vínům nás provedl Ing Patrik Voda. Tato část mi přišla méně zajímavá, byť prý něco na tom je... Jak motivovat vinohrad vlastně homeopatickými množstvími živin, jak dodat do půdy potřebné, aby réva prospívala, zda je dobré sledovat lunární kalendář, a podle něj ošetřovat i sklízet.

    Po druhé hodině odpolední jsme se rozloučili z Valticemi již bez sněhu a jeli domů.

18. 1. 2019 byla ochutnávka Vinařství Ampelos
     Pro mnohé bylo dosud vinařství Ampelos (Znojemská vinařská podoblast, dříve Šlechtitelská stanice Znojmo) spojeno s představou sladších vín, ale to bylo jen mým výběrem, nebo ročníkem, který přál vyšším zbytkovým cukrům, ale i oni umí suchá a polosuchá vína... Nahlédla jsem do historie a zjistila, že toto bude už druhá ochutnávka mírně sušších vín. Že bych se opakovala nehrozí, protože před vánocí jsem si objednala docela hezkou řádku sušších vín v klasickém hávu. Proč si je neochutnat?
Ochutnávalo se:
 
    Loni touto dobou byla ochutnávka Vinařství Vladimír Tetur, kterou si vedl pan Tetur osobně. Velmi se na ní vzpomínalo i vzhledem k tomu, že Vinařství Ampelos na etiketě uvádí co nejvíc analytických údajů, zatím co pan Tetur je v přístupu k vínům tak trochu Francouz. Velmi málo údajů na etiketě, a ještě méně jsem měla dovoleno uvézt na degustačním lístku. Ochutnej si, poznej a ohodnoť si sám... Na druhou stranu, když je na etiketě více údajů je třeba, nebo alespoň já se snažím vysvětlit jak důležitý je který z nich, a že i přes všechny informace je nejdůležitější si víno ochutnat a poznat, jak na chuťové buňky té které osůbky působí koktejl cukru, kyseliny a i dalších složek vína, což je velmi intimní a pro jiného nepředvídatelný údaj. Devět vín se představilo a polechtalo jazýčky i půnebí deseti milovníků převážně sušších vín. Při závěrečném hodnocení zda víno chutnalo jsem byla postavena před požadavek započítat i půl hlas, protože to Veltlínské zelené nebylo vůbec špatné,ale znal ten dotyčný i lepší... A na druhou stranu jedno víno bylo tak oceňované, že byl požadavek započíst obě ruce zvednuté na jeho oslavu ;)
 
Vy, kteří jste nebyli účastni, potěšte se výsledky:
 
   
     Velmi těžko se hledá stále originální závěr, když mě doopravdy těší i jen ochota Vás, kteří přijdete dozvědět se něco víc a hlavně poznávat pestrou škálu vín, která nám rok co rok uchystá podloží - terroir, počasí spolu s představou toho kterého vinaře. Byl to krásný večer, za který všem děkuji.
 

7.12.2018 byla ochutnávka tak tochu netradičních odrůd Vinařství Maňák

    Již několik let jsem se na ochutnávkách Vinařství Štěpán Maňák potkávala se zvláštními odrůdami, které se hned tak někde neochutnají. Ovšem, na té letošní jich bylo docela dost, a protože jsme jako národ zvědaví a zvídaví nedalo mi to, abych si je neobjednala. Jednou kategorií jsou vína - odrůdy prastaré, která se pomalu přestávjí pěstovat, protože jsou náročné na práci ve vinohradu i náchylné k chorobám. Tou druhou skupinou jsou novošlechtěnci. Každoročně se šlechtitelé snaží a kříží a kříží. Jen nepatrný zlomek semínek projde náročným sítem výběru. Jenže i tak. Každý rok se objevují nové moderní PIWI - interspecifické odrůdy, které jsou mrazuodolné, škůdcům i chorobám odolné a hlavně vše BEZ CHEMIE...
    Proč si je jednou i neochutnat?
 
Ochutnávalo se:
 
    Jak se tak čas od času stává, nebylo až do poslední chvíle jasné, v jakém počtu si ochutnáme nabízený degustační lístek. Díky dvěma náhodně nalákaným dámám se uzavřel počet na osmi účastnících s naprosto odlišnými chuťovými preferencemi. Některé osůbky si dovoluji tak trochu chuťově otipovat... Až mně zamrazilo, jak tato ochutnávka dopadne. Nakonec to nebylo až tak špatné.
 
Takto dopadla vína:
   
     I v této sestavě vín, si každý našel to své, a to je skvělé. Jen jedné dámě chutnala všechna vína bez výhrad, Její poznámka prý byla jen, dobré. Což bych asi řekla i já. Každé jiné, zajímavé, některé sladší, jiné sušší, ale všechna bez vady.  Přiznám se, že mě velmi zajímalo hodnocení Souvignier gris, protože s touto odrůdou jsem se u Maňáků velmi prala. Vůně i chuť byly pro mne neznámé a nezařaditelné. Až si doma vymlsáme dvě, tři lahve, asi se s touto novou odrůdou spřátelím...
Děkuji všem, za příjemný večer v adventním čase.
 

23. - 24.5. 2018 další kurz Valtické vinařské akademie

    To, že jsem se koncem tohoto týdne byla dovzdělat, zjistil každý, kdo se zastavil ve vinotéce. Pátek byl ve Valticích sychravý, taková zamlženě studeně vlhká zima, snad se i po ulicích proháněly mraky. Prošla jsem se kolem náměstí, nakoukla na zámek, ale to už mne nastavený budík upozorňoval, že se blíží patnáctá hodina, čas začátku. S radostí jsem zasedla do vyhřáté místnosti.

    Úvodní slovo měl jako již tradičně Ing. Kopeček, kterého je Valtická vinařská akademie dítětem. Při výměně s Ing. Prokešem, mu blahopřál k vítězství, ale čeho a kde? Ani jeden neprozradil. Vždyť my máme vědět a sledovat. Ing Prokeš 21. a 22. listopadu soutěžil o titul Sommeliera Moravy, který v kategorii profesionálů vyhrál. Nám přednášel o přírodně sladkých vínech ze všech koutů světa, i vínech mešních a košer.

    V sobotu nás od devíti do sedmnácti hodin prováděl fortifikovanými víny Ing. Ptáček, který je ředitelem Nového vinařství. Tentokrát jsem nebyla autem, a o to lépe jsem si mohla vychutnat vzorky, po jejichž degustaci by nebylo dobré potkat silniční kontrolu. Konec, chvíli před sedmnáctou hodinou, byl tak akorát. Užila jsem si Moravu, uspořádala to, co jsem věděla, a rozšířila o nové. Ovšem tato činnost nikdy nekončí.

    Manželovi jsem přivezla dvě naturální oranžová vína od Ing. Kopečka. Nefiltrovaná, kalná, za nekřesťanské peníze, ale musím si ještě sama utříbit názor na taková vína, která bych kdysi už po spatření vylila a vůbec nechutnala. JENŽE nové trendy, vize a přání zákazníků asi stvořily něco, co není zrovinka můj šálek čaje, ale uvidím, a uvidíme. Zatím mne tak, že je mám i ve vinotéce, oslovilo oranžové víno Chardonnay Tomala od pana Vladiníra Tetura, který ho připravil katechínskou metodou, ale po prvním stočení je ještě nechal dva měsíce uležet v barrikovém sudu. Ano, toto víno není filtrované, ale je čiré, má jiskru, a to mohu...

15.11.2018 byla ochutnávka Beaujolais Nouveau

    Již několik let, vlastně od začátku, je mým dvorním dodavatelem Beaujolais Ing. Kozák vlastnící společnost Kupmeto. Jak jsem jej v průběhu let poznala a i si ověřila, má dost mlsný jazýček. A stejně jako já má své oblíbené vinaře. Co se mění je počasí, které příroda nachystá a cesta, kterou se s nástrahami musí vypořádat vinaři.

    Tato ochutnávka byla poznamenána několika zádrhely. O ten první se postaral nevím kdo, ale místo mnou objednaného mladého Chardonnay od Ch. Gramont jsem v kartonu večer před Dnem Beaujolais a ochutnávkou objevila víno od vinařství Pardon & fils. Pečlivý čtenář by se jistě divil změně v degustačním lístku.

 Ochutnávalo se:

    Dalším zádrhelem byl velmi malý zájem o francouzská mladá vína. Svatomartinská i díky médiím jsou více vidět. Dost dlouhou dobu se o ochutnávku zajímaly jen dvě osoby. Na mail s pozváním nikdo nereagoval a já uvažovala o jejím zrušení. Nicméně pár dnů před ochutnávkou se stavidla otevřela a rázem bylo jedenáct zájemců a další tři se při představě, že by bylo čtrnáct účastníků, rozhodli přijít jindy. Jenže ani toto nebyl konec. Zapeklité náhody se postaraly, že nakonec se u stolu ve vinotéce sešlo devět odhodlaných podívat se mladému Beaujolais na zoubek. A musím se přiznat, že ani já tento rok nebyla v dobré kondici. Příchozí sice dostali informace o tom, co je to odrůda Gamay, i kde se vzal marketinkový nápad s Beaulojais Nouveu, ale rozsáhlou historií jsem klopýtala jako ještě nikdy. Má omluva.

    Neštěstí vína dle mého soudu byla dobrá a příchozí měli si co povídat...

Devíti účastníkům chutnalo 

    Byl to tak trochu jiný večer, než obvykle a já doufám, že každý si našel víno, které mu chutnalo. Děkuji všem příchozím. Věřím, že za rok opět ochutnáme Beaujolais Nouveau.

 

1.5.2018 jsem v 11:11 otevřela první lahev Svatomartinského vína
     Jako každý rok si příroda zahrála a poskytla jinou surovinu a vinaři si s ní museli poradit. Jak si poradili? To byla o tázka, kterou jsem řešila při sestavování degustačního lístku, kdy jsem vycházela ze zkušeností z předešlých roků. Vždyť mám stejné vinaře jako v minulých letech, Tak to už bych mohla vědět! Pravda nejmají všichni stejné odůdy. Od Vinařství Šabata jsem na zkoušku vzala i jedno mladé polosladké - Neuburské - pro milovníky lehce sladších vín.
 
 
     Jak to dopadlo?
Inu jako vždy, Tomu chutnalo to a tomu tohle. Jsem vždy ráda, když si každý vybere to své.
    Hodnocení mé?
Překvapivě byla vína sušší, než jsem očekávala. Vinařství Štěpán Maňák mělo pro mne překvapivě dost voňavý Muller Thurgau, asi nejvoňavější, ze všech. Že by si začarovali s kvasinkami? Nejsušší byl asi od pana Vladimíra Tetura. Od Šabatů, i díky zatřídění k pozdnímu sběru, to bylo víno již zralé. Svatovavřinecké klaret , bylo velmi zajímavé, také dospělé. Růžová byla úplně převrácená než vloni. Hutné a tmavě růžové Zweigeltrebe od Vinařství Štěpán Maňák bylo letos lehké, světlé a svěží a naopak Zweigeltrebe od Vinařství Vladimír Tetur je letos sytější v barvě a plnější v chutích. Svatovavřinecké od Vinařství Šabata bylo voňavé a sladší, takové k létu. Červená byla krásně vyrovnaná. Nechtěla bych si vybrat jen jedno. Svatovavřinecké dospělé a lehce vonící kouřem snad z podzimních ohníčků. Modré Portugaly byly různé. Ten od Vinařství Štěpán Maňák byl bližší lehkému mladému vínu, jemně voňavý, krásně perzistentní a od pana Tetura se v hutnosti a plnosti skrylo i mnohdy pro víno škodlivý vysoký alkohol. Zase bylo a bude krásné ochutnávat a porovnávat.
 

2.11. 2018 byla ochutnávka červených vín

                                         - procházka Rulandským modrým a Cabernetem Moravia

    Rychlé zaplnění všech míst na ochutnávku mne velmi potěšilo. Jen mé slíbené "Co nejdřív" dodat  degustační lístek mi dlouho trvalo. Plánovat dopředu má svá úskalí. Nechtěla jsem ani jedno víno opakovat. Pro ty, kteří byli na předešlých ochutnávkách. Některá vína, která jsem měla v prvním nástřelu se doprodala u vinařů. Naopak objevila se nová, kde by mohl být potenciál odnést si domů víc než jen jednu lahev. Byla by škoda je opomenout, a podařilo se mi ucelit kolekci dvou odrůd, kde by mohlo být zajímavé podívat se vinařům i rokům tak trochu pod pokličku... Nakonec jsem vybrala dvě zcela odlišné odrůdy.
 
Ochutnávalo se:
   
    Rulandské modré - odrůdu prastarou a hlavní v oblasti Burgundské, jako zástupce vín s malým množstvím tříslovin.
A pro milovníky tříslovitějších vín.
    Cabernet Moravia - odrůdu cabernetovou a velmi mladou. Vyšlechtěnou v roce 1975 zkřížením Zweigeltrebe a Cabernetu Franc Lumírem Glosem v Moravské Nové Vsi.
Po celosvětově známé odrůdě, odrůdu autochtonní pro Českou republiku. Vína mladá ročníku 2017 a starší ročníky. Vína nehonsící se dozráváním v sudu, byť si v něm pobyla, i ta s přiznaným školením v barrique sudech.
 
Jak vína chutnala devíti milovníkům červených vín?
 
 
    Tentokrát jsem poznala i pár mě dosud neznámých a věřím, že se třeba jednou stanou známými. Všem děkuji a těším se na další procházku po červených vínech třeba po vánocích.

 

 

23.10.2018 jsem se zúčastnila na 21 International wine show Prague

    Dlouho jsem váhala, zda se jet podívat, tedy ochunat co ve vinotéce zatím nemám. A musím pečlivě vybírat, protože i tak regály přetékají. Ale nakonec zvítězila zvědavost, či hec zda mé čichové a chuťové buňky jsou ve střehu.

    V hotelu Hilton bylo k ochutnání nespočítatelné množství vín na 63 stáncích. To se doopravdy nedá ochutnat vše. Za tři a půl hodiny jsem si prošla 29 vzorků, ale hlavně se i něco dozvěděla, porovnala jsem si své dojmy s postupy vinařů. Prošla jsem si vína z Moravy, Golandských výšin, Italského severu, slunného Španělska, , Rakouska - Kamptalu i Maďarska od Balatonu.

19.10.2018 byla ochutnávka Arcibiskupského zámeckého vína Kroměříž
- víny a historií provedl Ing. Křížek obchodní ředitel
 
    Arcibiskupské vinné sklepy v současnosti obhospodařují 6,5 ha vlastních vinohradů a podstatnou část hroznů nakupují od prověřených dodavatelů. Nechce se mi vyzradit vše, co se zájemci dozvědí od Ing. Křížka. Jen dodám, že jejich vna jsou jiná, než ta, která se doposud ochutnávala. Ochutnala jsem si je na veletrhu Wine Prague a jsem zvědavá co na ně řeknete vy...
 
Ochutnávalo se:
   
    Láskou Ing. Křížka je historie a spojení historických souvislostí s rozmachem i propady v pěstování révy vinné bylo pro všechny zúčastněné tak překvapující, možná až ohromující, že bylo ticho a pozornost byla maximální. Tak trochu v pozadí byla samostatná vína. Pro všechny bych ráda shrnula to nejpodstatnější. Vína jsou to zrozená v dubovém sudu, žádné viniifikátory, žádné chlazení. Tedy jsou to vína závislá na teplotě hroznů, když vstoupí do sklepa a na rozmarech počasí v průběhu kvašení. Zakvášení, či rozkvášení je v rukách kvasinak vyskytujících se ve vinohradu. Žádné ušlechtilé vyšlechtěné, či chladomilné krásky. Vína se nechávají vyzrávat.opět v sudech. Čeřit se smí pouze bentonitem a oxidem siřičitým šetří. Výsledek. Vína jsou to jemná, málo aromatická, a k odrůdovému charakteru jsou dodány tóny dřeva. Určitě by se dal k nim připojit i přívlastek autentická, ale tato vína jsou vlastně ještě více než autentická. Jsou připravována podle přísnějších pravidel.
    Nebudu dále napínat.
    Vína chutnala jedenácti degustátorům takto:
 
    Kdo se diví zvláštnímu způsobu hodnocení toho ujistím,  že někteří byli tak nadšení tím kterým vínem, že zvedali obě ruce a žádali o zapsání dvou hlasů... Diky Ing. Křížkovi byl večer prodchnut historií a díky všem účastníkům by velmi příjemný. Díky.
 
 
12.10.2018 byla ochutnávka Vinařství Volařík - novinky ročníku 2017
    Vinařství Volařík je to největší z malých rodinných vinařství. Již obhospodařují 80 hektarů vinohradů. Celý tým sehraných pracovníků dosahuje léta na nejrůznější ocenění, ať již pro jednotlivá vína, či celkově jsou oceňováni jako vinařsrví roku. Chtělo by se říci, že i když se tým s lety proměňuje, o některých změnách jsem se zmínila hnedle po ochutnávce v Mandarin Oriental hotelu, vinařství má svůj styl a jeho vína chutnají.
K letošnímu desátému výročí obnovení vinařství se jim velmi zadařilo.
Jak píší na svých webových stránkách:
    Rok 2018 se do historie našeho vinařství zapíše zlatým písmem. Máme Championa Valtických vinných trhů, zlatou medaili z prestižního Decanteru, získali jsme titul Vinař roku a nejvýše hodnocenou kolekci z Krále vín 2018.
    Neni nic lepšího než si na svých chuťových pohárcích ověřit slávu světem šířenou.
 
Ochutnávalo se:
 
 
    Tato skupinka jedenácti milovníků vína, byť nebyli všichni na sladší, byla příznivěji nakloněna kladnému hodnocení sladších vín. Byť ani tentokrát se nedalo soudit, že vyhrává jen zbytkový cukr. Což je jistě dobře, že je vnímáno víno jako celek. Všichni se soustředili a vybírali podle své chutti. Dokonce se i vybíraly pokrmy, které by které víno mohlo doplnit.
A pro zvědané, trochu statistiky:
Pro mne to byl velmi příjemný večer a věřím, že i pro ochutnávající. Díky.
 
5.10.2018 byla ochutnávka Vinařství Volařík a Šebesta
    Nejprve jsem o této ochutnávce ani nechtěla psát, protože jakmile byl vypsán termín přihlásila se mi skupinka dam, že tento termím je ten nej... Jenže, časem jsem si řekla, že to byla zajímavá zkušenost stojící za zaznamenání.
        V průběhu domlouvání podrobností jsem byla požádána, zda by se dala ta nejsladší vína vyškrtnout, protože budou některé spíš na sušší... Jenže já v tu chvíli neměla mnoho času doobjednávat nová suší vína od Volaříků. I zahlodal ve mě červíček i vlastní zkušenosti, kterou bych ráda sdílela. Jak překvapivě jsem do ochutnávky Vinařství Volařík zakomponovala dvě vína Vinařství Šebesta. Vinařství z mikulovské vinařské podoblasti, která mají i společné některé tratě. Vedle Goliáše se ocitl David. 80 hekterů versus 10. Nejmodernější technologie s nakvášením na hroznech versus klasická metoda zakvášení vylisovaného moštu.
 
Ochutnávalo se:
 
    Vedle sebe se ocitla dvě Veltlínská zelená. Volaříkovo velmi suché se zbytkovým cukrem 1,4 g/l a kyselinami 6,3 g/l a  Šebestovo vyvážené se zbytkovým cukrem 5,0 g/l a kyselinami 5,7 g/l. Kdo tipuje, že jsem sázela na větší oblibu Šebestova, neplete se.
    Druhou dvojicí byli nekorunovaní králové mikulovské vinařské podoblasti Ryzlinky vlašské. Volaříkův má 17,8 g/l zbytkového cukru a kyseliny 7,9 g/l. Tady dle nejpřísnějšího zatřídění vlastně již polosladký, ovšem s pevnou a šťavnatou kyselinkou, s velkým potenciálem pro zrání v lahvi. Podle mne potřebuje tak rok v lahvi a bude to skvost. A opět vyvážený Šebestův 6,5 g/l zbytkového cukru a kyseliny 5,9 g/l. Tady jsem si tipla na Volaříkův, protože Ryzlinky mají jako odrůda, výraznější kyselinky, a v tom případě obvykle je lepší, nebo pro mnohé pitelnější Ryzlink vlašský s určitým množstvím zbytkového cukru. 
 
A jak to dopadlo. Devíti dámám chutnala vína takto:
 
    Vyhrávala vůně. Velmi mě překvapilo vítězství prvního Veltlínského zeleného. Vždyť po něm nastoupily mnohem aromatičtější interspecifické odrůdy Hibernal, Johanniter a Saphira. Inu, někdy je být první jistou výhodou... Posmutněla jsem, že Šebestova vína, jemnější ve vůni nebyla tak atraktivní, ale neskončila s nulou, tedy i ona si našla jazýček který potěšila.
    A perlička na závěr.
    Po ochutnávce jsem byla docela unavená a stalo se, že jsem od Volaříků Ryzlink vlašský polosuchý ve výběru z hroznů při prodeji zaměnila za sladký ve výběru z bobulí. Tedy místo polosuchého s 17,8 g/l jsem vydala sladký s 96,8 g/l zbytkového cukru. Ve chvíli, kdy jsem to objevila jsem napsala omluvný email a nabídla výměnu. Jaké bylo mé překvapení, když součástí odpovědi bylo "...vínečko už mám vypité a ani jsem si nevšimla :)" Jak vidět, musím dát za pravdu panu Teturovi, že pokud víno chutná, není na místě zabývat se analytikou.
    Děkuji dámám za příjemný rozesmátý večer s překvapivou pointou.    
 
 
21.9.2018 byla ochutnávka Vinařství Šebesta
    Vinařství Šebesta je má srdeční záležitost, což mnozí vědí. Je to nejspíš to nejmenší vínařství, které lze ve vinotéce potkat a myslím si skvěle konkuruje Vinařství Volařík.  Pan  Šebesta neposílá vína do tolika soutěží, ale i tak se mu sem tam některé víno dostane i do Salonu vín. Pro vinaře hospodařícího na 10 hektarech, který má zapřaženou pouze rodinu, kromě pár brigádníků na sklizeň, není myslím možné obesílat vzorky domácí i světové soutěže.  Co mají obě zmíněná vinařství společné? Je to Mikulovská vinařská podoblast a mají i společné některé tratě. Chvíli mě to lákalo udělat duel... Třeba na něj dojde, ale protože jsem si dovezla hezkou kolekci nových vín, bylo by škoda je nechat ležet na regále...
  
Ochutnávalo se:
 

    Možnost projít se novým ročníkem Vinařství Šebesta využilo deset milovníků vína, a jejich názory byly pro mne inspirující, byť jako každý člověk, i já mám své favority... Velmi mne překvapilo, že v kategorii chutná nechutná Ryzlink vlašský ročníku 2015 - vyzrálejší -  hravě převálcoval ten ročníku 2017. Ovšem, jak se už stává, více mi odešlo toho mladšího. Tato společnost se vyznačovala tím, že mnohé víno chutnalo, tedy bylo bez vady pro ochutnávající, ale nebylo to víno, které by nějak víc nadchlo, aby se zvedla ruka, že toto je to pravé... Ano, dobré, ale - příliš aromatické, málo sladké, až dost sladké - zkrátka fajn si je ochutnat, ale pít ho celý večer? Ne, to ne. Inu, i to je výsledek ukazující, že ochutnávající měli různé chutě, a jak je těžké, ba nemožné vyhovět všem.

    Pro zvídavé nechť je inspirací následující statistika, kde ve zvýrazněném sloupku je počet těch, kterým to které víno chutnalo:

 
 
 

 

 

 

 

 

 

 

    Všechna vína budou postupně otevřena, a bude možné si je průběžně ochutnat. Ti, kteří byli na ochutnávce měli výhodu uceleného pohledu, a já se zase mohla přesvědčit, komu co chutná. Děkuji všem za příjemně strávený asi poslední létem vonící večer.

 

 

31. srpna 2018  se konal  Den ve vinařství Štěpána Maňáka

      Jako vloni jsem se na chutnávku a následnou cestu za víny vydala sama. Meteorologové sice slibovali  na pátek déšť, ale ten se nekonal. Myslela jsem si, že v Kolíně je strašné sucho, ale větší bylo patrné na hnědě sežehnutém listí na stromech kolem cest na Českomoravské vysočině. 

   Uvítání od pana Maňáka kalíškem meruňkovice jsem vzala jako záminku k hovoru o suchu. Ujistil mne, že staré výsadby neměly s vodou problém. U jednoho novějšího se sucha obával, ale zvládl to a úroda bude dobrá.  Když jsem se optala, zda bude jako tradičně šedesát vzrků, byla jsem s úsměvem ujištěna, že tentokrát je jich osmdesát. A zkontroluje si, jestli jsem vše ochutnala. Jako jediná si totiž píši podrobné poznámky a ne jen hodnocení ve formě křížků, či známek.  Ve skutečnosti bylo vzorků, i s mošty, 83. Podrobné prohlédnutí degustačního lístku mne potěšilo, protože některá vína byla starších ročníků, a některá mám ve vinotéce, takže by se to mělo zvládnout.

    Podařilo se mi najít místečko u stolu mezi dvěma skupinkami, což bylo moc příjemné a pustila jsem se do ochutnávání. Pamatovaly jsme se s jednou slečnou navzájem, takže jsem dostávala takové množství vzorku, že nebylo třeba vylévat. Vím, že v mém přídadě to je nutnost, ale málo mě to těšívá... Mé chování zaujalo jednu skupinku. Byli to pánové od Nymburka, což mě pobavilo, a chvílemi jsme si vyměňovali názory na vína. Oni vybírali jen podle své chutě. Já ochutnávala vše tak, abych v budoucnu mohla vybírat pro své zákazníky. Nevím, jestli bylo méně lidí, nebo já si lépe vyhlédla chvíle, kdy nebyl pan Maňák v obležení jiných, takže jsem se dozvěděla mnohé, co mne zajímalo. Velmi mě zaujalo betonové vajíčko. Vím, k čemu je, ale protože pan Maňák dělal trochu drahoty s prozrazením o co jde. Budu i já tajemná, a prozradím to tomu, kdo se přijde zeptat do vinotéky. Myslím, že zcela netajené je jak se těší, že se za rok bude ochutnávat Malbec. Toho vloni sklidili panenskou sklizeň, a teď se školí v barrique sudech. Mohla jsem se jich i dotknout. Prozradil mi, že mají kolem sta barrique sudů, a každým rokem se třetina vymění. Postupem času bude mít všechny sudy z francouzského dubu, protože je mu jejich projev ve víně bližší a byl se podívat tam kde vznikají. Od loňska vím, že francouzská vína jsou blízká, ba srdeční záležitostí jeho enologa. Jejich vína budou malou Francií v Žádovicích. Bylo to zajímavé. Povídala bych si i déle, ale i další přišli vyzvídat, nebo chválit skvělá vína. Byl čas se vrátit k chutnání. Společnost se mi vyměnila. U stolu mě zarazila rozpovídaná skupinka mladých pánů, kteří ochutnávku brali jako společenskou událost. Jejich halas nešel přeslechnout, a po chvíli mi to nedalo a začala jsem vysvětlovat rozdíl mezi normálními víny a řadou Terroir. A potom to jaksi samo přešlo do toho co znají návštěvníci mnou provázených ochutnávek. Čas plynul a lidé syti dojmů odcházeli

    Takže letem k vínům. Třetí ročník řady Moravia line opět nabídl lehká a svěží vína vhodná jako doprovod k obědu, či večeři. Výrazněji mne zaujalo Neuburské a Veltlínské zelené. 

    Základní řada byla opět přehlídkou vyrovnanosti. Jako na staré známé jsem zakývala na Rotgipfler, či Scheurebe. Novým vínem, které jsem zatím neochutnala bylo Souvignier gris. I do vinohradů Vinařství Štěpán vtrhla interspecifická odrůda - kříženec odrůd Cabernet Sauvignon x Bronner (= Merzling x Gm 6494) z roku 1983 (Norbert Becker, Staatlichen Weinbauinstitut Freiburg, zápis do listiny odrůd roku 2008). Zaujal mne trochu jiný Tramín červený, který dozrával v sudu. Mezi svěžími a radostnými víny byl takovým "patriarchou". Krásné víno, ale ne pro každého, jak jsem se hnedle přesvědčila.

     Řada Terroir ovšem byla o třídu či dvě výš, jako tradičně mě chutnala všechna. Jemnější vůně, delší dochuť. Kolik by takováto vína stála ve Francii?

    Mezi červená stejně jako vloni přibývají ta, kterým nechávají čas na dozrání v sudu, tedy vína již uhlazená, lehounce naoxidovaná, zkrátka dospělá. Je radost si je ochutnat. Jasně, delší a větší péče se odráží v ceně... Ovšem Cabernet Moravia, Mertot a Rulandské modré ročníku 2017, které ještě neměli v lahvi, ale časem budou jsou naprosto úžasná.

    A řada barrique? Polosladký Ryzlink vlašský byl krásný, až by se pomalu chtělo napsat dokonalý, ale to by hrozilo tomu, že už si lepší víno neochutnám! Ne, byl téměř dokonalý. Červená netřeba chválit, ta se pochválí, jakmile si je někdo ochutná.

    Přiznám se. skončila jsem u vzorku číslo 68, ale ochutnala jsem si jen 48 vín. Stačilo mi to. Rozhlédla jsem se kolem, lidí bylo pomálu, cimbálovka již dohrála a hodinky posunuly ručičky k jedenácté. No takhle dlouho jsem se ještě nezdržela. Byl čas rozloučit se a zavolat taxi.

...a když už jsem byla na Moravě...

    Jako tradičně jsme se zastavila ve vinařství Vladimír Tetur.  U kávy jsme probrali vše možné. Získala jsem informace, které se na etiketu nevejdou. Vyptala se na nutnost a zapeklitosti přikyselování vín. Prý v takové Francii, Itálii či Španělsku je to běžná praxe, protože hrozny tam mají málo kyselin, takže dokyselování je běžné a nikdo se nad tím nepozastavuje. Podle něj je dokyselení vína pro víno mnohem šetrnější než odkyselení, ať už se dělá co nejšerněji. Také jsem si přivezla Velkou bílou slípku. Kdo netuší o co jde, ať se přijde zeptat, ale v čase internetu, si to nejspíš každý vygogli...

    U pana Baumana jsem opět doplnila medoviny na sychravé podzimní měsíce.

    Poslední zastávka byla, jak jinak, ve vinařství Martin Šebesta. Ani tento rok jsem se nezastavila dobře. Hody sice měli o týden dříve, ale časná sklizeň si vyžádala své. Pan Šebesta měl plné ruce práce ve vinohradu a i ve sklepě. Převzala jsem si objednaná vína, doplnila všechna volná místečeka v autě a vydala se na cestu domů.

12.6.2018 jsem byla přechutnat vína Vinařství Volařík

    Prezentace vinařství byla opět v krásných prostorách Mandarin Oriental Hotelu na Malé Straně. Což neznamená, že by nebylo mnoho novinek, ba naopak.

    Filip Mlýnek a Jindřich Kadrnka se naplno věnují práci ve svých vlastních vinařstvích, a u Volaříků mají snad ještě hlas poradní. Tíha za práci ve sklepě padla na Ing. Elišku Beckovou, která se několik let podílela na tvorbě vín. Ve vinohradu kraluje Marek Tichý a jak známo, tam vzniká víno, takže na obou je obrovský díl odpovědnosti. Tou největší novinkou pro konzumenty jejich práce je, že loňský podzim byl zcela nečekaný. Část úrody stihli sklidit tak, jak se běžně očekává. Tedy z hroznů jsou vína suchá a polosuchá. Jenže potom silně zapršelo, nějakou dobu se nedalo sklízet a na hroznech se objevila ušlechtilá plíseň Botritis cinerea. Jenže z tak krásně přírodně zahuštěných cukříků se doopravdy nedá udělat suché víno. Na Ing. Elišce Beckové bylo, aby z této suroviny vytvořila vína, která se v historii vinařství sice sem tam vyskytla, ale teď jich je mnohem víc. Myslím, že se jí to povedlo a vytvořila kolekci, která potěší všechny příznivce od 1,4 g po 280 g zbytkového cukru.

    K ochutnání bylo celkem třicet čtyři vzorky, a jako tradičně se začínalo sekty. Z nich mě asi nejzajímavější přišlo Cuvée 2014 - Rulandské šedé Chardonnay, které bylo opojně voňavé a kulaté, hlaďoučké. Naproti tomu ten z Ryzlinku vlašského, trať Železná, byť měl být podle analytiky sladší, na mě působil až příliš tvrdě. Ten byl favoritem mého muže. Tak trochu u nás propadl Blanc de Noir z Frankovky 2014, protože byl zkrátka první a po příchodu z tepla zchladil a naladil, ale nezaujal, byť určitě nebyl špatný. K tichým vínům, nelze psát vše, ale dovolím si vypíchnout ta, která mě zaujala. Muller Thurgau polosladký trať za Turoldem, Ryzlink vlašský polosuché trať Purmice ...

21. - 23.5. 2018 byl veletrh Wine Prague

    Dříve se tento veletrh jmenoval Víno a destiláty, později Víno a delikatesy a býval na výstavišti v Parku oddechu... tedy v Julděfuldě ;) Tam jsem před mnoha lety byla rozhořčena kombinaci grilovaných sýrů a foa gras vedle vín... Pracovat - ochutnávat se v takovém prostředí nedalo. Tam se dalo jen opíjet.

     Byla jsem informována, že po přejmenování a přemístění na výstaviště Letňany je to o něčem jiném. A ve chvíli, kdy jsem dorazila odpoledne, a to už se uvnitř hromadily davy vínachtivých lidí... No, bylo to drsné.

    Proč jsem tam vůbec jela? Inu protože jsem se domlouvala s Ing Kžížkem z Arcibiskupského zámeckého vína, že toto je nejbližší a nejjednodušší možnost jak si jejich vína, většinou mešní ochutnat. Prošla jsem si všechny vzorky, které vzali s sebou a byla okouzlena zcela jiným projevem. A co jsem mohla čekat, když jsem věděla, že to budou vína připravovaná v dubových sudech. Ovšem není sud jako sud a v těchto případech je velmi důležitá čistota a dobrá surovina. Pan Paleta se se mnou shodl, že krásný je Ryzlink rýnský, ovšem nejprodávanější bude vždy Rulandské šedé, tedy jak oni píší na etikety Pinot gris.

    Určitě budu chtít i Vám umožnit si pár vzorků, nejspíše devět ochutnat.

1.5.2018 byla ochutnávka růžových vín

Vinařský fond ustanovil 1. květen za svátek rosé vín

    JIž po desáté se slavil První máj jako svátek rosé vín. Letos poprvé jsem o tomto svátku nezaslechla zprávu v rozhlase. Možná někdo někde něco zachytil, ale nejspíš nebyla zaplacena reklama..

    Rok co rok jsem lákala zájemce o růžová vína, že nemusejí jezdit do Prahy, či na Moravu a tlačit se v zástupech vín chtivých lidiček. Ovšem pro růžové víno u mne se stala nešťastným kombinace letního počasí s možností vzít si den volna a mít celkem čtyři dny na vyvolený program.  Možná i na výlet na Moravu...

    A stejně jako všechny ochutnávky, které jsem po vánocích nabízela se i tato potýkala s nemocí. Takže v posledních téměř hodinách jsem dostala zprávu :"Je mi líto, ale tentokrát to nevyšlo, určitě příště." A jako vždy mě nakonec bylo líto těch, které nepostihlo nic zlého. Ochutnávka byla tentokrát ve znamení lehce vyzrálejších růžových vín, protože všichni mí vinaři začnou nové klarety a rosé stáčet do lahví až v polovině května. Ono se nevyplácí spěchat. Zcela jinak jsem si postavila ochutnávku než vloni. Lákala jsem, že i ten s geniální chuťovou pamětí bude mít možnost přechutnat si vína v jiných souvislostech, nebo i s jinými sousedy, což je vždy zajímavé.

Ochutnávalo se:

    Pět dam a jeden muž se poctivě snažili a přechutnali všechny vzorky. A dokonce mě připomněli, aby se nezapomnělo hodnotit.

Výsledek je tento:

    S velkou pokorou bych ráda poděkovala všem, kteří krtečka zarytého v záhonu proměnili v průvodkyni večerem a dopřáli mi chvíli s krásnými víny.

 

 

28.4.2018 byla třetí ze série ochutnávek Malbeců

    Na třetí a závěrečnou procházku černými víny z původně z francouzského Cahor, ale nyní známějšími z Argentiny a Chille se mi přihásili ti, kteří spolu mluví a detaily jsem si vykorespondovala s nimi. Avšak veřejné vyhlášení termínu mně vede k tomu, abych pro čtenáře zveřejnila degustační lístek.

Ochutnávalo se:

     Tato skupinka milovníků vína byla lehce na rozpacích, zda a vůbec jde-li hlasovat o tom které víno chutná. Po prvním vzorku byli všichni nadšeni, ale druhý někomu chutnal víc, a někomu méně, ale co ten třetí. Jaký bude? Nebudu to prodlužovat. Nakonec se hlasování nekonalo a celkový verdikt ohledně vín byl, že jsou dobrá všechna, ale každé jiné, těžko srovnávat.

    S přáním, abychom měli jen dobrá vína a pro sebe vybírali ta, která nám chutnají, děkuji zúčastněným za příjemný večer, a třeba někdy...

 21.4.2018 byla druhá ze série ochutnávek Malbeců

    Již po osmé se slavil Světový den Malbecu a vlastně celý zbytek dubna jim patřil, alespoň u dovozců a i u mě bylo celou tuto dobu možné ochutnat si co je Malbek za odrůdu.

    Malbec je odrůda vína, která si "našla" ty správné podmínky pro svůj život až v daleké Argentině. Tam v nadmořských výškách, ze kterých se až tají dech, téměř v poušti ošlehávána větry Atlantického oceánu a trápena střídáním denních a nočních teplot vydává ze sebe hrozny, které jsou základem krásných temných vín. Mnohá z nich jsou následně školena v barrique sudech, a díky tomu se lehce zklidní a zaoblí. Taková vína jsou potom radostí pro středoevropany...

Ochutnávalo se:

    Tato ochutnávka byla naplněna zcela letní atmosférou, ale těch devět, kteří si odepřeli pololetní večer při procházce krajinou, se prošlo Malbecy opět z různých oblastí Jižní Ameriky. Nabídla jsem rozdíly i v nadmořských výškách. Neb jsem věděla, že budou přítomni i ti, kteří ocení sladší vína, nebylo lze pominout i polosladké rosé a raritku "portské", tedy správně víno fortifikované. Překvaivě Dulce Natural bylo vlastně velmi mladé, ročníkové. A bylo zcela jiné, než ta která se dají běžně potkat u mne, ale porovnání pro příchozí nebylo s nimi, ale s jinými Malbecy.

    Jak to dopadlo? Inu jak jinak než, že ten který Malbec si našel jazýček, či ústa, která si ho užila. Bylo pro mne potěšením dolévat každému to jeho víno. Děkuji všem za velmi příjemný večer. 

17.4.2018 byla první ze série ochutnávek Malbeců

     Dvakrát do roka je možnost si u mne ve vinotéce ochutnat vína z cizích krajů. Sama si velmi vážím a mám ráda Česká a Moravská červená vína, a ten kdo si myslí, že u nás se nedají udělat skvostná vína bývá přesvědčován o opaku. Nicméně, někdy je dobré se i porozhlédnout za hranicemi a ochutnat některou odrůdu, která je doma v cizině.

    Malbec je původně francouzská odrůda, kterou náhodou, a nebo zcela záměrně převezl do Argentiny...

Ochutnávalo se:

    Celou historii uspěšného tažení Malbecu v podhůří And si vyslechlo těch pět, kteří ve velmi komorní atmosféře spolu se mnou oslavili již po osmé Světový den Malbecu. Inu všední den není tím optimálním časem na vychutnávání vín, která jsou nejen příliš červená, ale i silná a to nejen vyšším obsahem alkoholu. I někteří s přítomných si posteskli, že být to v pátek, nebo sobotu, to by se to chutnalo.... Ale toto krásné jarní, až pomalu letní počasí, by mnohé vylákalo do přírody, či na zahrádky. Naštěstí, když jsem rozesílala pozvánky bylo ještě zima.

    Ale zpět k Malbecům. Přadstavila jsem Malbec z různých oblastí i školení v barikových sudech. Mým největším potěšením je vybrat je tak, aby ani jedno nebylo přítomnými zamítnuto, nejhorší odsudek, je to není tak dobré jako toto. Této odměny se mi dostalo měrou vrchovatou, za což všem děkuji a těším se na příští sektání nejen s Malbecy. A věřím, že přítomní mi zachovají přízeň.

Pardon, málem bych zapomněla doplnit informaci pro čtenáře, protože přítomní vědí.

Trochu statistiky:

 

30.3.2018 byla ochutnávka sólo pro... Chardonnay.

    Slibovala jsem, že se pokusím na vlastním výběru vín různých vinařů, stylů a apelací ilustrovat, jaké bohatství možností může skýtat jediná odrůda. 

    Až po vyhlášení termínu jsem zjistila, že jsem zcela nevhodně zvolila Velký pátek. Ale koneckonců, proč nezačít sváteční dny ve společnosti zajímavých vín... Vždyť na Velký pátek se otevírají poklady, a mohla by se otevřít také skvělá vína. Navíc jsem se rozhodla, i vzhledem k Chardonnay ze Chablis, že sice nebudou vína doprovázet ústřice, ale jen uzený losos, pstruh a trochu sýra. Tedy pro mnohé velmi postní menu. A pro čtenáře mých webových stránek, kteří neměli čas a rádi by věděli o co přišli, doplňuji, co jsem nestihla zveřejnit před ochutnávkou.

Genderově téměř vyvážená devítičlenná společnost ochutnala:

    Chardonnay je osmou nejpěstovanější odrůdou ve světě. Její původ lze hledat ve 12 století právě v Chablis, proto jedinečná vína s nezaměnitelným otiskem Terroir nemohla chybět. Podařilo se mi pořídit i Grand Cru Valmur - jeden z pokladů, které se otevřely o Velkém pátku. Sparring-partnery mu byla Chardonnay z Moravy od vinařů, které mám ráda. Vína mladá i již vyzrálejší, vína suchá i sladší, vína bez zrání v dubových sudech i ta, která prošla jejich školením. S lehce dubem dotčeným Chardonnay od pana Šebesty z Dolních Dunajovic, i výrazněji barrikovaným od Ing. Hrabala z Velkých Bílovic. Archivním kouskem bylo Chardonnay z Agrentiny, které je postaveno na barrique, zlaté a plné dubových tříslovinek. Trochu s napětím, jak bude mými hosty přijato jsem jako ukázku již staršího, vyzrálého vína, zařadila Chardonnay z Napa Valley Ranch Rutherford 2004, které bylo ve světě naposledy obchodováno v roce 2016. Víno barvy i vůně koňaku. Všem velmi vonělo, což mě mile překvapilo, ale ne všem chutnalo. Zato ti, které okouzlilo, si užili. Nakonec svedli souboj i o asi poslední lahev na světě - už ji nemám, opustila vinotéku. Nevadí, za pár let do jeho kvality dozraje jiné.
 
Vína se v žebříčku chutnalo umístila takto:
 
    Koho by překvapilo, že polosladké víno z výběrové řady od vinařství Ampelos skončilo na posledním místě, toho ujistím, že většina přítomných byli spíš milovníci suchých vín. Nicméně těm dvěma, které dávají přednost sladším, udělalo radost a smířilo je s převážně suchým večerem.
    Jak často dodávám, není důležitý popis vína, ale osobní zkušenost a výběr podle vlastní chuti.  Děkuji všem za příjemný Velkopátkový večer.
 

.

29.3.2018 jsem byla přechutnat Malbecy

    Druhou várku letošních Malbeců jsem byla pro Vás vybrat od společnosti Kupmeto. Tato ochutnávka je jako tradičně řízená a Ing. Kozák vypráví spoustu veselých, ale hlavně pro mne poučných historek, protože já jsem ani v Argentině ani v Chile zatím nebyla. Ochutnávka byla již podruhé v prostorách Novoměstské radnice, která má krásně vysoké stropy, okna byla pootevřená a na degustaci bylo jistě kolem 18 stupňů, tedy ideál pro profesionální výkon. Ještě štěstí, ža jaro pokročilo.

    Ke porovnání a ochutnáváníí bylo pouze 10 vzorků, ale zcela jiných než na předešlé ochutnávce. Každý dovozce má své favority i jinou přestavu, což je obohacující. První vzorek a poslední vzorek bylo překvapení. Jean Bousquet, původem Francouz od Carcasonu, se rozhodl i v Novém světě připravit sekt a portské. Sekt z Chardonnay a portské z Malbecu, jak jinak. Na sekt jsem si netroufla, ale portské  jsem si vzala... A také nějaký ten Malbec s Chile. Tak nepodobný těm z Mendozy, San Juanu, či Patagonie.

    Pro mne bylo asi nejvíce poučné opětovné setkání z Malbecem z Francie, tím stejným, nad kterým jsem v loni cítila rozpaky, jak je možné, že jediná odrůda má tak, ale tak rozdílný projev. Za pouhý rok se ročník 2010 neuvěřitelně proměnil. Víno drsné a divoké, podle mne, se zklidnilo, vyjevilo zcela nové tóny a vyhladilo drsné třísloviny, až jsem se ve vinotéce musela přesvědčit, že je to ono. To, které jsem vloni ukazovala jako nevycválaného klacka.  S velkou lítostí musím doznat, že vloni jsem ho koupila jen dvě lahve a nikomu nechutnalo. Letos s ohledem na vzrůst ceny, jsem si ho nerada odřekla. A poučení? Francouzská vína je dobré nakupovat mladá a levnější. Dobře uskladnit a zapomenout. Pokud byla šťastná ruka při nákupui, bude po letech z vína skvost, který si plně bude zasloužit svou výrazně vyšší cenu. Inu investovat do vína se musí umět...

Již se těším na sestavování degustačních lístků  a Vaši reakci.

16.3.2018 byla ochutnávka Vinařství Maňák

    Vinařství Maňák už má v nabídce i dvě vína ročníku 2017. Je na čase udělat místo pro nová vína. Oni svě sklady velmi vyprázdnili a některá vína mám už jen já... Což si tak trochu zavzpomínat na předešlé roky. Kdo si myslí, že jsem se upsala a dvě Sylvánská jsou vlasně jedno? Neupsala jsem se, naopak nechám krásně procvičit všechny čivy příchozích degustátorů.

Ochutnávalo se:

(tabulku jsem doplnila o informace, které jasně naznačují, že Sylvánská zelená byla jiná)

    Tato ochutnávka byla opět poznamenána chřipkou... Velmi rychle bylo přihlášených jedenáct zájemců, i rozhodla jsem se vybrat o trochu víc vín. Den před jsem ztratila čtyři a na ochutnávku nakonec dorazilo šest chřipkuvdrorných degustátorů. Ovšem seškrtat degusatční lístek na snesitelných PĚT vzorků, aby bylo méně než lahev na ochutnávajícího se mi doopravdy nechtělo. Tedy otevřela jsem všechny vzorky, a co se nedopilo bylo možné ochutnat v prvních dnech následujícího týdne.

    Pro pozorné čtenáře, možná i z řad účastníků se veřejně přiznávám, že jsem tentokrát nechtěně všechny vystavila zkoušce. Při tvoření degustačního lístku jsem rozhodla jak Sylvánská zelená půjdou. Následně mě napadlo že by bylo zajímavé je seřadit jinak, ovšem v degustačním lístku jsem nechala původní pořadí...

    Sylvánské zelené č.š. 1620 má šroubový uzávěr, a při kvašení bylo ovlivněno přidáním kulturních kvasinek, které mu dodaly líbivé tóny maracuji, manga a banánů.

    Sylvánské zelené - krášleno na kvasnicích č.š. 1613 má korek. Při kvašení byly použity klasické burgundské kvasinky a víno leželo na jemných kvasničných kalech. Metoda sur-lie.

    Musím všechny velmi pochválit, každý rozdíl ve vínech cítil. Hurá! Ovšem při závěrečné hodnocení chutnalo došlo k tomu, že někteří si nebyli jisti. Druhý vzorek rozhodl a každý potvrdil svůj prvotní dojem. Je zajímavé, že přítomní byli ve většině pro klasické víno, byť podle toho jak rychle zmizela právě tato vína ze skladů Vinařství Maňák jsou preference nakloněny pro mladistvé voňavé Sylvánské zelené.

    A jestě jednu raritu jsem zaznamenala. Velmi chutnal Ryzlink vlašský Terroir 2012, což bylo zatím poprvé kdy jsem zaznamenala, že by starší víno chutnalo podobně jako mladá.

    I ve velmi malé společnosti se posedělo jako vždy déle, a doufám, že to byl příjemný večer nejen pro mne.

    Mimochodem otevřený Cabernet Sauvignon již zaznamenal i človíčka, kterému chutnal víc než jiná červená vína z ochutnávky, a to je to krásné na pestrosti vín a chuťových preferencích...

 

6.3.2018 jsem byla přechutnat Malbecy

  

    Letošní Malbecy jsem byla pro Vás vybrat od společnosti Nestar, která každým rokem pořádá ochutnávku na jiném místě. Je to tedy i cesta po různých zákoutích Prahy. Letos to bylo v Hergertově Cihelně na Malé Straně. Teď když to píši den, dva po té, připadá mi, že jsem v jiném ročním období. Toho 6.3. se Praha topila v mlze, bylo lezavě zima, všude ležel poprašek sněhu...

 

 

 

    Stačilo projít dveřmi a vše bylo jinak. Uvnitř Hergertovy Cihelny bylo útulno. Na příchozí čekalo 18 vzorků vín a i sušené maso, olivy, kozí sýr... Co víno to žhavé argentinské slunce, a ta nejmladší byla již krásně zralá vína ročníku 2017. Inu Jižní polokoule sklízí o půl roku dříve, než evropští vinaři. Dva kytaristé kouzlili argentinkské songy, jen se člověk nesměl moc zaposlouchat, aby nezaslechl Beatles, někdy.

     Vzorky nebyly jen Malbecy. Byla i dvě bílá vína a dvě rosé. Jenže mé okouzlení odrůdou Torontés sdílí málokdo.

    Malbecy byly z různých oblastí Argentiny. Tradičně ty NEJ jsou z Mendozy. Ovšem Co se urodilo v Patagonii nebo v San Juanu nemusí být nutně druhá liga. Všechna vína byla velmi dobrá, ale nemohu mít vše ve vinotéce, vždyť možná ještě bude další ochutnávka... Vybrala jsem s ohledem na možné milovníky, kterých si velmi vážím a výsledky Vašeho hodnocení si vyposlechnu ráda na ochutnávkách. Již se těším.

2.3.2018 byla ochutnávka Vinařství Ampelos

    Vinařství Ampelos patří do podoblasti znojemské. Do roku 1991 byli Šlechtitelskou stanicí Znojmo. Jejich vína  jsou pro mne vždy spojena se svěží kyselinkou a mineralitou, která je pro tuto oblast typická. I pan Kylián se snaží udělat vína pitelná, proto jsou ve většině případů o něco sladší. Nicméně vyšší zbytkový cukr u jeho vín umožňuje vyzrávání na lahvi, kdy se víno harmonizuje. Pro mnohé, kteří byli na ochutnávce dříve byla vína Ampelosu mile sladká. Jenže tentokrát jsem zvolila jinak.

Ochutnávalo se:

    Poprvé se u mne ochutnávala jejich Vína Originální Certifikace, i červená vína, která nechávají vyležet v sudech, a i jejich Pinot noir blanc de noir - víno z výběrové černobílé řady. Kdybych si tentokrát vsadila na to jak které víno dopadne, no to bych si dala! A to je na tom to krásné.

    Osm degustátorů rozdělilo svou přízeň jak ukazuje následující statistika, a k tomu nelze z mé strany nic dodat

    Podle toho, jak se vína dopíjela bylo zřejmé, že každý si našel to své, což je vlastně jen a jen dobře. Za příjemný večer děkuji a těším se na setkání zase příště.

 

16.2.2018 byla ochutnávka 

v salonku Veston Hotelu Theresia

    Vinařství Vladimír Tetur z Velkých Bílovic patří do podoblasti velkopavlovické a je to rodinné vinařství střední velikosti. Jeho kořeny, nebo doložená zmínka o tradici vinohradnictví a vinařství v jejich rodě je z roku 1620. To a mnohem víc se každý dočte na jejich webových stránkách. Ale ti, kteří zavítali na ochutnávku poznali člověka, který má rád svou práci a má jasnou představu o víně, které tvoří z toho co úroda ten který rok přináší.

Pan Tetur vybral na tuto degustaci:

    Tentokrát v řadách přihlášených zařádila chřipka. Což mi bylo velmi líto, protože jak pan Tetur slíbil na této degustaci byly již první vlaštovky zralých a dospělých vín ročníku 2017. A shodou okolností to byly tak trochu rarity. První byl přímo první vzorek. Hibernal. Tuto odrůdu má pan Tetur ve svém portfoliu poprvé a připravil ho jako polosladký, čímž udělal velkou radost všem milovníkům sladších vín. A druhou vlaštovkou bylo jeho Chardonnay Remake, kdy se inspiroval postupem starých vinařů, ovšem přetaveným do současného času, kdy odstopkované bobule nechá kvasit na slupkách, tedy bílé víno necháva na rmutu jako červená vína.  To vše hlídané nejen technikou, ale i vlastními smysly.

    Nakonec se v Hotelu Theresia sešlo 24 milovníků vína, kteří se utkali se 13 vzorky, což je doopravdy velmi těžký úkol, ale všichni odevzdali svá hodnocení, a jen málokdy jsem luštila význam hodnocení, proto tabulka byla jen takovou radostnou hrou.

    Prozradila mi, že tentokrát byli přtomni více milovníci sladších vín. Kromě Veltlínského zeleného se všechna sušší vína posunula níže. Je jasné, že vína ročníku 2017 mají své vavříny ještě před sebou, stejně jako vína červená, protože ta pan Tetur ještě neprohnal po soutěžních kláních... Pokud by účastníci měli pravdu, potom se lze nadát, že Hibernal se dostane do Salónu vín v roce 2018. Uvidíme. Budu pečlivě sledovat cvrkot a dám vědět, zda jste předpověděli Hibernalu hvězdnou budoucnost.

    Byl to opěr krásný večer, pevně věřím, že pro všechny, a společně s panem Teturem přeji všem. Na zdraví!

 

9.2.2018 byla ochutnávka Vinařství Pechor

    Vinařství Pechor se stalo pro milovníky sladší a sladkých vín v mé vinotéce příjemným společníkem. Filozofie pana Pechora, že vinná réva se má sbírat až když je hrozen zcela zralý - semínka hnědá, a víno se nemá uspěchat, tedy provádět co nejmenší zásahy v průběhu čeření. Vede k tomu, že až koncem září a začátkem října 2017 lahvovali vína ročníku 2016. Ve chvíli, kdy v lednu 2018 jiní již na trh dodávají pozdní sběry a výběry z hroznů ročníku 2017. Oni mají jako novinku vína ročníku 2016. A tato vína přijede opět představit pan Beránek, protože se mu v Kolíně líbí.

A pokud je smím chválit, jejich vína si vybrali jako firemní dárky Lesy české republiky a ČSOB holding.

Ani jeden rok není stejný, tentokrát pan Beránek vybral:

    I tentokrát to byla komornější ochutnávka, ale s dobrými víny a zajímavým vyprávěním pana Beránka čas plynul jako voda v Labi. Pan Beránek to zažil nespočetněkrát, ale mě vždy trochu udiví, že i zapřisáhlí odpůrci sladkých vín, když už přijdou na ochutnávku, aby udělali radost své sladší polovičce, nakonec ochutnávají i vína, nad kterými by dříve mávli rukou a ani moc neprotestují ;). Naopak ti, kteří doufali jen ve sladké mámení byli prvními vzorky zaskočeni, ale ani tady nebyly slyšet hlasité protesty... Je to zcela jistě tím, že všechna vína jsou něčím zajímavá.

    Pan Beránek přivezl i drobný, 375 ml, bonus, který nebyl na degustačním lístku, a to Ryzlink rýnský 2014 ve výběru z cibéb a botrytickém sběru. Toto víno je zcela unikátní.  S lítostí musím nahlásit, že ti kdo si ho nekoupili na ochutnávce, možná budou mít příležitost zase rok.. Nevzala jsem si ho, aby rozšířl mou nabídku Vinařsví Pechor.

    Téměř každý z 8 účastníků si hodnotil vína jak je zvyklý. Z toho se nic vyvodit nedá, zoufala jsem si. Nakonec jsem se zapřela a přehodnotíla si různá bodová, či známková hodnocení do systému chutná nechutná a výsledek je tento:

    Tak, a je to.

    Děkuji nejen za hezký večer všem, a doufám, že příští setkání se sladkými víny bude nejpozději zase za rok.

 

2.2.2018 byla ochutnávka Vinařství pod Hradem

    Účastníci ochutnávky už o vinařství vědí mnohem víc, a nejen o vinařství.. Přesto zde nechám informaci, kterou jsem měla jako první z jeho webových stránek.

     Rodinné vinařství vzniklo teprve v roce 2011, když majitelům Romaně a Radimovi učarovala Pálava a její vinice. Pro svou “Cestu vína” si vybrali nejvýše položenou vinařskou obec na Pálavě – Klentnici.

    Vinařství s jedinečným subtropickým podnebím, nezaměnitelným vápencovým podložím a vyjímečným výhledem na oba hrady, jezera a okolní krajinu učaruje na první pohled každému, kdo hlavně v letních měsícíh na Pálavu zavítá.

    Vinařství hospodaří na cca 5 hektarech vinic přímo na Pálavě. Hrozny z vlastních vinic i od pěstitelů zrají na těch nejkrásnějších viničních tratích na Moravě vůbec. Velká vína vznikají už na vinici! Proto VINAŘSTVÍ POD HRADEM při pěstování klade důraz na kvalitu a šetrný přístup.

Degustačním lístkem nás provedl pan Radim Sokolář:

    Ke každému vínu připojil historku o viniční trati, která je pro něj osobně velmi důležitá. Vyrůstal totiž v Modrých horách, kde s dědečkem získával lásku k vínu, i první zkušenosti. Ovšem pro své vinařství si s ženou vybral Pálavu, oblast, která mu svým TERROIR nejvíc učarovala. Zde se snaží, seč mu síly stačí, plnit si své vinařské sny.. Poznala jsem opět člověka, krerý pro svá vína žije a svou práci miluje. Vysazuje i Veltlínské zelené a ctí, že na Pálavu patří Ryzlink vlašský...

    Účastníci ochutnávky se shodli, že tak vyrovnanou a dobrou ochutnávku již dlouho již nezažili... Vyjádřili přání s víny tohoto vinařství se u mne setkávat, a třeba za čas si odhutnat ročník 2017. A odměnili pana Sokoláře potleskem.

    Už vím, jak ukázka z tohoto vinařství oslovila vás, kteří jste v pátek neměli čas. A ochutnali jste si velmi zajímavý Ryzlink vlašský z vinice tak letité, že už nikdo neví přesně, kdy byla vysázena, a kmínky réví jsou tam tlusté jako kmeny meruňky...

    I v malém počtu 8 degustujících, asi i díky pololetním prázdninám, si neodpustím trochu statistiky...

O pořadí vín rozhodovaly jeden, či dva hlasy.

Díky všem za příjemný večer.

 

.

19.1.2018 byla ochutnávka

v salonku Veston Hotelu Theresia

    Vinařství Vladimír Tetur z Velkých Bílovic patří do podoblasti velkopavlovické a je to rodinné vinařství střední velikosti. Jeho kořeny, nebo doložená zmínka o tradici vinohradnictví a vinařství v jejich rodě je z roku 1620. To a mnohem víc se každý dočte na jejich webových stránkách. Ale ti, kteří zavítali na ochutnávku poznali člověka, který má rád svou práci a má jasnou představu o víně, které tvoří z toho co úroda ten který rok přináší.

 

Pan Tetur vybral tato vína:

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

    Pozorný čtenář degustačních lístků dříve uveřejněných byl, a je možná překvapen strohostí sdělení o tom co se ochutnávalo. Na přání pana Tetura nebylo v degustačním lístku uvedeno zatřídění podle zbytkového cukru, a to zcela záměrně. Nepřál si, aby přichozí byl zatížen předsudky. Tedy, aby si někdo neřekl suché, to bude hnusně kyselé, nebo sladké to nepiji... Pro něj osobně je typické, že ke každému vínu přistupuje s cílem, aby bylo harmonické a dobře pitelné. Výsledek nechť posudí ochutnávající. Za celou dobu ochutnávky nepadlo ani slovo a tom, které víno je suché, či polosuché. Nepřesvědčoval, ani o tom, zda je v něm cítit květnaté či ovocité tóny. Pan Tetur nechal víno volně působit, a i přesto měl po více než dvě hodiny o čem vyprávět. Potlesk na závěr byl více naž zasloužený.

    V počtu 41 zúčastněných mi bylo jasné, že nechávat po každém vzorku hlasovat jestli chutnalo by bylo pošetilé, i zvolila jsem jinou cestu. Aby pozornost neklesala s časem stráveným se sklenkou v ruce, vymyslela jsem anketu, kterou jsem si sice přidělala práci na sobotu, ale poskytla mi cenné údaje... Statistika ;)

    Kdo je zvědavý, jestli se svezl s proudem, nebo měl svého zcela jiného favorita, nechť nahlédne.Ti ostatní budou mít možnost časem a mou zálibou v otevírání lahví pomalu v průběhu roku ochutnávat jedno víno po druhém. Ti by měli právě teď přestat číst, pokud nechtějí být ovlivněni, nebo snad pozapomenout. Ve zvýrazněném sloupečku je počet lidí, kterém dané víno chutnalo.

    Tak co vy na to? Inu musím pochválit přišedší degustátory, že v průměru měli chutě vyladěné jako poroty, přes která vína již prošla. Nadruhou stranu. Vždyť je TOLIK soutěží a TOLIK úst. Však nejdůležitější pro výběr toho svého vína je osobní zkušenost. A tu žádná statistika nenahradí.

    S panem Teturem vám všem přeji Na zdraví a děkuji za krásné setkání s krásnými víny i lidmi.


 

1.12.2017 byla ochutnávka Vinařství Šebesta. Tak trochu horizontální.

    Vinařství Šebesta je tím nejmenším rodinným vinařství, jehož vína je možné u mě potkat. Obhospodařují 10 ha vinohradů v mikulovské vinařské podoblasti a mají krásné tratě - Ořechovou horu a Liščí vrch. Ovšem ti kdo je jednou ochutnali vědí, že jsou to vína přípravovaná s láskou a velkou péčí.

    Chvíli po zveřejnění degustačního lístku jsem se dozvěděla, že by bylo dobré přidat nějaké trochu sladší, že příchozí nebudou jen suchomilové. Inu, nebylo nic lehčího než rozšířit nabídku o jednu polosladkou Pálavu z roku 2015, neboť je sladší než je ta z roku 2016.

Ochutnávalo se:

    Deset degustátorů mělo jedinečnou příležitost si ochutnt víno z té stejné trati ve dvou po sobě jdoucích rocích. Jedno relativně mladé a druhé lehce lahvově nazrálé. Štěstí přálo, že si byla vína podobná svou analytikou, kterou pan Šebesta píše na lahve. Bylo tedy možné porovnat si jak se na chuti projevil rok. Sluneční svit, sucho, či déšt. Udělat si jasno, zda vyhovuje to či ono. Nakonec se ukázalo, že přidaná Pálava byla prý trochu moc sladká. Těch milovníků sušších vín bylo přece jen víc. Naocet nezůstala ;)

        A jak které chutnalo? Jak komu, jako vždy. Tentokrát jsem se nechala umluvit, že i půl hlas by měl být počítán...

    Výsledek je jasný. Čísla nelžou. Tedy někdy pokud se sledovaná veličina dá změřit nebo zvážit. Chuť je veličinou těžko uchopitelnou a měřitelnou.  Ten večer se vyjádřili přítomní tak, jak ukazuje tabulka.

    Děkuji všem zúčastněným za snahu být objektivní, a jako tradičně i za příjemně strávený večer i pro mne.

   

16.11.2017 bylo ochutnáno Beaujolais Nouveau

    Beaujolais nouveau je mladé, svěží, francouzské víno nafialovělé barvy pocházející z vinařské oblasti Beaujolais severně od města Lyon. Odrůda Gamay je vlajkovou lodí, ale nejen, jako mladé víno pro milovníky jen bílých vín, je připraveno z Chardonnay. Mladé francouzské víno se začíná prodávat každý rok vždy třetí čtvrtek v listopadu. Tento den je ve Francii nazýván den Beaujolais a rovná se téměř státnímu svátku.

Víno je charakteristické silnou vůní s ovocným buketem. Doporučuje se podávat vychlazené na 11 - 13 °C.

    Před třemi lety bylo potřeba zavést pravidla a snížit objem vín, prodávaných jako Beaujolais Nouveau, což vedlo k zlepšení kvatity Beaujolais Noeveau v řetězcích, nicméně není od věci ochutnat si vína od vinařství, která se v řetězcích nepotkají a i z oblasti, která nese označení Village...

 

      Otázka, zda bude vůbec co ochutnávat se nakonec vyřešila.

    Beaujolais Nouveau dorazilo až 15.11. odpoledne. Vlastně jsem docela ráda, že jsem nazveřejnila degustační lístek předem. Dorazila mi poněkud jiná vína, než jsem si objednala. S naprostou neznalostí vín jsem měla jedinou možnost jak sestavit degustační lístek, a to podle stoupající kvatity míst, kde byly hrozny na vína pěstovány.

Ochutnávalo se:

    A také by se dalo říci, že první vinařství bylo tím největším. Ostatní jsou přece jen o něco menší, byť mnohem větší než ta moravská vinařství, která lze potkat u mne ve vinotéce. Z mého pohledu to nejbližší představě mladého Beaujolais by odpovídalo první od vinařství Pardon. Lehké, Voňavé a nekomplikované. Jeho rosé varianta se mi letos zdála také velmi povedená. Pro mě jsou zajímavější ta lehce dospělejší, vážnějí, ale mé hodnocení je hodnocení jedné osoby. Je zajímavé, jak se na Beaujolais Nouveau tvářilo těch osm, kteří si je ochutnávali se mnou.

    Dostala jsem téměř na závěr ochutnávky. Tehdy se někteří odvážlivci rozhodli ještě jednou si ochutnat i to zavržené bílé.

     A došlo k překvapení. Chardonnay v té době již nějakou dobu otevřené při pokojavé teplotě, se nepatrně zahřálo a otevřelo se. Bylo nejen voňavější, ale celkově pitelnější. Toto jsem zažila již několikrát s dospělými víny, ale ne u mladého. Ochutnala jsem si je, a kdo ví jestli sugesce ostatních... Musela jsem připustit, že se změnilo. Život i víno je plné překvapení. Děkuji všem za příjemný večer.

11.11.2017 v 11:11 byla otevřena první lahev Svatomartinského vína

          Nabídka Svatomartinských vín byla téměř stejná, jako již několikátý rok, a přesto jsou to vína vždy překvapivá. Jsou to takové podzimní vlaštovky nové úrody. Vinařství Štěpán Maňák, letos nepřipravilo, k mé malé radosti, červené Svatomartinské. Připravili Veltlínské červené rané.

Vinařství Šabata mělo tento rok vína zatříděná jako kabinetní vína.

    Bylo otevřeno déle, aby byl čas si je přijít ochutnat...

    Všechna Svatomartinská vína bylo možné ochutnávat celý následující týden.

    Těm, kteří přišli, ochutnali, vyhodnotili podle svých chuťových preferencí a podělili se se mnou o své názory děkuji.

    K mé velké radosti si každý našel víno, které mu sedlo. Pevně věřím, že i v ročníku 2017 budou nacházet vína, která budou chutnat. (Při povídání s panem Beránkem - vinařství Pechor jsem se dozvěděla, že v roce 2017 budou mít pět odrůd ve výběru z cibéb!)

 

27.10.2017 byla druhá ochutnávka červených vín

    Často slýchám, že červená vína jsou v sycharých dnech zimy a podzimu vítaná jako pohled do hořícího krbu. Zahřejí. Jen v zimě je ten správný čas se zaobírat víny těžšími a aromatičtějšími. Ne, nebudu kopírovat vše...

    Tentokrát se sešlo 13 ochutnávajících, a proto mi to nedalo, abych trochu nepozměnila degustační lístek. Možná jsem mohla nabídnout zcela jiná vína, ale byla jsem zvědavá, jak dopadnou ta již dříve ochutnaná, byť dobře vím, že každá ústa jsou jiná a i společnost mnohdy ovlivní výsledek.

Ochutnávlo se:

      Výsledky byly jaké byly. V této ochutnávce nebyl tak vyhraněný názor, že by přívlastková vína byla výrazně lepší. Cabernet Moravia od Vinařství Čech byl opět nekorunovaným králem mezi jakostními víny. Ovšem v této ochutnávce byli i tací, kteří si stáli za svým a nepodlehli. Sladší, či ještě sladší víno je nepotěší.

    U této ochutnávky jsem věděla, že mezi degustujícími jsou i návštěvníci, kteří normálně dávají přednost bílým nebo růžovým vínům. Velmi mě potěšilo, že i oni si ochutnávku vychutnali. Byl to příjemný večer i pro mne. Díky všem.

    Škoda jen, že mnozí "experti", kteří tvrdí, že na Moravě, natož v Čechách, nelze udělat pitelné červené víno, si nenajdou čas si nějaké ochutnat. Ale takový je život.

20.10.2017 byla první ochutnávka červených vín

    Často slýchám, že červená vína jsou v sycharých dnech zimy a podzimu vítaná stejně jako pohled do hořícího krbu. Zahřejí. Jen v zimě je ten správný čas se zaobírat víny těžšími a aromatičtějšími.

    Což si udělat takovou malou procházku červenými víny, a připravit se na nadcházející temnější měsíce. Vybrala jsem je tak, aby se střídaly odrůdy a vinaři. Jen na Vás záleží jestli se jimi necháte okouzlit...

Ochutnávalo se:

        Jak to tak někdy bývá, souhra náhod se postarala o neúplný počet ochutnávajících. Přišedší se ale množství vzorků nezalekli. Pomalu a rozvážně se přechutnala všechna vína, ovšem tolik vzorků, přece jenom potřebuje delší čas. Nicméně čas letí a sliby se mají plnit, tedy umlsávajících bylo celkem osm, to pro ty, kteří chějí počítat statistiku... Nijak překvapivě byla všechna vína jakostní či zemská shledána méně zajímavými, než vína přívlastková, až na jednu vyjimku. Tou byl Cabernet Moravia - zemské od Vinařství Čech. A dalším překvapením pro mě byla absolutní shoda všech pro Zweigeltrebe ve výběru z bobulí od Vinařství Štěpán Maňák. Proč překvapením? Inu, sem tam jsem v průběhu degustace zaslechla, že to či ono víno je sladší než by si ten který vybral a ve výsledku vyhrál polosladký výběr z bobulí.

    Všem, kteří si vychutnávali červená vína děkuji za krásný večer.

 

6., 13. a 14.10.2017 byly ochutnávky vinařství Volařík

     Vinařství Volařík patří k těm větším rodinným vinařstvím. Ing Volařík zcela důvěřuje celému týmu. Ten lze najít na jejich webových stránkách, ale asi nejvýraznějším člověkem je Flip Mlýnek, který kraluje sklepnímu hospodářství a Jindřich Kadrnka, připravující mu kvalitní surovinu ve vinohradu.

    Mnohý ví, že každý rok Vinařství Volařík má ve svém portfoliu kolem 30 typů, nebo druhů vín. Ochutnat všechna se pokouším každý rok, když mají ochutnávku v Praze. Je to blíž než v Mikulově, byť i tam pořádají ochutnávky, a mají tam i svou prodejnu, kromě sklepu. Obrovskou část jejich produkce je věnována Ryzlinkům rýnským a vlašským, kterým se v mikulovské vinařské podoblasti dobře daří. Mají je od velmi suchých a svěžích, přes polosuchá a sladká, až k těm mazlivým slaďoučkým.

    Z produkce Vinařství Volařík je zajímavá řada organic tvořená interspecifickými odrůdami - jeden z prarodičů byl révou americkou. Tyto odrůdy byly vyšlechtěny, aby odolávaly houbovým a plísňovým chorobám, či krutým zimním mrazům. Což prý plní, a v průběhu celé vegetace nepoznaly chemické ošetření. Tato vína mají na jinak strohé bílo-černé etiketě zelený proužek. Do ochutnávky jsem je zařadila, protože odrůdy Saphira a Johanniter jsou méně známé, a k nim patří i známější Hibernal.

    Zdánlivě pozdní ochutnávka jejich ročníku 2016, poskytla jedinečnou příležitost ochutnat si alespoň jedno víno z jejich exkluzivní řady Terroir. Tato vína nechávají krásně vyzrávat, nespěchají na ně, a do lahví je plní až velmi pozdě, někdy v srpnu, jindy až v průběhu září. Péče věnovaná těmto vínům se samozřejmě promítá do jejich ceny... Ovšem kdybych si neochutnala Ryzlink vlašský z trati Železná ještě jako nezralé děťátko, asi by mě popis tohoto vína od Filipa Mlýnka spíš odradil:

Krásné, minerálně kovové víno ve vůni s výrazným projevem po zkorodovaném železe. Chuť je mohutná, tradičně plná železné minerálnosti s příjemným botrytickým závěrem.

(Naštěstí nikdo to co pan Mlýnek napsal v tomto víně necítil, naopak jeho popis vyvolal diskusi na téma, jak kdo vnímá kovové chutě, a ty že tam nejsou.)

    Zařazení starších ročnků zase umožnilo prozkoumat si svůj vztah k již zralejším vínům. Byť třeba Ryzlik vlašský Terroir Ořechová hora má k předpokládanému vrcholu zralosti ještě nějaý rok čas. Prý bude na vrcholu v roce 2021, tedy jak je psáno na etiketě.

Ochutnávalo se:

      6.10. to byl spíše dámský večer. Z 11 účastníků, byli jen dva muži..

    13.10. se nakonec sešlo 6 zájemců o ochutnávání, neb si zahrály do noty nejrůznější komplikace. A pro zajímavost, byl poměr sil obrácený. Převažovali muži, 4 : 2. A pravda nebyly ochutnány všechny vzorky.

    14. 10. byly síly vyrovnané a poměr vyvážený 5 : 5

    Při všech ochutnávkách byl stejný degustační lístek, a tím pádem je doufám nejen pro mne zajímavé pátrání v chutích zúčastněných. Vždy mě zajímalo, zda to které víno chutnalo. Čas dozrál k tomu, abych své soukromé pátrání v chutích zveřejnila.

 

    Jak je vidět, jakákoli statistika by jen pokřivila očividné. Každá pusinka má ráda něco jiného, což je krásné a nabízí prostor k dalšímu ochutnávání. Za sebe doufám, že každý si našel víno, které mu ten večer chutnalo. A jako je jiné každé víno, byl i každý večer jiný. Tedy i pro mne to nebyla nuda. Těším se na další setkání a na to uplynulé lze jen v dobrém vzpomínat, což doufám, platí i pro všechny degustátory.

 

 

1. září 2017  se konal  Den ve vinařství Štěpána Maňáka

        Tato pouť za víny byla pro mne jiná. Dětičky dospěly, tedy jsou již v pracovním procesu, a já ctím jejich volný čas. V pátek ráno jsem vyrazila do mírného deště, který se cestou měnil na hustý, ale ani nevím kde, najednou jsem opustila frontu mraků a v Hustopečích u Brna, kde jsem se zastavila navštívit Vinařství Pechor, bylo již teplo a slunečno. Seznámila jsem se s panem Markem Pechorem, který pro milovníky sladkých vín je pokladem v mé vinotéce. Prohlédla jsem si vinařství, něco naložila, když už jsem u nich byla, a vyrazila dál.

    Fronta mě doběhla a předběhla. V Kyjově již hustě lilo. Ubytovala jsem se a spolu s kolegy z Brna vyrazila k Maňákovým. Uvítání nebylo zcela podle mého, protože na rozjezd jsem dostala od pana Maňáka ochutnat kalíšek meruňkovice. To nešlo odmítnout, prý to zajím, jídla je dost... Ale díky tomu jsem se připojila k několika zájemcům o prohlídku vinařství. Ne že bych se u nich neprošla již dříve, ale občas není na škodu zopakovat si známé věci a doplnit novinky. A tak jsem se dozvěděla, že mají novou analytickou mašinku, která enologovi odhalí stav moštu a dovolí mu s větší jistotou zvolit ten nejvhodnější typ kvasinek, případně dodat nějaký stopový prvek, aby se kvasinkám dobře žilo a vesele pracovalo. Zvolit si kvasinky podle očekávaného výsledku, tedy buď klasické, anebo  modernější se schopností dodat vínu tak lákavé tropické tóny. Potěšilo mě, že on sám má raději klasické postupy, ale zákazník je velký pán.

    Zdržela jsem se od práce a uvnitř již byla všechna místa k sezení obsazena. Pokusila jsem se být venku pod přístřeším, ale tam mě rozptyloval kouř a vůně z opékaného prasátka, i živý hovor těch, kteří ochutnávku berou jako slavnost s možností popovídat si o životě. Nakonec jsem se uchýlila k vinifikátorům a osamocena se ponořila do práce. Na ochutnání bylo jako obvykle hodně vzorků, přesně 61. Doufala jsem, že jako tradičně si ušetřím trochu sil na konto loňských bílých vín. Ale ouha, loňská již nebyla a dokonce jsem při objednávání zaváhala a tedy si letos neochutnala Rotgipfler a Scheurebe ročníku 2016 i Irsay Oliver, který velmi chutnal mému muži - byla již vyprodána. Druhý ročník řady Moravia line nabídl lehká a svěží vína vhodná jako doprovod k obědu, či večeři. No a potom mě napadlo, že by nebylo od věci dát k ochutnání dvě šarže Sylvánského zeleného, jednoho moderně voňavého a druhého klasického... To by mě zajímalo, které by komu chutnalo! Řekla bych, že letos základní řada bílých vín byla velmi vyrovnaná a kvalitní.  Trochu mě zklamalo Veltlínské zelené, které mám moc ráda, asi na ně rok 2016 nebyl v jejich oblasti příznivý, nebo jsem měla přehnané nároky... Řada Terroir ovšem byla o třídu či dvě výš, jako tradičně mě chutnala všechna.  Mezi červená u Maňáků pomalu vkládají ta, kterým nechávají čas na dozrání v sudu, tedy vína již uhlazená, lehounce naoxidovaná, zkrátka dospělá. Je radost si ochutnat zároveň mladý a divoký Cabernet Moravia 2016 a vzápětí vážnější a dospělý ročníku 2015. Kdo mě jen trochu zná, ví, že už teď šetřím na oba ;). Barique vína nebyla jen červená. V dubu si pobyl i Ryzlink vlašský a slušelo mu to, jenže mnohý netuší jak krásná jsou bílá vína s lehce zastřeným odrůdovým charakterem. Červená v dubu jsem si prošla všechny, jak jinak. U čtyřicátého prvého vzorku mě najednou přešla chuť poznávat dál. Dala jsem si ještě na rozloučenou ledovou Frankovku a bylo. Rozhlédla jsem se kolem a byť cimbálovka stále ještě hrála lidí prořídlo, byl čas se rozloučit. Tak zase za rok.

...a když už jsem byla na Moravě...

    Jako tradičně jsme se zastavila ve vinařství Vladimír Tetur.  U kávy jsme probrali vše možné. Získala jsem nejen informace které se na etiketu nevejdou, ale i nabídku na možnou ochutnávku, kterou by si vedl pan Tetur sám. Nesmírně si toho vážím. A věřím, že se v lednu, nebo únoru potkáme v Kolíně. Naložila jsem s jeho pomocí a s nadějí na skvělá Svatomartinská jsme se rozešli.

    U pana Baumana jsem ještě přikoupila nějaké medoviny. Doufám, že bude na sychravé podzimní večery pro každého dost a opustila jsem Velké Bílovice.

    Poslední zastávka byla, jak jinak, ve vinařství Martin Šebesta. Jako každý rok, kdy Maňákovi posunuli termín otevřeného vinařství na konec srpna, či začátek září jsem se neomylně trefila na hody. Vyrušila jsem je v poobědovém čase, ale nedali mi najevo, jak  moc nevhod jsem dorazila. Jen to bylo rychlé doplnění všech volných místeček v autě.

30. 6.2017 byla ochutnávka - DUELY - druhé

    I tato ochutnávka byla zajímavá, tedy hlavně pro mne a mou zvědavost, jestli se vína v duel postavená potkají se stejným ohlasem.

Ochutnávalo se:

    U této ochutnávky jsem vícekrát zaslechla, že není možné rozhodnout, a aby byla spravedlnost, když už se mají udělovat body, potom by bylo třeba oba vinaře podělit, a tedy mít možnost přidělit i půlhlas. A jiní, zase neberou Ryzlink rýnský, jako svou oblíbenou odrůdu, tudíž nehlasovali...

    Výsledky byly pro některé odrůdy stejné, pro jiné různé, a v tom je krásná nevyzpytatelnost lidských jazýčků, nálad...

Výsledky jsou tyto:

Příjemné večery s vínem, budou přerušeny na dobu dovolených a těším se, že se v plném počtu budeme scházet nad rébusy vinařů zase na podzim.

 

23. 6.2017 byla ochutnávka DUELY - první

    Přibývající vína ročníku 2016 ve vinotéce mě inspirovala k myšlence uspořádat duel, tedy spíše duely. Vybrat jedno víno, odrůdu, kterou mám pod taktovkou dvou vinařů. Porovnat si je a vyslechnout názor jiných milovníků vín. Vína jsem vybrala trochu sušší, v poslední době jsem slýchala, že je u mě vše nějak sladké... Jenže přišli i milovníci sladších vín, co s tím... Inu protože nedokáži být kruťák, přidala jsem ještě pár vzorků sladších až sladkých vín. Ty jsem vybírala spíš podle toho co by mohlo chutnat, a povedlo se.

Ochutnávalo se:

    Osobně se přiznávám k tomu, že bych často velmi váhala, zda to či ono víno je lepší. Jaká je to úleva, nemuset řešit svůj vlastní kvíz.

    Pro mne byl osobně největším překvapením rozdíl mezi Šabatovými Hibernaly dvou ročníků. Myslím, si že je to úmysl Václava Šabaty. Krásně střídá sladkost ve vínech. Odrůda je jeden rok suchá a druhý polosuchá, nebo polosladká. Ale zpět k Hibernalům, ten 2016 je suchý, jemný, květinový a 2017 je polosladký aromatický s velmi výraznými tóny listů černého rybízu a bezu.

     Ale zpět k duelům. Schválně jsem nenapsala, jak si které víno vedlo, abych neovlivnila případné zvědavé .. Ráda bych poděkovala všem zúčastněným za názory a příjemný večer.

 

5.6.2017 jsem byla přechutnat vína Vinařství Volařík

    Ochutnávka byla v Praze, tentokrát v Art and Event Gallery Černá Labuť. Nový prostor měl své klady  i zápory, což je asi normální.  Největším kladem pro mne byla blízkost Masarykova nádraží, protože po ochutnávce je lepší jet hromadnou dopravou. A zvláště po ochutnávce vinařství Volařík. Jak Filip Mlýnek, enolog vinařství, zdůraznil,  nechtějí se až na vyjímky vézt na moderní vlně sladkých vín. Jenže rok 2016 byl slunný a hrozny vyzrály do vysoké cukernatosti, a proto je jasné, že vína mají neskutečně vysoký obsah alkoholu. Pouze Muller Thurgau má 12 % alkoholu a Veltlínské červené rané spolu s Veltlínským zeleným z trati Věstoňsko mají 12,5 %. Většina vín má 13 % a víc. Dokonce, myslím poprvé, jsem ochutnala víno z Moravy s 15 % alkoholu - Ryzlink vlašský trať Levá klentnická. Vyšší alkohol asi vedl Filipa Mlýnka k tomu, aby si  pohrál s metodou sur-lie či krátkým pobytem v barrique sudech. Tedy metodami, jak lze zvýšit bezcukerný extrakt ve víně, aby vysoký alkohol nebyl příliš cítit ve vůni. Ovšem tyto informace nebyly uvedeny v degustačním lístku. Takže jsem tápala a někdy si říkala, že jeho osobitý rukopis pomalu již zastírá odrůdový charakter vína, nic není k poznání. Moje chuťové buňky odumírají... hrozila jsem se jako Hercule Poirot, když neví kdo je vrah. Ve chvíli, kdy jsem u svého třináctého vzorku v Rylinku rýnském trať Věstoňsko cítila tóny vanilky jsem již nevydržela a hledala Filipa Mlýnka. Byl v tu chvíli volný a na můj dotaz, zda víno poznalo dubový sud, přikývl. Hurá. Moje radost byla převeliká.

       S nemalou pýchou se pochlubil, které víno si prošlo sur-lie, a i že Chardonnay z trati Purmice se potkalo se sudem. Povídalo by se dobře a dlouho, ale pocit, že mě ještě čeká dalších sedmnáct vzorků, nebyl debatě nakloněn.

 

 

 

 

                S enologem vinařství Filipem Mlýnkem.

        Letos poprvé nebylo možné ochutnat jejich Terroirová vína, protože ještě zrála. Tedy na poslední chvíli vzali s sebou Veltlínské zelené a Ryzlink vlašský z trati Železná, ten byl ještě nehotový, opalescentní, tedy nefiltrovaný, ale neskutečně krásný. Jestli se něco nepokazí, myslím, že toto víno bude sbírat spoustu ocenění, což si bude zasloužit a projeví se to k mé malé radosti i na ceně.                        

    Doufám, ba věřím, že na první podzimní ochutnávce se již Ryzlink vlašský z trati Želená předvede v tom nejlepším světle.

 

 

 

 

 

 

 

                                                                                 

                                                                                                 S Ing. Eliškou Beckovou a Filipem Jasinským.

 

1.5.2017 byla ochutnávka řůžových vín

    Jako již v předchozích osmi letech je První máj nejen svátkem zamilovaných, ale i svátkem rosé vín.

    Ti, kteří byli zvědaví na delší psaní, případně hodnocení ochutnávaných rosé, se tentokrát načekali. Napínavé bylo i shledávání účastníků. Dlouho nebylo jasné v kolika lidech a zda vůbec ochutnávka bude. Nakonec až akce dvou dam zajistila celkem 13 účastníků a já jsem na poslední chvíli upravovala degustační lístek. A po ochutnávce následoval pracovní den, kdy jsem neměla čas vrhnout se na přepracování tabulky prezentovatelné na webových stránkách. Inu tak. Letos bylo možné si ochutnat první pozdrav dospělých růžových vín, a dokonce i jedno šumivé, ročníku 2016 od vinařství Maňák. Aby byla ochutnávka trochu pestřejší vybrala jsem k nim o rok starší vína. Nakonec se ochutnávalo jedenáct rosé.

Ochutnávlo se:

Výsledky hlasování - chutná, hovoří za vše.

    Ochutnávka byla s trochu menším komfortem, než by se mi líbilo, ale prý to nikomu nevadilo a já byla ráda, Takové večery i mne potěší.

 

22.4. 2017 byla ochutnávka Malbeců

    17. duben je světovým dnem Malbecu. TY NEJLEPŠÍ Malbecy jsou z Argentiny. Což netvrdím jen já. Byť sama miluji červená vína z Moravy, je dobré si čas od času ochutnat i něco jiného než česká a moravská červená vína. Pomalu jako tradičně jsem musela vybrat jiné datum pro ochutnávku. 17. dubna byl letos v pondělí, a dokonce Velikonoční pondělí. Následující pátek, jsem si myslela, že by mohl být vhodným dnem, ale nakonec se ukázalo, že lepším dnem pro ochutnávku byla sobota. Dokonce tak dobrým dnem, že se sešlo mírným omylem, ne mým, 12 účastníků. Bylo tedy více než dobré, že jsem při finální přípravě degustačního lístku neodolala a rozhodla se představit téměř všechny Malbecy, které jsem předvybrala na ochutnávkách společnostri Nestar i Kupmeto. Jen uspořádat 12 vzorků do následující tabulky, byl trochu problém...

Ochutnávalo se:

    Kdo je zvědavý jak si vedli jednotlivé Malbecy, hnedle se to dozví. Všeobecně se potvrdilo, že Malbecy z Francie, byť vinařství Triguedina pana Jean-Luc Baldese se již sedmou generaci věnuje vínům zvláště z Malbecu, je takové živé, neučesané s výraznými kyselinkami i taniny. Naproti tomu byla vína z Nového světa shledána kulatějšími, jemnějšími, zkrátka pro přítomné pitelnějšími. Ale i francouzská si našla ta ústa, pro které byla zajímavá, leckdy i voňavější. Někdo nemá rád barrique vína.. Inu jsem ráda, že nebylo takové víno, které by si nenašlo svého človíčka, který řekl:"To mi chutnalo."

    Jako tradičně to pro mne byl příjemně strávený sobotní večer a doufám, že i pro přítomné.

 

3.3.2017 byla ochutnávka Vinařství Šabata

    Byla to tak trochu horizontální ochutnávka Vinařství Šabata v komorním počtu pěti zúčastněných. Kdy jsem nabídla k ochutnání mnohdy poslední lahve, toho vzácného vína, aby bylo porovnání mezi svěžím a vyzrálým...

Ochutnávalo se:

    Jenomže, jak se ukázalo, vína starších ročníků jež nabyla zralosti. Barva zezlátla, ve vůni i chuti částečně vymizely odrůdové chutě a objevily se tóny medových pláství i zrálých jablíček. Stále ještě zralých, nikoli přezrálých. Tak taková vína nechutnala. Všichni přítomní se shodli, že mladší a ovocitější vína u nich vyhrávají. Chtělo se hlasovat, a protože byla ochutnávka od Šumavy k Tatrám, opět jsem si řekla, že to důležité je zda víno chutná. Nejvíce a shodně hlasů získala tato vína: Muller Thurgau (2015) a Cabernet Sauvignon - rosé. I v malém počtu to byl pro mne hezky strávený večer a doufám, že i pro ostatní.

 

17.2.2017 byla ochutnávka vinařství Eichler - druhá

    Vlna chřipek zavinila, že ta úplně první ochutnávka vinařství Eichler plánovaná na 3.2. se nekonala.

    Dala jsem do nabídky dva náhradní termíny, A to jsem si dala... Zájemci se mezi tyto termíny rozdělili. Ve výsledku potom byly ochutnávky dvě, a v obou se vína ochutnávala podle stejného degustačního lístku. Na první uskutečněnou  10.2. přišlo 8 ochutnávajících a na druhou 17.2. bylo 7 mlsných jazýčků.

    Lehká, ovocitá vína vinařství Eichler byla degustována odpovědně a je čas podívat se, jak vína dopadla.

Jak je vidět, druhá skupinka byla přísnější.

Nic méně byla jsem ujištěna, že jsem si své hosty zhýčkala sama. Děkuji všem za ochotu ochutnat si nová vína a i za příjemný večer, byť by naprostá chvála byla mým uším i uším manželů Eichlerových příjemnější.

 

 

 

10.2.2017 byla ochutnávka vinařství Eichler - první

   Jak už se to tak stává, byla jsem oslovena paní Kateřinou Celnarovou - obchodní asistentkou vinařství Eichler, zda bych nechtěla rozšířit nabídku o jedno rakouské vinařství. Proč ne? Jenže nekupuji, když si neochutnám a ke spoluhodnocení vín vinařství Eichler mi přišlo pomoci 8 degustátorů.

     Vinařství Eichler se může pochlubit stoletou tradicí.  Obhospodařují 15 hektarů vinohradů v obci Hermbaugarten ležící v severovýchodní části největšího rakouském regionu Weinviertel. Jejich vinohrady se dotýkají Moravy. Podloží v této mírně kopcovité krajině tvoří spraše, jíly i černozem.

    Vinařství to jsou manželé Eichlerivi. Johannes Eichler pečuje o vinodrady i sklep a jeho žena Claudia, na jejíchž berdech leží vše ostatní co k provozu vinařství patří.

Mají rádi svěží, ovocitá a suchá vína, ovlivněná půdou i panonským podnebím. Jejich vína získávají ocenění na rakouských i mezinárodních soutěžích, a jejichž vyrovnanou kolekci seřazenou rukou sklepmistra Johanessa Eichlera si budeme moci přechutnat.

Tu největší práci jsem si dovolila přesunout na pána vín, který jistě ví, jak co nejlépe svá vína prezentovat...

Ochutnávalo se:

    Tento večer jsem si dovolila zvolit úplně jiný postup pro hodnocení. U každého vína jsem se ptala zda tomu kterému chutná. Výsledky mám, ale co kdyby si někdo chtěl přečíst, jaká víno chutnalo nejvíce lidem. Výsledky zveřejním až po druhé ochutnávce. Byl to vlastně dámský večer a byl velmi příjemný pro mne a doufám i pro jediného muže v sestavě.

 

 

9.12. 2016 byla ochutnávka vinařství Pechor z Velkých Němčic

Kterou jsem uváděla heslem - sladké je dobré, pro někoho je to to nejlepší...

    Jak to začalo? Inu tak. Byla jsem oslovena panem Beránkem obchodním zástupcem z vinařství Pechor, zda bych se nepodívala na jejich vína. Proč se dívat a neochutnat....

    Slovo dalo slovo a navrhla jsem mu, možnost prezentovat jejich vína u mne. Jak se tak říká udělat průzkum trhu a i se dozvědět z úst povolaných, co a jak u nich chodí, abych i dalším případně mohla poreferovat o jaké vinařství jde, což se doopravdy nedá zjisit z webových stránek. Stále ještě se po síti nedozvíme tolik, jako od člověka. Vůně a chutě je nejlepší prozkoumat svými smysly. A i já jsem napjatě očekávala dojem z proklatě sladkých vín, kdy to nejsušší mělo kolem 15 gramů zbytkového cukru.. Samé výběry z hroznů, výběry z bobulí a botrytická vína.

Degustačním lístkem nás provedl pan Beránek.

Ochutnávalo se:

    Navíc, blíží se vánoce a mnohý z nás si zahřeší dobrotou, kterou nemívá každý den. Takovým voňavým pokušením ke kvalitnímu kozímu sýru může být sladké víno, a možná je to zdravější než mlsat cukroví...

    Nejvíce mě osobně překvapilo, že vína s takovým množstvím zbytkového cukru mají kultivovanou kyselinku, která byla u ryzlinků i šťavnatá. Kyselinky dokázaly udržet mohutné tělo každého vína. U vín sbíraných při tak vysoké zralosti nelze očekávat ve vůni i chuti nezralé ovoce... Všechna vína měla ovocné tóny zralé. Angrešt u Sauvignonu by byl až medově přezrálý. Broskve, meruňky i to magno nebylo třeba kousat. Samozřejmě botrytická vína s sebou nesou i stopu hrozinek. Byl to pro mne zajímavý zážitek.

    A co návštěvníci ochutnávky?

    Byli nadšeni. Jako první byl dopit Ryzlink rýnský 2015 a v zápětí Pálava 2015 ve výběru z bobulí, což nebylo překvapivé, když její objem je jen půllitr...Dále to šlo jako na drátkách: Ryzlink vlašský 2014, Pálava 2015 ve výběru z hroznů, Sauvignon 2014, Tramín červený 2015... Jako poslední byl dopit Sauvignon 2015. Inu některé víno musí být dopito jako poslední. Nejvíc mi zmizelo Ryzlinku rýnského 2014. Pálava 2015 ve výběru z bobulí a Ryzlink rýnský 2015 si v prodeji udržely druhou pozici.

    Teď by asi měl poděkovat pan Beránek všem účastníkům, za to, že nejen vína sama, ale i jejich nadšení způsobilo, že se s víny vinařství Pechor budete setkávat v mé vnotéce. Byl to pro mě krásně voňavý večer a děkuji všem.

 

 

19.11. 2016 byla ochutnávka Beaujolais Noveau - druhá

    Ochutnávala se o jedno bílé Chardonnay starší víc než na první ochutnávce, ale seřadit jinak vína nešlo, neb jsem opět volila postup od jednoduššího vína od velkého producenta k tomu malinkému vinařství Cheteau Chatelard, které obhospodařuje pohých 28 ha...

Degustační lístek:

 

    Vášnivé debaty účastníků o tom, které víno je lepší, zda svěží a voňavé je lepší než vyzrálejší mě zaujalo. Naštěstí také nikdo netoužil dělit vína na bílá, červená a růžová... Ano, nakonec jsem podlehla žádostem o hlasování a slíbila jsem, že výsledky budou k dohledání...

Tady jsou:

    Je tedy jasné, že každé víno si nalezlo ústa, kterým chutnalo. Co psát víc. I této skupince děkuji za příjemný večer a zájem.

 

17.11. 2016 byla ochutnávka mladých Beaujolais Nouveau a nejen - první

    Mírné rozpaky nad počtem lidiček při ochutnávce mě vedly k redukci počtu vzorků.

Ochutnávalo se toto v následujícím pořadí:

    Nakonec byl účastníků plný počet, tedy deset, a ochutnalo se i něco více. Zvášť některé dámy daly přednost trochu sladším vínům, než jen suchému a červenému k tomu... Vlastně bylo dobře, že bylo méně vín v nabídce. Nechtěné bylo lepším řešením. Seřazení vín bylo vyhodnoceno jako rozumné, protože první lehké a voňavé bylo hodnoceno hůře než trochu méně voňavé a plnější do vinařství Baron. Dokonce i to, jak víno stárne, se líbilo. Tedy to loňské bylo shledáno lepším než mladé. Beaujolais od vinařství Chateau Chatelard chutnalo zase o trochu více,  a to dražší víc než levnější... Odmítala jsem hlasování o tom, které víno bylo to nej, ale bedlivě jsem sledovala, jak byla vína dopíjena. Vlastně byla dopita v pořadí opačném, než byla nabízena s jednou výjimkou. Největším propadákem bylo Beaujolais - rosé. To doplnilo řadu prázdných lahví jako poslední.  I mladé Chardonnay - Macon, suché a málo voňavé moc nezaujalo. Byl to pro mne hezký večer ve společnosti milých lidí a doufám, že ten dojem byl odoustranný.

 

11.11.2016 v 11:11 byla otevřena první lahev Svatomartinského vína

Degustační lístek vypadal takto:


 

21. 10. 2016 byla ochutnávka vinařství Vladimír Tetur - druhá

    Jak jsem avizovala  Připravila jsem si jiný degustační lístek než na 14. října, ale čas potvora strašně spěchá a já, byť jsem již měla vína vychlazená, nebyla schopná vyvěsit co se bude ochutnávat na své stránky, a tedy i pro příchozí to bylo překvapení. Jako minule jsem se snažila zachovat některé principy, které prozradil na své ochutnávce pan Tetur. Vína se řadí podle nálady, tedy teď mé, a poslední víno v ochutnávce by mělo být bílé, aby se ústa a zuby odbarvily po červených vínech.

Degustační listek:

    Že bylo hodně vzorků? Ale kdepak. Bylo ohlášeno 13 zájemců, ze kterých bylo nakonec 12 účastníků. Tedy sedmička vína na hlavu. Což pravda je více než obvykle, ale někteří příchozí měli chuť posedět a probrat se nejen nabízenými víny. Ani tentokrát jsem vlastně nechtěla znát to NEJ víno, protože i tentokrát jednotlivá vína si vybírala své lidi a hlasování by muselo být pro bílá, růžová a červená zvlášť... Nikdo netoužil označit jen jedno víno za to nej, a to je pak těžké. Asi pro zájemce budu muset tisknout hodnotící tabulky, ale kdo je potom bude vyhodnocovat, kdo ví...

    Velké nadšení sklidil Ryzlink vlašský a Sauvignon, který tentokrát neperlil, inu asi u něj byl volnější korek a oxid uhličitý vyprchal.  Zajímavými byly shledány i Pálava, Rulandské šedé a Rulandské šedé - barrique. Opět velkou vlnu vyvolalo Veltlínské zelené Sur-lie. Byli i tací, kteří je vylili, protože jim nechutnalo. Na druhou stranu byli i někteří, kteří si odnesli lahvičku domů, aby si ho vychutnali v klidu, protože jim přišlo zajímavé.  Podobné  protiklady byly téměř u každého vína Tentokrát to byl dlouhý večer. Děkuji všem, kteří si nad doma vychutnanou sklenkou mohou říci, že si nekoupili zajíce v pytli a vybrali si to, co jim chutná. 

14. 10. 2016 byla ochutnávka vinařství Vladimír Tetur - první

    Vinařství Vladimír Tetur leží ve velkopavlovická vinařská podoblasti ve Velkých Bílovicích při vjedu od Moravského Žižkova. Tak trochu je toto vinařství skryto za benzínovou pumpou a Vinařstvím Sing wine bratra Tomáše Tetura. Jejich rodová tradice sahá až do roku 1620. Ale zpět k Vladimírovi Teturovi. Jeho vinařství vlastní 13 ha vlastních vinohradů a práci ve sklepě, pokud se tak dá nazvat moderní hala plná nerezových vinofikátorů, je zcela pod jeho taktovkou. Ochutnat si vína je jako nahlédnout mu do duše, protože dělá vše tak, aby to jemu chutnalo. Má rád svěží ovocitá vína. U bílých a rosé se nebojí použít chladomilné kvasinky a zanechat tak ve víně i oxid uhličitý, který dodá vínu ještě větší svěžest. Poctivě nechává vína i vyzrávat. Nemiluje drastické filtrace, proto jeho vína mají krásnou barvu. Červená nechá vyzrát i několik let v dřevěných sudech, a všechna červená vína, a ta v barrique sudech zvláště, je dobré otevřít i několik hodin před servírováním, přelít do karafy a sem tam s nimi zatočit, aby se nadechla a zbavila se okovů nasazených jí lahví.

Degustační listek :

    Na první ochutnávce se sešlo pět lidí a každý si vybral to své. Chutnal Sauvignon, který výrazně perlí, Pálava, Merlot - rosé, a pro mě překvapivě Rulandské modré - barr, které chutnalo právě těm nadšeným z Pálavy. Ovšem statistiku, ani hlasování jsem nechtěla ani vidět. Poslechla jsem si názory a poučila se o chutích vládnoucích v ten večer. Díky všem za příjemný večer.

 

23. 9. 2016 byla ochutnávka vinařství Šebesta

    Vinařství Šebesta je doopravdy docela malé vinařství. Rozloha jejich vinohradů je kolem 10 ha, kdy jejich tratě leží v podoblasti mikulovské, a některé tratě jsou stejné jako u vinařství Volařík, ovšem přístup k révě je u pana Šebesty zcela jiný. Proto je i jiný dojem z jeho vín, a i přes malé šarže vín jsou roky, kdy jeho vína slízejí právem úspěchy na soutěžích, a sem tam se jeho víno dostane i do Salónu vín. Ochutnával se ročník 2015.

    Sestavit degustační lístek byl pro mne nečekaný oříšek. Tedy jak uspořádat vína, aby ani jedno nezastínilo to následující, a aby to zcela, podle pana Šebesty, nejlepší, tedy Rulandské šedé z jeho kolekce Ptivátní archiv vyznělo a nezapadlo za plejádou výraznějších vín. Dostalo se nakonec na druhou pozici, a podle mě mu toto místo, po zavínění úst, lehkým Ryzlinkem vlašským docela slušelo.

Degustační listek :

    Po ochuntávce jsem byla jako vždy zvědavá na dojem a na to NEJ víno. A dočkala jsem se protestů, protože každý by chtěl alespoň dvě až tři hlasování. Téměř každý vybral horko-těžko to své nej, ale hnedle v patách mo bylo to další. Jako nefér bylo shledáno, že není hlasování pro rosé a i pro červená vína...

    Inu to vítězné víno uvralo celé 3 HLASY z jedenácti. Účastníci dali za pravdu panu Šebestovi, že jeho jemné terroirové Rulandské šedé je krásné. Ovšem po 2 hlasech již dostaly Pálava a Rosálie a po jednom hlasu další vína, kromě Harmonie - cuvée Muškátu moravského s Ryzlinkem vlašským. Ovšem ta už je jinde než u mne zcela vyprodána. Ochutnávat vína pane Šebesty je pro mne vždy příjemné a děkuji všem, kteří přišli, že mi a sobě dopřáli krásný večer.

 

25. srpna 2016  se konal  Den ve vinařství Štěpána Maňáka

    Jako vloni byli mými společníky na cestě mladší syn se slečnou, a bylo to opět příjemné odpoledne v Žádovicích. A tentokrát to bylo degustační odpoledne jen pro zákazníky. Maňákovi sami usoudili, že jak organizačně, tak i z pohledu návštěvníků loňská zkušenost nebyla tou hodnou opakování. Bylo to opět komornější a velmi, velmi příjenmé. Dalo se prohodit pár slov nejen s Maňákovými. Bylo dost místa k sezení, byl čas na ochutnávání a cimbálovka byla slyšet všude, nevtíravě a i se někteří rozezpívali, což v pozdnějším odpoledni bylo moc příjemné.

    Ale zpět k práci. Na ochutnání bylo opět neuvěřitelných 62 vzorků. U bílých vín jsem a jsme trochu fixlovaly, protože loňská bílá jsem vynechala. Zato červená jsme přechutnaly všechny a u většiny vzorků zalitovaly, že není rozumné dopíjet... Je neuvěřitelné jak každé víno je jiné. Lehké Svatovavřinecké, vážný Dorfelder, hutná Frankovka. Ta barriková vína snad poskytla přehlídku všech chutí a vůní, která vínu poskytnou možnost vyniknout té které chuti. Bariqqu Alibernet podpoří chuť černorybízových listů tóny zelených paprik a studeného kouře. Zato u Rulandského modrého byl barrique s tóny skořice a badyánu.  Každé víno si zachovalo svou tvář se závojem dodaných chutí a vůní s barrique sudů. Miluji Maňákova červená vína. Vůbec mám ráda moravská červená vína.

    Což neznamená, že bych neměla ráda bílá či růžová vína. Mimochodem růžová vína v nabídce tento rok chyběla. Asi i pan Maňák je jistý v červených a jde proti proudu, že na Moravě nelze udělat dobré červené víno. Nabídku vinařství zase rozšířili o novou řadu Moravia line. Tato řada by měla nabízet lehká vína Moravského střihu, vhodná ke snoubení s pokrmy. Z této řady má ve vinotéce Sylvánské zelené, ale kdybych volila po ochutnávce vyhrálo by to Veltlínské zelené, a to jak v této řadě, tak i v pozdním sběru. Pro mne byl ročník 2015 u Mnáků překvapivě ve znamení veltlínů. Samozřejmě nelze je srovnávat rřeba s takovým polosladkým Tramínem červeným ve výběru z hroznů...

     Před chvílí jsem se dočetla, že jejich výrazně voňavý polosladký a až opulentní Tramín červený 2015 ve výběru z hroznů se stal ve své kategorii vítězem slovácké vinařské podoblasti ve své kategorii, a jistě se dostane do Salonu. Nejvyšší čas si rozšířit zásobičku va vinotéce již se vyskytující. V Salonu zaručeně zmizí.

...a když už jsme byli na Moravě...

        Jako tradičně jsme se zastavili ve vinařství Vladimír Tetur. Vzali jsme s sebou něco, co bych ráda prezentovala na ochutnávce v říjnu. Jako první vlaštovičku bych uvedla snad jen Veltlínské zelené, u kterého poprvé pokud vím, použil pan Tetur metodu sur-li. Jsem zvědavá na ohlasy. Dovezená vína a něco na víc bych chtěla nabídnout zájemcům k ochutnání v říjnu.

        Poslední zastávka byla, jak jinak, ve vinařství Martin Šebesta, kde jsem doplnila všechna volná místečka v autě. Tentokrát jsem se s panem Šebestou minula, ale vína byla a jsou v čekání na Vaše jazýčky, protože 23.9 budou v ochutnávce. Zjistila jsem, že už některá vína v menších šaržích již nejsou u něj k mání. Tedy jako vždy je u něj potřeba nakupovat rychle...

23.7. 2016 byla ochutnávka Ampelosu - znojemská vinařské podoblast

    Ochutnávka původně plánovaná v květnu se uskutečnila z iniciativy několika zájemců kupodivu v létě. Byla to ochutnávka poněkud komornější s osmi zúčastněnými. Proto jsem poněkud zmenšila počet ochutnávaných vín, z původních devíti na osm. 

Degustační listek

    A jak se to občas stává asi jsem vyřadila omylem jedno víno - suché Veltlínské zelené ročníku 2013, které by v ten teplý letní podvečer mělo šanci na to, aby chutnalo... Podle čeho tak soudím? Inu protože jako zcela bezkonkurenče nejlepší bylo zvoleno Sylvánské zelené - polosuché, které získalo 4 hlasy. Shodně po dvou hlasech získaly potom Veritas a Hibernal oba z ročníku 2015, tedy svěží vína i přes vyšší zbytkový cukr.

    Všem, kteří mě k této akci pošťouchli děkuji za vytržení z klidu okurkové sezóny a doufám, že na podzim se zase potkáme.

 

..

21.7.2014 jsem byla na ochutnávce

Aliance vinařů V8 ve Strahovském klášteře v Praze.

V současnosti má aliance vinařů V8 sedm členů. Jsou to:
Vinařství Kolby, Vinařství Volařík, Sonberk, Nové Vinařství, Víno Marcinčák, Krásná Hora a Reisten
(nevím přesně od kdy). A v letošním roce slaví V8 10. výročí svého založení.

    Degustace se konala v krásném prostředí Strahovského kláštera v síni s nádherně klenutým a malovaným stropem. Vybrané místo bylo reprezentativní a kouzelné, tedy pokud nebylo plné hlučících lidiček. Strašná akustika mě ochudila nejen o klid při přechutnávání si vín, ale také jsem se nedozvěděla co bylo tím hlavním, a to co jsou to grand cru a proč si myslí zrovna členové V8, že tak mohou své vinice klasifikovat. V8 nový projekt GRAND CRU V8 TOUR, tematicky navazující na koncept Trať po tratích. Neužila jsem si slíbenou řízenou degustací, tou prováděla sommeliérka a moderátorka Dáša Fialová, která v krátkém rozhovoru se zástupci jednotlivých vinařství uvedla  typické víno z těchto velkých vinic.

Zde jsou tratě, které stojí za pozornost:
Nové vinařství - trať Pod lomem
Víno Marcinčák - trať Stará hora
Vinařství Volařík - trať Purmice
Vinařství Kolby - trať Kolby
Vinařství Sonberk - trať Sonberk
Vinařství Krásná hora - trať Krásná hora
   

    Pro mne to byla příležitost, jak si na jednom místě přechutnat vína vinařství, která se nevyskytují u mě ve vinotéce, Musím řící, že mne zklamalo, že mnozí nabízeli vína starší, a ne jen ročník 2015, ale to se tak stává. Jen jsem potom neměla možnost porovnat si vína z toho daného roku, která spatřila světlo světa pod taktovkou různých sklepmistrů. Takže výsledná zkušenost je zajímavá senzoricky, ale nikoli statisticky... Řekla bych, že od poslední ochutnávky, které jsem se zůčastnila se kvalita představovaných vín posunula blíže mým chuťovým praferencím, tedy  k lepšímu, podle mne.

    Nemilé, tedy pro mne byla nepřítomnost normální vody na vypláchnutí sklenky a naředění množství konzumovaného alkoholu. Koruní kyselka, která byla partnerem při prezentaci, je pro mne neskutečně železitá a kazila mi vůni i chuť několika následujících vzorků a také vyplachovat skleničku dalším vzorkem není příliš vhodné, takže jsem ochutnala méně než jsem si předsevzala, ale i tak to bylo zajímavé odpoledne s víny z Moravy.

 

 

25.6.2016 jsem se s velkou radostí opět podívala do Nebovid na tvrz.

Určitě to bude stát za to, tedy program je opět velmi zajímavý, a k němu bude i dobré víno...

Mé úvodní tvrzení bylo poněkud optimistické, protože počasí se postaralo o nebývalé vedro a já byla pod střechou, ale vína byla vychlazená... Jen jaksi v takovém vedru není moc chuť na alkohol, navíc ani odborníci to nedoporučují :) a mnoho lidiček třímá v ruce klíčky od svého dopravního prostředku, i tak jsem ráda, že jsem to nevzdala, protože je horko...

 

9. 6. 2016 se konalo v Mandarin Oriental hotelu v Praze

představení vín Vinařství Volařík - ročník 2015

         Tentkrát to bude i obrázkové.

    Uvítací sklenkou byl pěstitelský sekt, který jako jediný "vzorek" si nedovolím nedochutnat až do dna. Tentokrát to byl velmi suchý Ryzlink vlašský, který, jak mě upozornil  Filip Mlýnek, ležel dva roky na kvasnicích a má neuvěřitelný bezcukerný extrakt 30 g/l. Senzoricky byl krásně limetkovo-zeleno-jablíčkový s tóny lískových oříšků.  Dochuť byla velmi dlouhá a nepřestal jemně perlit, dokud byl ve flétně....

   

    Uvodní slovo pronesl Ing, Volařík, který předal slovo enologu vinařství Filipu Mlýnkovi, který připodobnil ročník 2015 k ročníku 2012, ovšem s tím rozdílem, že v roce 2015 naštěstí tak rychle nepadaly kyselinky, tedy lze očekávat větší potenciál pro zrání vín na lahvi a vyjádřil naději, že vína Vinařství Volařík budou jako vždy chutnat. A myslím, že se nepletl.                    s Jitkou Švajdovou vítající příchozí

                                           

                                                             

 

 

 

 

 

 

            Filip Mlýnek a Ing Miroslav Volařík

    Vinařství představilo 34 vín. Některá jako panenskou slizeň. Nabídku rozšířilo Sylvánské zelené a Gewurtztraminer - stejný klon, jako se pěstuje v Alsasku. Mě ovšem zaukaly spíš jejich Ryzlinky. Ať již vlašské, či rýnské. Tak trochu mi chybělo Chardonnay, a zapomněla jsem se zeptat jestli ještě roste ve vinohradu... No a potom se dalo posoudit kam a jak se vyvýjí jejich interspecifické odrůdy Solaris, Hibernal, Saphira a Johaniter.

                                                                                                                                                                 

                                                                                                                                při  práci

      Ochutnávka byla tentokrát doplněna spoustou dobrot od firmy Vandemoortele, a to jak sladkými dortíčky, tak slaným pečivem. Nestačila jsem zdaleka vše ochutnat, Podobně jako sýry společnosti Orrero v čele s Gran Morávií, či laskominy společnosti Chuť moravy, jako smrkové želé, nebo jarní hustopečské mandle atd. Ovšem já nechci konkurovat kolínským cukrárnám... Ale ty jejich ovocné koláře byly fantastické!!!!!!!!!!!!

                                                                                                                                              

 

 

 

 

 

 

 

 

 

        Rozloučení s Ing. Volaříkem

 

 

16.4. a 23.4. 2016 byly ochutnávky Malbecu

Malbec - světový den Malbecu 17.4.

    Ani letos jsem nezanevřela na Malbecy. Je zajímavé přechutnat si i něco jiného, než mou milovanou Moravu. Pro pravidelné návštěvníky to bylo tak trochu opakování, ale ona se za rok vína senzoricky posunou, a všichni mi tvrdili, že si rok nepamatují... Doufám, že mě nehoupali...

Ochutnávalo se:

A slíbené vyhodnocení? Zde je:

Na první ochutnávce byly názory přítomných více rozprostřené, ale preferovány byly spíše Malbecy neškolené v barriqe sudech, což byla letos novinka. V čele s třemi hlasy byly dva. Malbec Postales 2014 vinařství Del fin del Mondo a Leo 2011 vinařství Case Bianchi. Druhý večer byl zcela nejúspěšnější se čtyřmi hlasy Malbec Catalpa 2013 vinařství Atamisque, který byl 8 mesíců školený v barriqe sudech.

Výsledková listina potom vypadala takto:

    Tak trochu mě dovedl do rozpaků jeden dotaz. K čemu je mi vědět, co komu nejvíc chutnalo? Vždyť každý rok je jiný, a každý má jinou chuť, a každé víno je v určité situaci, a pořadí vín v degustačním lístku jiné.

Svatá pravda.

    K čemu jsou všechny soutěže krásy? K čemu jsou nejrůznější ankety? Snad k zamyšlení. Snad aby těm, kteří nejsou účastni řekli, jak svět vidí ti druzí? Snad k napovězení těm, kteří se v dané problematice neorijentují, aby získali přehled?

    Pro mne je to hra a snaha přítomné přimět k zamyšlení a vyhodnocení svých chutí v tu chvíli. Aby, i u tak příjemné činnosti, jakou pro ně jistě je ochutnávání vín, jejich šedé buňky mozkové a chuťové pohárky nezahálely. Protože vybrat si co mu chutná musí každý sám, a já mohu nabídnout jen a jen možnost. Děkuji všem, kteří ji přijali a přišli.

 

 

4.3. 2016 byla ochutnávka

    Vinařství Starý vrch

    Tato ochutnávka byla pro mne zajícem v pytli, protože toto vinařství zatím není ve vinotéce a zájem přítomných mohl ovlivnit jeho šance dostat se do normální nabídky. Tato ochutnávka byla jakýmisi námluvami. Pro mne to byla možnost přechutnat si spolu s ostatními nabídku vinařství a pro přítomné to byla jedinečná šance si vína na místě koupit a nemuset se trmácet až do Hustopečí. Vinařství Starý vrch zatím není ani jinde v Kolíně.

    Vinařství Starý vrch je velmi mladé vinařství s dvouletou historií, které vzniklo jako koníček na penzi a je pojmenované po kopci, na kterém se nachází. Jak sami praví, u nich se nejmodernější technologie snoubí s láskou k vínu. Ve sklepě kraluje enolog pan Ondřej Lukeš. Ochutnávka byla pod taktovkou příjemného mladého muže, Karla Osičky.

Ochutnávalo se:

 

    Konečné vyhodnocení po mne bylo notným překvapením. Hlasovalo se jen jednou pro to NEJ, bez rozdílu v obsahu zbytkového cukru nebo barvy... A nezvítězilo polosuché, nebo polosladké víno! Naprosto drtivě vyhrálo Veltlínské zelené (5 hlasů z 12). Za ním se s 2 hlasy objevilo Neuburské a Cabernet Sauvignon - rosé.

    Pro mne byl tím nejzajímavějším vínem Ryzlink vlašský, ve kterém jsem cítila kromě běžných tónů (limetka, jablíčka, zasychající trávy) i tóny vlašského ořechu. To vše s příjemnou dochutí - aby bylo jasné, že i já měla svého favorita ;) a byl jen můj... Nicméně z mého pohledu toto vinařství stojí za povšimnutí, což rezonovalo se zájmem zůčastněných, vypravit se do Hustopečí a prohlédnot si kvetoucí mandloňové sady, a nejen je.

    Pan Karel Osička byl snad spokojen se závěrečným potleskem a i s množstvím prodaných vín.  Snad jen má okamžitá objednávka vín do vinotéky asi kalila jeho dokonalý úspěch. Kdyby někdo chtěl zakoupit jejich vína je to možné, kontakt jsme navázali. 

Závěrem bych ráda poděkovala všem za příjemný večer a snad někdy příště...

 

28. srpna 2015  se konal  Den ve vinařství Štěpána Maňáka

    Tentokrát byli mým doprovodem na cestách mladší syn se slečnou, a bylo to opět příjemné odpoledne v Žádovicích, byť tentokrát to byl tak trochu lidojem. Maňákovi tuto akci pojali jako otevřený sklep se vstupenkami pro všechny milovníky jejich vín. Což pro mne, která volí raději komornější akce, bylo tak trochu náročné. Ještě štěstí, že synkova slečna má ráda víno a prošla si jejich nabídku se mnou. Množství lidí, omezený prostor na rozložení si poznámkového sešitu, výrazné vůně - nejprve parfémy některých dam a později i pachy lidských těl smísené s výpary metabolisovaného alkoholu... Cimbálovka byla opět skvělá, ale ti kteří si měli co říci přidali na hlasu, takže poslechnout si ji znamenalo přijít blíž, což při použití reproduktorů nebylo zase až tak milé, inu mně je akustická hudba bez šťávy decibelů milejší... Vypadá to jako stesky? Ale ne, jen chci přiblížit, jak těžké tentokrát bylo probrat si téměř všechna vína, která mne zajímala.

Tedy pracovně. Asi nejvýraznějším vínem, pro mne, byl Hibernal 2014, který jsem již znala a měla ve vinotéce. Hibernal od Maňáků mě zatím nezklamal, byť každý je jiný. Tento byl voňavý po rozkvetlém bezu a kulatý, a no krásný! Další hezká vína byla

     Před chvílí jsem mrkla na web vinařství Maňák a dozvěděla se, že

20.1.2016 - Salon vín 2016 zná své vítěze. Do finálové stovky se probojovalo 7 našich statečných vín. Své místo mezi 100nej, v obrovské konkurenci vybojovala tahle naše vína: Hibernal 2014, Muškát moravský 2014, Sylvánské zelené 2014, Rulandské bílé 2013, Ryzlink vlašský 2013, Merlot 2013 a Alibernet 2012. Celou tuhle řadu vín, budete mít možnost ochutnat po celý rok ve sklepních prostorách státního zámku Valtice.

...a když už jsme byli na Moravě...

        Jako tradičně jsme se zastavili ve vinařství Vladimír Tetur. I jeho vína získala mnoho ocenění a i pro něj bylo překvapením, snad, že zlatou medaili získalo jeho Rulandské šedé 2014 v kabinetu. I to jsem již znala a měla u sebe. Vzala jsem si, kromě něj, i své oblíbené Merlot-rosé 2014 - svěží, ovocité, šťavnaté rosé. A další ...

        Poslední zastávka byla, jak jinak, ve vinařství Martin Šebesta, kde jsem doplnila všechna volná místečka v autě nejen báječným Ryzlinkem vlašským suchým 2013, ale i Pálavou 2014 sladkou, pro milovníky vín nad 45g zbytkového cukru. Ona má jen 46 g, ale i tak je dost sladká a příjemně pitelná... A potom již byl čas na návrat.

 

20. až 31. července 2015 bylo ochutnávání vín vinařství Vladimír Tetur

    Okurková sezóna mě vyhecovala k nápadu NĚCO udělat, aby se ve vinotéce něco dělo. Zkusila jsem nabídnout k ochutnání vína, která by od vinařství Vladimír Tetur mohla být k nalezení ve vinotéce. Tedy vyslechnout hlas i jiných chuťových buněk, než jen svých.

Hodnocení vín bylo jako ve škole:

1 - skvělé

2 - velmi dobré

3 - dobré

4 - není špatné

5 - to není můj šálek čaje

A výsledná známka je průměrem.

    V první tabulce je zaznamenáno hodnocení všech zúčastněných.

 

    Ve druhé tabulce je již finální pořadí ochutnávaných vín, kdy jsem nejlepší a nejhorší známku škrtla, jak se to dělává i na soutěžích.

 

    Jak to dopadlo je zřejmé. Každému chutnalo jiné, ale určitý trend se vysledovat dá. Vhledem k prázdninám zájemců o ochutnání nebylo mnoho, a navíc někteří projevili zíjem ochutnat si jen něco... Inu, tak. Děkuji všem, kteří si lámali hlavu nad výslednou známkou a těším se, že se setkáme nad dalšími víny.

 

 

17. 6. 2014 se konalo v Mandarin Oriental hotelu v Praze

představení vín Vinařství Volařík - ročník 2014

    Je mi líto, ale tato milá událost se musela obejít bez mé osobní účasti. Ještě štěstí, že jsme ve vinotéce sommelieři dva. Manžel mě skvěle zastoupil, a protože znám jeho chuť snad stejně dobře jako svou, zbývá jen jediné. Zasednout nad jeho podrobnými záznamy a spolu s ním vybrat ta vína, která by mohla chutnat i Vám.

1. 5. 2014 byla ochutnávka

"Růžovky"

  První květen, lásky čas, si zvolil vinařský fond za svátek růžových vín. V Praze byla spousta akcí, a v Kolíně byla bašta na starém mostě, i říkala jsem si, že pro ty kteří poproudí Kouřimskou ulicí bude osvěžující růžové víno lákavé... Nakonec bylo svěží povětří, a nebylo třeba svěžích rosé pro unavené poutníky.

Nicméně večerní ochutnávka se velmi vydařila.

Ochutnávlo se:

 

    Společnost byla 1. května naladěna spíše na sladší vína. Tedy králem večera se překvapivě stal, se čtyřmi hlasy, krásný již i lahvově zralý Cabernet Moravia - rosé, vinařství Volařík s 26 g/l zbytkového cukru . Na záda mu dýchalo Šebestovo cuvée Rosálie se třemi hlasy (14,7 g/l). Toto cuvée Zweigeltrebe a Cabernetu Sauvignon pravidelně mizí od pana Šebesty nejrychleji, takže mě to ani nepřekvapilo. Ovšem k horkým letním podvečerům prý patří svěží růžová vína...

    Uvidíme, jaké počasí bude v létě, ale pokud to bude na rosé vína, vždy se u mne najde nějaké vychlazené, aby bylo možné si je ochutnat a případně odnést, protože kdy jindy než v létě je čas na růžová vína, jak nám tvrdí reklama ..

Všem, kteří přišli děkuji, a těším se na další setkání.

17. 4. 2014 a 25. 4. byla ochutnávka

Malbec - světový den Malbecu

    Jako již tradičně nelze opominout světový den Malbecu. Tentokrát to byla tak trochu procházka ve známých vodách, tedy pardon vínech, byť jiných ročnících, a něco na víc.

    Je dobré občas si přechutnat vína vzdálené Argentiny, nové vlasti Malbecu Ten tam byl zázrakem převezen těsně před vypuknutím invaze mšičky révokazu v Evropě, a dokonce klimatické podmínky Argentiny mu vyhovují lépe než v jeho pravlasti. Vína Malbecu jsou temná a hutná, ať již jsou z nerezových vinifikátorů, a nebo dozrávají v sudech, kdy se k jejich ovocitosti přidají tóny vanilky, hřebíčku, badyánu, zkrátka sudu.

Ochutnávalo se:

        Ochutnávky tedy byly nakonec dvě a obě příjemné, tedy pro mne určitě, byť každá byla jiná. Ne víny, ale lidmi a jako tradičně se probralo víc témat, než jen Malbecy a jejich rodná vinařství. Při první ochutnávce byl jistým favoritem vybrán Catalpa Malbec z bodegy Atamisque, a to drtivě pěti hlasy z deseti. Při druhé ochutnávce, která byla komornější nebylo lze vybrat ten NEJ. Každý si vybral ten svůj a byl spokojen. A tak to má být, každý by si měl vybírat to, co mu chutná a já jsem šťastná, když mohu takovou příležitost zprostředkovat.

    Dík všem, jež přišli!

20. 3. 2015 byla ochutnávka

Slavná Pálava a její rodiče.

    Pokaždé, když se někdo ptá na Pálavu, potom jedním dechem dodá, že je to sladší či sladké víno.

    A já vždy odpovím, že z každých hroznů se dá udělat víno o rozdílném zbytkovém cukru, tedy různě sladké v závislosti na jejich vyzrálosti, cukernatosti v době sklizně.

    Pálava je křížencem Tramínu červeného a Mullera Thurgau.

Ochutnávalo se:

 

    Ochutnávající mě svou volbou nejlepšího vína přesvědčili, že sladší vína vyhrávají, a to i přesto, že někteří volili sušší varianty. Tentokrát jsme hlasovali jen jednou, a to pro nejlepší víno, ono je to tak jednodušší a i kratší. Ochutnávka se stala sólem pro vinařství Šebesta. Z jedenácti bylo pro jeho sladkou Pálavu a polosladký Tramín červený shodně po čtyřech hlasech.  Večer se protáhl, a nikomu se nechtělo domů, což mne těší.

    Ti, kdo si bodou chtít ochutnat sušší varinty, budou mít možnost, protože je postupně protáhnu akcí Nekupujte zajíce v pytli.

 

13. 2. 2015 byla ochutnávka

Nejen valentýnská vína...

    Vinařství Šabata se rozhodlo poprvé ve své historii připravit vína s Valentýnskou etiketou. Vsadili na oblíbená růžová, tedy na Frankovku klaret a rosé, a potom na proslavené Chardonnay. To v lehce sladší variantě, ale ročník 2012 byl jemnější v kyselinkách než 2013, ovšem ani tak to není žádné nudné víno     K těmto by se hodilo ochutnat si jaký byl ročník 2013 u jiných, a nebo nostalgicky zavzpomínat na starší, již lahvově zralá Chardonnay.

 

Ochutnávalo se:

 

        Zpoždění s uveřejněním degustačního lístku  bylo způsobeno tím, že pan Tetur ve své nabídce pro vinotéky již inzeroval Chardonnay rořníku 2014, což mne lákalo, ale nakonec se lahvování pozdrželo. Jistě později bude příležitost si je ochutnat. Vína od Vladimíra Tetura dorazila v pátek chvíli před ochutnávkou. I pro mne bylo jeho Chardonnay v pozdním sběru 2013 neznámý vzorek.

        Díky drobnému přeslechnutí se nakonec ukázalo, že se na ochutnávku přijde místo deseti třináct ochutnávajících, tedy souhlasný počet s datem, ale ono nás po polovinu ochutnávky bylo čtrnáct. Naštěstí o prvním navýšení účastníků jsem se dozvěděla dost včas. Bylo tedy více než nutné rozšířit degustační lístek. A nejen to...

        Díky vstřícnosti všech jsme se všichni vešli a já si mohla zavzpomínat na první vůbec ochutnávku, kdy nás i s panem Teturem  a jeho paní bylo ve vinotéce osmnáct. Nicméně ve větším počtu jsem se demokraticky rozhodla, že se nebude hlasovat o nejlepší víno a nechám si jen pro sebe sledování, zda a jak rychle bylo které víno dopito.

     Společnst se dobře bavila a nebyl důvod ke stížnostem, ohledně množství... Navíc se v průběhu večera zastavil kolem jdoucí houslista ze skupiny Vintage wine. Ochutnávaná vína zmizela, jak sníh v jarních paprscích slunce a i se otevřelo něco na víc. Doufám, že i tento večer byl příjemný pro všechny.

30. 1. 2015 byla ochutnávka

Rodina Pinot.

Rodina Pinot ještě nebyla a mám ve vinotéce docela hezkou kolekci, proč si ji neprojít v celku.

Rodina je to hezky přátelská, a každý člen v ní má své místo. Málo kdy se podaří přechutnat si vína jedné odrůdy v běhu let. Poznat si, jak se víno se stárnutím zakulacuje, a nebo naopak, drží si svěží tóny...

Ochutnávalo se:

    Mnozí pilní čtenáři si možná všimnou drobné změny v degustačním lístku. Inu stalo se, že víno, které bylo nejstarší, již jaksi ochutnalo odvrácenou stranu času a lehce oxidovalo. Protože i to k vínu patří, ale ne vždy chutná bylo nahrazeno jiným.

    Tentokrát bylo hlasování velmi obtížné. Někteří byli jen pro zvolení krále, či královny večera, tedy každý si vybere to své NEJ. Jiní byli pro zachování tří kol, kdy si každý může vybrat své tři favority, a někteří byli pro rozdělení do dvou kategorií bílé a červené a v nich určit pořadí... Nakonec se zachoval "tradiční model se třemi NEJ

    Absolutním výtězem se stalo  Rulandské bílé - výběr z hroznů - 2012 vinařství Šabata s pěti hlasy (dostalo se do Salonu vín), za druhé nejlepší bylo vyhlášeno Rulandské modré - Pinot Noir - výběr z bobulí -2011 se třemi hlasy a jako třetí nejlepší bylo vybráno Rulandské modré výběr z hroznů - 2009 - vinařství Vladimír Tetur se čtyřmi hlasy. Což bylo pro mne překvapivé. Nicméně všechna vína nakonec byla dopita, takže každé si našlo cestu k tomu, kterému nejvíc chutnalo a to je pro mne to nejdůležitější.

    Děkuji všem, kteří přišli za spolupráci a jejich poznatky, protože čím víc jazýčků ochutná a prozradí svůj tip, tím větší mám zmatek z toho komu co chutná ;) Byl to opět příjemný večer, a doufám, že ne jen pro mne.

5. 12. 2014 byla ochutnávka

Není Beaujolais jako Beaujolais a co na to Svatomartinská?

    Mým záměrem bylo porovnat si s Vámi odrůdu Gamay v jejích různých projevech, od různých vinařů a v různé kvatitě. Od mladého NOUVEAU, přes VILLAGES, až třeba i po CRU...... člověk míní, a dovozci měmí

    Dovážet BEAUJOLAIS se nevyplatí, protože zájem o něj zlikvidovaly řezězce a možná i sami francouzští vinaři, kteří pustili na trh vína podřadné kvality, ale za báječnou cenu! Letos poprvé byly zavedeny kvóty pro výrobu mladých Beaujolais, ale možná je to pozdě. Kdo ví, zda se pošramocená reputace dá napravit, a když ano bude to zase nějaký ten rok trvat...

    No nic, sestavila jsem degustační lístek tak, abychom spolu prošli alespoň část Beaujolais a porovnali si je se Svatomartinskými...

Degustační lístek:

    Tato ochutnávka nebyla moc fér, protože jsem na závěr dala vyzrálá vína, dokonce dozrávající v barrique sudech, kterým jaksi konkurovat mladé a lehké víno vlastně ani nemůže. Proto jsme svorně s hlasování o první ddruhé a třetí nejlepší víno jednohlasně odstranili Cuvée Prestige od Josepha Mellota. Potom to bylo hned lehčí a prvním nejlepším vínem bylo zvoleno s náskokem mladé Chardonnay, tedy Macon Villages Nouveau 2014. Těsně za ním se umístilo Beaujolais Nouveau 2014 vinařství Pardon & fils a v lahvi vyzrálé Beaujolais Nouveau 2010 z Chatteau du Chatelard. Další hlasování o druhé a třetí nejlepší víno jen potvrdilo, že tomu chutná to a tomu ono. Vítězství o jeden hlas mě nepřipadá přesvědčivé. Mohu s radostí konstatovat, že ti, kteří si ochutnali Svatomartinská vína byli překvapeni, kam se za ten téměř již měsíc posunula a vůbec si nevedla špatně. Ochutnávka také ukázala, že i madá vína, která jsou dělaná poctivě zráním v lahvi jen získávají. Zakulatí se, harmonizují a je pravda, že i mladé Beaujolejs může být archivováno, když se náhodou nevypije...

    Dobrá vína v dobré společnosti byla malým zastavením v adventním čase, a sem tam procházející Mikuláš s čertem dotvořili tak trochu výjimečnou atmosféru. Děkuji všem za krásný večer ve společnosti nejen mladých francouzských vín.

 

První Beaujolais ve vinotéce!

Letos je dnem Beaujolais 20. listopad.

Od rána bude možné ochutnat si, jak si vede Beaujolais v našich krajích.

Je srovnatelné s našimi víny, třeba i Svatomartinskými...

Beaujolais nouveau je mladé, svěží, francouzské víno nafialovělé barvy pocházející z vinařské oblasti Beaujolais severně od města Lyon. Vyrábí se z odrůdy Gamay a začíná se prodávat každý rok vždy třetí čtvrtek v listopadu. Tento den je ve Francii nazýván den Beaujolais a rovná se téměř státnímu svátku.

Víno je charakteristické silnou vůní s ovocným buketem. Doporučuje se podávat vychlazené na 11 - 13 °C.

20. 11. 2014 od 18:00 byla ochutnávka Vinařství Hradil   

    Rodinné vinařství Hradil se nachází ve Velkopavlovické vinařské podoblasti, v Čejkovicích u Hodonína, ve třetí největší vinařské obci na Moravě. Pětina rozlohy obce je osázena vinohrady, které jsou rozděleny na deset viničních tratí

    Od roku 2002 se vinařství specializuje na výrobu přívlastkových a speciálních vín. K tomu má ty nejlepší předpoklady. Jsou jimi jedinečné půdní a klimatické podmínky, podpořené nízkým zatížením révových keřů, kvalitně prováděné zelené práce a v neposlední řadě probírka hroznů. Zpracování takto sklizených hroznů probíhá v moderně vybaveném technologickém provozu. Kladou důraz na rychlé a šetrné zpracování hroznů. Vína jsou vyráběna metodou řízené fermentace v nerezových tancích a dřevěných dubových sudech typu barrique.

Provést produkcí vinařství roku 2013

bylo na mne, neb pan Homola byl nemocen, a nechtělo se nám měnit termín ochutnávky.

 

     Jako první a to NEJ byl zvolen Rubinet, a to čtyřmi hlasy. Není divu, toto víno je tak trochu zvláštní, a pro ty kteří mají rádi sladší červené je to zajímavá kompozice kakaového krému a kompotovaných třešní. Tři hlasy získalo Rulandské šedé a dva Sauvignon blanc. Jako druhé nejlepší bylo zvoleno Rulandské šedé, a to třemi hlasy, za ním byla se dvěma hlasy Pálava, další vína si odnesla po jednom hlasu. Při volbě třetího nejlepšího došlo na shodu po dvou bodech u Rosé, Ryzlinku rýnského , Pálavy a Rubinetu. Zaslechla jsem, že volit v takovém složení vín to NEJ není vůbrc lehké... Inu život je těžký....

    Návštěva byla hojná a milá. Děkuji všem, kteří přišli a těším se na příště!

11. 11. 2014 v 11:11 jsem otevřela první lahev 

Svatomartinského vína

    Celou nabídku bude možné ochutnat nejen v tento den, ale po celý týden.  Bude zajímavé poznat první vlaštovky ročníku 2014. Zjistit, jak se vinaři vypořádali s nepřízní letošního počasí

Ochutnávalo se:

30. 10. 2014 od 18:00 byla ochutnávka

Jak daleko padlo dítě od stromu?

Několik nových či méně známých či interspecifických odrůd a jeden z rodičů.

Aneb cesta k větší odolnosti vůči mšičce révokazu i plísním a houbám. Cesta k lepším výnosům. Mají své příznivce i odpůrce. Ochutnat a poznat si je, je cestou k vytvoření vlastního názoru.

Degustační lístek:

    Po ochutnávce jsem opět chtěla znát to nej víno. Čímž se rozproudila diskuse a přesvědčování, že právě toto víno je to NEJ! V konečném důsledku žádné víno nezískalo víc než dva hlasy, což není přesvědčivé vítězství. 

    Možná se mi podařilo vybrat velmi vyváženou kolekci, nebo návštěvníci měli tak rozdílné preference, že statistika nebyla dost dobře možná. Naštěstí po opadnutí vášní jsme se shodli v tom, že ochutnávka byla příjemná, a to pro obě strany.

    Děkuji všem, za příjemně strávený večer ve společnosti milovníků dobrého vína.

5. září 2014  se konal  Den ve vinařství Štěpána Maňáka

    Bylo to opět velmi krásné odpoledne v Žádovicích, kdy jsem si mohla přechutnat všechna vína vinařství, tedy i ta, která se mi do vinotéky nevejdou, byť jich od Maňáků mám docela dost. K ochutnání bylo 65 vín, a k tomu i dva mošty, které ve vinotéce mám jako záchranu pro ty, kteří stále sedí za volantem. Přiznám se bez mučení, že mne velmi zajímal ročník 2013... Také bylo lákavé si porovnat vína, která jsem poznala vloni, jak se vyvinula, zda jim stárnutí sluší. Snad všechna vína získala nějaké ocenění ať na našich soutěžích, nebo ve světě, protože pan Maňák svá dítka nechává soutěžit. A ony vyhrávají. Ochutnávání vín bylo možné proložit nějakou drobnou mlsnotou, a k tomu si poslechnout skvěle vyhrávající cimbálovku. Bylo  to doopravdy krásné odpoledne až večer.

...a když už jsme byli na Moravě...

    Zastavili jsme se ve vinařství Vladimír Tetur. Pan Tetur nám představil své Veltlínské zelené -.polosuché v pozdním sběru 2013. Když jsem se zadívala na medaili, dozvěděla jsem se, že získalo double gold na 14 ročníku Finger Lakes International Wine Competition v Rochesteru va státě New Your ve Spojených státech. Neodolala jsem a vzala si ho s sebou, a tento týden bude v mé akci "Nekupujte zajíce v pytli". (Po návratu domú jsem se  podívala v jak silné konkurenci jeho Veltlínské zelené obstálo. Do soutšže bylo přihlášeno více než 3756 vín z 887 vinařství z 20 zemí, 6 kanadských provincií a ze všech 50 sátů USA. Porota 64 degustátorů udělila 140 dvojitých zlatých medailí, 284 zlatých, 1,466 stříbrných and 1,294 bronzových medailí. Oceněné lze najít http://www.fliwc.com/results/2014results.asp) Asi nejčerstvější medailí je stříbrná medaile z Promenády červených vín 2014, která byla ve Velkých Pavlovicích, tu získalo jeho Rulandské modré - suché výběr z hroznů 2009. I to mám ve vinotéce, jen na internetu není nic o propozicích ani výsledková listina tohoto ročníku...

    Pro milovníky medovin pana Baumana jsem doplnila zásoby.

    Poslední zastávka byla ve vinařství Martin Šebesta, které je snad nejmenší z vinařství, která mám ve vinotéce, ale kde se lze nadát velmi dorbých vín. I jemu mnohé víno přinese medaily, ale vetšinou až po tom, co si je koupím... Nad jeho víny si často říkám, že k čemu je medaile, když víno se má pít. a má chutnat, ale to se musí ochutnat a to já dělám. Lze se těšit na nové úlovky z jeho produkce - velmi suchý Sauvignon, byť má 8,7 g/l zbytkového cukru, ale ty kyselinky ročníku 2013 - má potenciál ke zrání. Polosuchý Ryzlink rýnský a i ten sladký... Pálava, Rosálie, Růžové cuvée... jeho kartony vyplnily zbylý prostor a naše autíčko se prohnulo v pérech.

 

Soutěž Král vín 2014 má své vítěze

Z pohledu vinotéky mě nejvíce potěšila kategorie Kolekce vín - vítězem se po roční odmllce stalo vinařství Volařík,

Ani další vinařství, která mám ve vinotéce a zúčastnila se, si nevedla špatně

1.         VINAŘSTVÍ VOLAŘÍK                                                                              89,07 bodů

2.         VÍNO KADRNKA                                                                                      88,00 bodů

3.         RODINNÉ VINAŘSTVÍ KOŠUT                                                                87,73 bodů

4.         AMPELOS, ŠLECHTITELSKÁ STANICE VINAŘSKÁ ZNOJMO        87,30 bodů

5.         ING. JAROSLAV VAĎURA                                                                       87,20 bodů

6.         BOHEMIA SEKT                                                                                       86,87 bodů

7.         VINICE HNANICE                                                                                      86,77 bodů

8.         TANZBERG MIKULOV                                                                              86,73 bodů

9.         CHÂTEAU VALTICE - VINNÉ SKLEPY VALTICE                                 86,67 bodů

10.       VINAŘSTVÍ ŠTĚPÁN MAŇÁK                                                                  86,60 bodů atd.

 

Na oficiálních stránkách soutěže jsou uvedeny jen vítězové jednotlivých kategorií

Nejlepší vína v jednotlivých kategoriích:

Champion a KRÁL VÍN:

Ryzlink vlašský 2013, ledové víno TANZBERG MIKULOV (Morava, Mikulovská, Perná, Železná)             92,2 bodů

Vítěz v kategorii bílých suchých vín

Ryzlink vlašský 2013, pozdní sběr VINAŘSTVÍ VOLAŘÍK (Morava, Mikulovská, Perná, Purmice)             91,4 bodů

Vítěz v kategorii bílých polosuchých vín

Cabernet Blanc 2013, pozdní sběr CHÂTEAU VALTICE - VINNÉ SKLEPY VALTICE (Morava, Mikulovská) 91,8 bodů

Vítěz v kategorii růžových vín a klaretů

Clarissimo Rosé 2013, pozdní sběr (Merlot / Pinot Noir) REISTEN Morava, Mikulovská, Mikulov, Valtická, 87,8 bodů

Vítěz v kategorii červených suchých vín

Frankovka - GALLERY 2012, jakostní víno odrůdové VÍNO Z KOBYLÍ - PATRIA KOBYLÍ  (Morava, Velkopavlovická, Kobylí) 91,4 bodů

Vítěz v kategorii bílých polosladkých vín

Ryzlink vlašský - Ořechová hora 2013, pozdní sběr VINAŘSTVÍ VOLAŘÍK Morava, Mikulovská, Březí, Ořechová hora, 90,4 bodů

Vítěz v kategorii sladkých vín

Chardonnay 2013, ledové víno ING. JAROSLAV VAĎURA Morava, Slovácká, Polešovice, Míšky, 91,2 bodů

Vítěz v kategorii šumivých vín bez rozdílu zbytkového cukru

Louis Girardot 2009, brut jakostní šumivé víno (Ryzlink rýnský, Rulandské bílé, Chardonnay) BOHEMIA SEKT Morava, 88,4 bodů

 

Kdo by chtěl vědět víc, vše o soutěži najde na http://www.wineofczechrepublic.cz/files/aktuality/souvisejici_soubory/files_aktuality_5016/celkov_vsledky_KRL_VN_2014.pdf

 

Vinařem roku 2014 se stal Miroslav Volařík

Druhé místo patří Mikrosvínu Mikulov.

Na třetím místě jsou Vinné sklepy Valtice

 

17.7.2014 jsem byla na ochutnávce

Aliance vinařů V8 v Ball Hall hotelu Radisson Blu Alcron v Praze.

V současnosti má aliance vinařů V8 šest členů. Jsou to:
Vinařství Kolby, Vinařství Volařík, Sonberk, Nové Vinařství, Víno Marcinčák a Krásná Hora
(nově od letošního roku).
Každé vinařství představilo svých osm nejlepších vín, tedy podle soudu majitele, sommeliera či sklep-
mistra vinařství.
Ti všichni se sešli a v anonymní degustaci společně vybrali ta doopravdy top 4 vína, která byla pre-
zentována jako Nej 8 z V8, což bylo poněkud zavádějící označení. 

Nicméně to pro mne byla možnost jak se seznámit s víny vinařství, která jsem si dosud nepřechutnala...

Týden Vinařství Volařík ve vinotéce od 23. do 28.6.2014

Třináct vín v jeden den po půl deci je asi moc... Po celý týden budou postupně otevírána a k ochutnání nabídnuta vína ročníku 2013. Na této stránce bude možné sledovat jak si které vede.

Nabídka je tato:

A kdo ochutná všechna, získá své vyhlédnuté s 50 % slevou!

Pro zjednodušení bude hodnocení probíhat jako ve škole:

1 - skvělé

2 - velmi dobré

3 - dobré

4 - není špatné

5 - to není můj šálek čaje

A výsledná známka bude průměrem. V následující tabulce se objeví každý večer aktuální  stav, tedy počet zúčastněných a hodnocení. V nejlepším případě bude zúčastněných 15 a bude následovat patnáct hodnocení a průměrná známka.

Těším se na Vaše názory.

A tady jsou.

Chápu, a i několikrát jsem slyšela: "To víno není špatné, ale já bych si ho nevybral..."

    Udělala jsem to, co se obvykle na soutěžích dělá. Škrtla jsem jednu nejlepší a jednu nejhorší známku.

    V následující tabulce jsou vína vinařství Volařík seřazena podle známky, kterou získali od příznivců vinotéky, kteří mi pomohli vypít nakoupená vína, a nejen to, nestyděli se za svůj názor. Všem děkuji.

 

V sobotu 21.6. 2014 byl v Nebovidech na tvrzi  Středověk na tvrzi.

S lítostí musím konstatovat, že zarytých pivařů bylo letos opět mnonem víc, než milovníků vína... Nicméně pár známých z loňského roku a noví příchozí dokázali rozsvítit i podmračenou oblohu, tedy alespoň pro mne.

Improvizovaná vinotéka byla tentokrát v milé společnosti apatyky a na druhé straně byl vchod do sklepení plného strašidel, nebo pohádkových bytostí? V každém případě bylo na tvrzi moc hezky.

 

12. 6. 2014 se konalo v Mandarin Oriental hotelu v Praze

představení vín Vinařství Volařík - ročník 2013

    Příchozí byl uvítán sklenkou pěstitelského sektu, ovšem jiného než vloni. Tentokrát to bylo cuvée Ryzlinku vlašského a Chardonnay.  Ryzlink vlašský dal sektu neuvěřitelnou svěžest a Chardonnay ovocitost. Bude chutnat milovníkům opravdu suchých sektů. Já jsem nenechala ve sklence ani slzu...

    Uvodní slovo pronesl Ing, Volařík, který předal slovo enologu vinařství Filipu Mlýnkovi, ten vyjádřil naději, že jako každý rok nám budou vína Vinařství Volařík chutnat. A myslím, že se nepletl.

   Vinařství představilo neuvěřitelných 40 vín, z nichž  je letos velmi těžké vybírat. Tudíž je jasné, že jsem jen umlsávala a velkou část vzorků odlévala, abych byla schopna všechny přechutnat

    Ochutnávka byla tentokrát doplněna spoustou dobrot od sýrárny Orrero, čokoladovými podkovičkami z Xoco clubu (opět bylo snoubení vína s čokoládou), představili se Ovčácký sýr s báječnými korbáčiky a pekárna La Lorraine,  Škoda, těm jsem se tolik nevěnovala, byť nejrůznější druhy pečiva či sýrů byly skvělé, ale já tam nebyla kvůli sýrům a nechci konkurovat jiným...

 

6. 6. 2014 byla ochutnávka

Sólo pro Chardonnay.

Drobnou prohlídkou vinotéky jsem zjistila, že se mi sešla docela hezká sbírka nejrůznějších Chardonnay téměř z celého světa. Což takhle si zjistit jak chutná to argentinské, nebo raději moravské? Chardonnay ve sladší variantě nebo suché až to práší? Takové, jak jej stvořilo slunce a zem, nebo dochucené tóny barrique sudů? Loňské nebo staré, a jak staré?

Není nic jednoduššího, než si vybrat to své NEJ pitelnější...

Degustační lístek jsem vzhledem k většímu počtu přihlášených poupravila. Ochutnávalo se  devět vín a poslední jsem zvolila moravské, protože všude dobře, ale doma nejlépe.

Degustační lístek:

Na závěr jedenáct zúčastněných vyhodnotilo to své první, druhé a třetí nejlepší Chardonnay.

Bylo to pro mne překvapení.

Chardonnay první volby

s počtem 4 hlasů zvítězilo   CHAR-barr.   pozdní sběr/2009           suché               vinařství Hrabal

3 hlasy získalo                    CHAR  –  Chabli, Francie/2011                                    Paul Pilot

2 hlasech získala                CHAR  –  Nappa Halley, USA 2004                               Ranch Rutherford

                  a                       CHAR  –  výběr z hroznů/2012  polosuché                   vinařství Volařík

Chardonnay druhé volby

3 hlasy získala shodně vína pana Vl.Tetura       CHAR              pozdní sběr/2009       polosuché

                a                                                        CHAR-barr   – pozdní sběr/2009        polosuché

2 hlasy získalo                     CHAR  – Trentino DOC, Itálie/2006                             Concilio

Chardonnay třetí volby

s počtem 4 hlasů bylo           CHAR –  moravské zemské víno/2012  polosuché        vinařství Čech

3 hlasy získalo                      CHAR-barr.pozdní sběr/2009    polosuché                 vinařství Tetur

Tento páteční večer mi utekl velmi rychle v milé společnosti. Dík všem zúčastněným.

30 května až 1. června 2014 byla výprava na Moravu

    Tato výprava byla v duchu ochutnávání, poznávání a milých setkání. Plánovaně jsme se podívali do vinařství Šabata, abychom si přechutnali ročník 2013, dříve než bude v lahvích. Mají krásná vína poznamenaná ročníkem, Lze se nadát vín svěžích i přes vyšší zbytkový cukr.

    Navštívili jsme v rámci dovzdělávání Čejkovické vinné trhy. Pravda jeli jsme tam cíleně, poznat a přechutnat si vína vinařství Hradil z Čejkovic. Jednoho dne se u mne objevil jeho obchodní zástupce pan Homola a nalákal mě a možná i ty, kteří byli na ochutnávce růžových vín 1.5. , kdy na závěr jsem rozdělila darovaný Rubinet. Pan Hradil je člověk neuvěřitelně zapálený a experimentátor. Ani jedno víno od něj není naprostý standard a každé je něčím osobité. Pár jsme jich přivezli s sebou a uvidím, jak budou v Kolíně chutnat. Jako první plánuji představit právě Rubinet, aby si jej mohli ochutnat i další.

Kromě vín Vinařství Hradil jsme si ochutnali i vína další.

    Déle jsme pobyli u pana Kočaříka - autentisty, který mě přesvědčil, že vína autentistů jsou krásná. Jeho ceny odpovídají kvalitě. Třeba se někdy najde příležitost je na nějaké ochutnávce představit.

    Poznala jsem zajímavé vinařství Sýkora, které se snaží zužitkovat z vinných hroznů naprosto vše. Na jejich stolku tak nechyběl ani vinný olej a dokonce bezlepkové pečivo z vinných semínek. To se vymačkaná semínka jemňoučce namelou a smíchaji s kukuřičnou, nebo jinou bezlepkovou moukou  Zajímavá zkušenost.

    Nadšení bylo možno nasát u vinařství Veverka patřící k těm, kteří se nebojí nové vinohrady osadit interspecifickými odrůdami  Hibernalem a Sevarem. Připravují, či zkoušejí vína dělat starými technikami i těmi splňujícími požadavky Bio.

 

1. 5. 2014 je nejen lásky čas,

                                        ale i svátek růžových vín

Po celý den byla otevřena různá růžová vína a večer byla ochutnávka.

Degustační lístek:

    Ochutnávaná vína doplnily jahody i maliny, sýry gouda - ten nejmladší i s bylinkami, i drůbeží paštika byla. Ti odvážní si mohli vína snoubit i s čokoládou.  Vína byla různá a chutě návštěvníků také. Bylo obtížné vybrat to nej. Nakonec po dlouhém přemlouvání byly NEJ vybrány. Deset účastníků své hlasy rozdělilo pro první a druhé nejlepší růžové. 

    První nejlepší byla Frankovka - rosé/12 (Ampelos) - 5 hlasů.

    O druhé nejlepší se podělila Merlot - rosé/13 (Vl. Tetur) a Rulandské modré - rosé/13 (Nové vinařství) shodně se 3 hlasy.

 

26. až 25. dubna 2014 se konal 17.ročník mezinárodního veletrhu Víno a delikatesy na výstavišti Praha Holešovice.

Třídenní akce slibovala největší expozicí vín, destilátů, ale také dalších nápojů a různých pochutin v "nových" zemích Evropské unie.

    A já s láskou vzpomínala na ten první, 14 ročník, kterého jsem se jako majitelka vinotéky zúčastnila.

    Tehdy bylo mnohem víc stánků s vínem, než na tom posledním. Podíl cizích vín byl menší a nebyly zastoupeny pivovary... Přibyly stánky s čokoládou, i destiláty. dalo se ochutnat mnoho různých uzenin i sýrů a vrcholem byla možnost ochutnat si čerstvě připravené Foie gras, z překrmených maďarských hus, jejichž vůně s vůní opékaných sýrů, či ryb velmi znesnadňovala degustaci vín. Pomalu mě napadalo jestli by neměl být změněn název veletruhu na Delikatesy a víno.

    Nepříjemná pro mne byla skutečnost, že jsem si mohla ochutnat ročník 2013 pouze u vinařství Volařík. Všichni ostatní vinaři, jejichž vína jsou ve vinotéce, účast na této akci vzdali. Inu budu muset objet vinaře jednotlivě.

    Volaříci na veletrhu představili šest vín ročníku 2013 a mezi nimi i své první růžové šumivé - Merlito - s 54 g/l zbytkového cukru.

    Nezbylo mi nic jiného, než se dovzdělat přechutnáním vín vinařství Krist, Hanzel, Arcibiskupských sklepů Kroměříž, šlechtitelské stanice Karlštejn (mají úžesné ručně dělané sekty). Navštívila jsem své oblíbené a dlouho již sledované vinařství J. Stávek a Špalkovi. U Dobrého portského jem si ochutnala dovezenou novinku růžové portské, které bych ráda otevřela před vánoci pro milovníky sladkých fortifikovaných vín. Na závěr jsem si dopřála výlet do Bulharska

17.4. 2014 byla ochutnávka

Malbec - světový den Malbecu

    Není nad to poznat někdy i cizinu, aneb výprava do vzdálené Argentiny, nové vlasti Malbecu, který tam byl zázrakem převezen těsně před vypuknutím invaze mšičky révokazu v Evropě. Vína Malbecu jsou temná a hutná,  ať již jsou z nerezových vinifikátorů, a nebo dozrávají v sudech, kdy se k jejich ovocitosti přidají tóny vanilky, hřebíčku, badyánu, zkrátka sudu.

 

Degustační lístek:

Přítomní vyhodnotili jako nejlepší Malbec Grand Reserva od Finca La Amalia - dozrával v sudech z francouzského i amerického dubu, a hnedle druhý byla Grande Reserva od Jeana Bousqueta dozrávající pouze v sudech z francouzského dubu. Oba dozrávaly 12 měsíců v sudech a následně si nejméně rok pobyly v bodegách na lahvi.

Inu 12 měsíční dozrávání vína v barrique sudech dodá vínu plnost a zaoblí kyselinky i třísloviny.

Děkuji všem za vzorné sledování, protože tentokrát byla má příprava víc než náročná...

 

20.3. 2014 byla ochutnávka

Klasika nebo novoty? Souboj autentistů s nerezem.

    V posledních letech se ve vinohradnictví objevují EKO a BIO trendy, ve sklepním hospodářství pak návrat ke kořenům. Někteří vinaři se označují za autentisty, tedy ty, kteří se chtějí a navracejí k tradiční přípravě vína, bez vinifikátorů - řízené teploty kvašení, bez selektovaných kvasinek - co je na hroznech nechť zakvasí víno, bez filtrace - bere barvu i chuť, téměř bez oxidu siřičitého - víno se má pít, když je, a ne ho ničit dlouhodobým skladováním.

    Od roku 2008 existuje sdružení Autentisté o.s.

    Napadlo mě porovnat styl retro s tou nejnovější technikou ve výrobě vína. Je to jedinečná příležitost k posouzení svých vlastních preferencí a chuťových zážitků. 

 

Degustační lístek

Bylo mi milé, že nikdo nebyl znechucen, a snad každý si našel to víno, které mu chutnalo, byť ve finále se vychutnala všechna vína....

Pro ty, kteří nepřišli, ale čtou krátká reminiscence, aneb mé hodnocení vín

Autentista Petr Koráb

- Rulandské šedé - jemné, až minimalistické, nepříliš voňavé, příjemně zakulacené, ale se svěží kyselinkou

- Zweigeltreba - příjemně voní, třešně a višně, spíš do Frankovky, chuť plná a perzistentní

Nerada píši negativní hodnocení, ale vína vinaře Šlancara mne nenadchla, a tedy nebudou ve vinotéce.

První jarní den byl snad nejen pro mne příjemně zakončen a všem , kteří dorazili děkuji za příjemný večer.

 

20. 2. 2014 byla ochutnávka

Což takhle Veltlínské zelené?

Myslím si, že spousta odrůd, kdysi velmi oblíbených, je neprávem přehlížena, ano jsou nové, módní a i proto lákavé, ale i v jednoduchosti je krása, a navíc nové možnošti vinifikace - jiné kvasinky...

Zvu Vás na procházku.

Degustační lístek

Ani jedno Veltlínské nebylo shledáno špatným. A každý si našel to, které mu přišlo nej. Nejdříve byla dopita ta lehce sladší od pana Tetura, Maňáka a Volaříků. Přesné pořadí určit nelze. Ani ta sušší nezůstala na ocet. HURÁ! Jen pro některé bylo překvapením, jak sladké je ledové víno, a že to není "víno", ale spíš likér. Procházka Veltlínskými zeleným mě den po svatém Patrikovi velmi potěšila a doufám, že i ostatní. Děkuji všem.

První výprava na Moravu v roce 2014

O víkendu 14. - 16. 2. jsem jela na Moravu s radostí pogratulovat svému muži ke složení sommeliérské zkoušky. Když se nad tím tak zamyslím, jsme asi v Kolíně vinotéka s nějvětším počtem sommeliérů na metr čtvereční.

Jako vždy jsme navštívili a i dovezli do vinotéky nové zásoby od pana Vladimíra Tetura, Martina Šebesty i doplnili zásobu medovin od Baumanů. K nákupům jsem dostala krásný dárek navíc. Pan Šabata nám dal ochutnat něco ještě ve vinifikátorech dozrávajícího s lehoučkým lechtáním na jazyku... Ano, ochutnali jsme jeho první Rulandské šedé a Chardonnay, budou svěží.

Zlatým hřebem, byla slza ledového Tramínu červeného, který byl vlastně ještě moštem, byť od jeho vylisování již uplynulo 20 dnů. Ing Šabata byl jedním z mála vinařů, kteří vyčkali, spíš si vytrucovali na přírodě mráz

Při sklizni ledového vína, tedy zmrzlých hroznů bylo -13,9 ºC (důkaz je ve fotogalerii ze sklizně). To tady v okolí bylo přívětivěji, ale tento mráz dovolil skizeň Tramínu červeného v té nejlepší kondici. V pondělí 27.1. inspekce ověřila cukernatost moštu, byla 47º NM, což je o dvacet vyšší, než je nejmenší nutné množství pro oficiální výrobu ledového vína. A jak chutnal? Báječně! Intenzivně voněl po medu, květech akátů, mandarinek i lip a přezrálých broskvích. Chuť nezaostávala za vůní a zbytkový cukr, tedy spíš všechan cukr téměř vybízel k uchopení lžičky, jak pomalu stékal po sklence.

23. 1. 2014 od 18:00 - byla ochutnávka

Jedna modrá odrůda ve dvojí barvě, aneb červené a růžové od jednoho vinaře.

Jen málokdy jsou k mání stejné ročníky a stejné tratě, i tak je hezké si hrát.

Degustační lístek

 

Frankovka rosé  - Vinařství Hrabal pozdní sběr 2011 suché
Frankovka  -  Vinařství Hrabal pozdní sběr 2009 suché
Frankovka rosé  - Vinařství Maňák výběr z hroznů 2012 polosuché
Frankovka  -  Vinařství Maňák výběr z hroznů 2012 suché
Zweigeltrebe -rosé - vinařství Šabata pozdní sběr 2011 polosladké
Zweigeltrebe - vinařství Šabata pozdní sběr 2011 suché
Rulandské modré - klaret - vinařství Ampelos pozdní sběr 2011 polosladké
Rulandské modré - vinařství Ampelos pozdní sběr 2011 suché

 

Jak už se tak stává ani jedno víno nebylo stejné, což jistě potvrdí Ti, kteří si prošli degustačním lístkem, a kterým děkuji za možnost je jím vést.

21. 11. 2013 - byla ochutnávka vinařství Ampelos

postavená na představení jejich vítězná kolekce z Krále vín

    Kolekci představil pan Lukáš Kylián - technolog vinařství, pod jehož rukama vítězná kolekce spatřila světlo světa. Pro ty, kteří zavítali bylo snad zajímavé poznat práci udržovatele genotického fondu a šlechtitelské stanice. Slyšet, že vína jsou odrůdově čistá, ale nejsou z jednoho klonu. Dozvědět se o jejich spolupráci s italskými a německými vinařstvími. Slyšet, jak pracné je udržet čistý vinohrad zvláště v tom případě, že se obnovuje genofond a spoustu infornací o odrůdách, jejich chování ve vinohradu i ve sklepě.... A zárověn poznat, že ne každé sladší víno musí působit sladce, že pevná kaselinka a určitá mineratila vlastní znojemské podoblasti urdží víno ve skvělé kondici, a že stárnutí vína může být pro jednoho milé a druhý ho nemusí... Inu byl to večer nabitý informacemi a voňavými víny.

    Pořadí vín, sestavené a následně představené panem Kyliánem

 

                    DEGUSTACE Kolín 21.11.2013

 

ODRŮDA

ROČNÍK

JAKOSTNÍ STUPEŇ

1.

Ryzlink rýnský

2011

Výběr z hroznů

2.

Ryzlink rýnský

2012

Pozdní sběr

3.

Sauvignon

2012

Pozdní sběr

4.

Kerner (TrolínskéxRyzlink rýnský)

2012

Výběr z hroznů

5.

Tramín červený

2011

Výběr z hroznů

6.

Veritas (RČxBouvierův hrozen)

2011

Výběr z bobulí

7.

Rulandské bílé

2011

Výběr z hroznů

8.

Hibernal (SiebelxRyzlink rýnský)

2011

Výběr z hroznů

S panem Lukášem Kyliánem                     

24. 10. 2013 - byla ochutnávka

Není Sauvignon jako Sauvignon

                                        aneb oblast Sancere versus Morava

ochutnály se Sauvignony blanc z vinařství Mellot a z Moravy od vinařů, které mám ve vinotéce.

Degustační lístek

1. Sauvignon blanc IGP - Destinea suché 2012 Mellot
2. Sauvignon - znojemské klony suché 2011 Ampelos
3. Sauvignon suché 2011 Hrabal
4. Sauvignon polosladké 2011 Tetur
5. Sauvignon suché 2012 Volařík
6. Pouilly Fume - Les Troncsec suché 2012 Mellot
7. Sancerre - La Grande Chatelaine suché-barr 2009 Mellot

 

Děkuji všem, kteří přišli a ve svých chuťových pohárcích polaskali předkládaná vína.

Třetí výprava na Moravu v roce 2013

O víkendu 13. 10. jsem jela zase jednou něco nakoupit k panu Teturovi a Šebestovi a doplnit zásobu medovin od Baumanů. K nákupům jsem dostala krásný dárek na víc. Pan Šebesta nás vzal do sklepa a mohli jsme si ochutnat burčáky z Rulandského šedého, Ryzlinku vlašského a první letošní Sauvignon, tedy ještě velmi mladý, ale již naznačující, že doopravdy bude suchý a svěží.

 

U obce Perná jsme narazili na partu sklízející úrodu. Nedalo se odolat pozvání zkusit si, co je to vinobraní. Trochu nepatřičně oblečeni jsme s manželem prošli jedním 350 m dlouhým řádkem.

11. 11. 2013 - Svatomartinská vína

První bylo otevřeno v 11:11 h, nicméně Svatomartinská vína se ochutnávala celý den, a to až hluboko po normální zavírací době... Byl zájem.

Mám tato vína:

Šabata Muller Thurgau
Šabata Svatovavřinecké - rosé
Šabata Svatovavřinecké
   
Tetur Muller Thurgau
Tetur Muškát moravský
Tetur Svatovavřinecké - růžové
Tetur Modrý Portugal
   
Maňák Muller Thurgau
Maňák Zweigeltrebe-rose
Maňák Svatovavřinecké

Vína budou doplněna, jako tradičně, paštikou z husích jater a sýry Gouda z Holandska.

 

Soutěž Král vín 2013 má své vítěze

Z pohledu vinotéky mě nejvíce potěšila kategorie Kolekce vín - vítězem se stalo vinařství Ampelos

Ani další vinařství, která mám ve vinotéce a zůčastnila se, si nevedla špatně

1          AMPELOS, ŠLECHTITELSKÁ STANICE VINAŘSKÁ ZNOJMO           90,10 bodů

2          Vinařství Volařík                                                                                             88,27 bodů

3          Vinařství Ilias                                                                                                  88,03 bodů

4          Vinařství LAHOFER                                                                                      87,30 bodů

5          VITIS                                                                                                               86,53 bodů

6          Tanzberg Mikulov                                                                                          86,43 bodů

7          Vinum Moravicum                                                                                         86,20 bodů

8          Vinařství Štěpán Maňák                                                                               86,17 bodů

9          Vinařství Vladimír Tetur                                                                                 86,07 bodů

10        Vinařství Šmerák                                                                                          86,00 bodů atd.

 

Na oficiálních stránkách soutěže jsou uvedeny jen vítězové jednotlivých kategorií

Nejlepší vína v jednotlivých kategoriích:

Champion Ryzlink rýnský 2011 pozdní sběr Vinařství LAHOFER, 92,4 bodů

Kategorie bílých vín do 7 g zbytkového cukru: Rulandské bílé 2012 výběr z hroznů VITIS 89,4 bodů

Kategorie červených vín do 7 g zbytkového cukru Pinot Cab 2011 výběr z hroznů Vinařství Konečný 91,2 bodu

Kategorie růžových vín do 70 g zbytkového cukru: Rosé Nad Zahrady 2012 pozdní sběr VÍNO J.STÁVEK 89 bodů

Kategorie červených a bílých vín od 7 do 70 g zbytkového cukru: Ryzlink rýnský 2012 pozdní sběr AMPELOS, ŠLECHTITELSKÁ STANICE VINAŘSKÁ ZNOJMO 92 bodů

Kategorie vín nad 70 g zbytkového cukru: Ryzlink vlašský 2011 ledové víno Vinařství Ilias   92 bodů

 

Kdo by chtěl vědět víc, vše o soutěži najde na http://www.kralvin.cz/vysledky-souteze-vin

Druhá výprava na Moravu v roce 2013

30. 8. pořádalo Vinařství Maňák druhý ročník Dne vinařství a já jsem měla čest být pozvána a čas zůčastnit se ho.

V areálu vinařství si bylo možné v poklidu, pokud nevadila síla jiných ochutnavačů, přechutnat celou jejich produkci, kterou tvoří neuvěřitelných 56 vín a dva mošty. V mém případě byla situace lehce jednodušší, protože bylo nutné si přechutnat pouze ta vína, která ještě ve vinotéce nejsou, a třeba by mohla být.

8. 8. 2013 se v hotelu Amarilis v Praze

konala ochutnávka  francouzského vinařství Joseph Mellot k jeho 500 výročí založení

Pořadatelem průřezové ochutnávky byla společnost Kupmeto

Trocha historie:

    První zmínky o vinařství Mellot jsou z roku 1513 a na jeho uspěsnou historii měl určitě vliv fakt,  že se v roce 1698 stal Caesar Mellot poradcem Ludvíka čtrnáctého pro nákup vína. Dlouhá tradice předávání zkušeností z otce na syna dovolila dosáhnout tak krásného jubilea. Oslavy se vlastně týkají dvou vinařství, protože v roce 1969 se rodina rozdělila na větší Joseph Mellot  a menší Alphonse Mellot.

    Vinařství se nacházejí ve střední části Loiry, kde se tradičně daří Sauvignonům, které jsou svěží, šťavnaté a s říznou kyselinkou, která se snoubí s mineralitou, jež si réva bere z podloží.

    Na degustačním lístku se objevily nejen Sauvignony, které proslavily oblast Sancerre. Dovoluji si tvrdit, že bylo více než příjemné projít si vína od těch dobře pitelných a cenově dostupných až po vymazlené kousky s dubových sudů pro znalce. Prvním byla Destinéa, základní kámen, který nám představil Sauvignon ze Sancerre v základním šatu a následovala vína, jež pobyla delší čas ve vinohradu, či si poležela v dubových sudech.

Jako ostatně mnohokrát jsem se musela krotit a vybrat to, co by i vás mohlo potěšit.

Ve vinotéce naleznete:

Destinea Blanc - Sauvignon blanc

Pouilly Sur Loire LES BRAMAILLES - Chrupka

Pouilly Fumé La Tronsec - Sauvignon blanc

Sancere blanc La Grande Chatelaine - Sauvignon v barrique sudech

CX Giennois rouge CUVÉ PRESTIGE - cuvée Pinot Noir a Game

    Plánuji na říjen ochutnávku, ve které by byly představeny různé styly Sauvignonů z Moravy od mých vinařů a od vinařství Mellot.

22. 6. 2012 bylo v Nebovidech na tvrzi

                                                                                        zábavné odpoledne v duchu středověku.

    Proč by ne, když dodnes dochovaná nebovidská tvrz se v písemných zprávách objevuje již v roce 1436 při popisu dědictví po Václavovi z Klenové, tedy je určitě o nějaký ten rok starší. Její základy a některé části jsou gotické, novější části jsou výsledkrem renesančních úprav.

    Co je pro mne důležité, a snad i pro vás, je že si půjdu vyzkoušet jak dobré víno chutná v autentickém gotickém prostředí středověku, byť připravené současnou technologií. Ono pravé středověké, by už k pití stejně nebylo...

    Děkuji všem, kteří i přes dostatek piva a teplé počasí zavítali a ochutnali víno.

 

14. 6. 2013 se konalo v Mandarin Oriental hotelu v Praze

představení vín Vinařství Volařík - ročník 2012

    Na úvod byl každý přivítán sklenkou jejich pěstitelského sektu, cuvée Chardonnay a Sauvignonu, který dva roky ležel na kvasnicích. Což se projevilo na jeho téměř nekončícím perlení. Ta poslední sklenka perlila ještě po hodině a půl. A k tomu byl jemný, stále ještě ovocitý a jen lehce prodchnutý tóny kvasnic. Parádní začátek!

    Uvíttal nás enolog vinařství Filip Mlýnek, který spolu s Jindřichem Kadrnkou napínají své síly, aby réva dala dobré hrozny, které se přetaví v dobré víno.

    A potom pro mne nastala práce, neb měli s sebou neuvěřitelných 31 vzorků a všechny jsem si je ochutnala. Dvě vína již jsou a určitě i některá další budou ve vinotéce k nalezení.

    Jako drobnou atrakci měli na závěr snoubení vína s čokoládou. Doopravdy to byl zajímavý zážitek.

První výprava na Moravu v roce 2013

30. 5. až 2.6 jsem se vypravila na Moravu, abych se zastavila za svými vinaři a přechutnala si ročník 2012, něco nakoupila, aby bylo ve vinotéce co pít :), čehož si všimli ti, kteří se v těchto dnech zastavili...

První zastávka byla ve Vinařství Volařík, kde jsem si prohlédla provoz a dozvěděla se, že vše bude za rok jinak, neb bude nový provoz, nové skladovací prostory a i degustační místností, protože se vše staví a do podzima bude. Z ochutnaných vín mě zaujala a do vinotéky jsem si přivezla:

Ryzlink vlašský  PS 2012 suchý a Sauvignon  PS 2012 suchý

a už se těším, na jejich ochutnávku v Mandarin Oriental hotelu, kde budou otevžena všechna vína ročníku 2012.

Navštívila jsem Ing. Šabatu poblíž Přítluk a Šebestu v Dolních Dunajovicích.

15. 5. 2013 se v prostorách hotelu Yasmín v Praze konala

VELKÁ DEGUSTACE malých VÍN

aneb jedinečná příležitost ochutnat si vína dvou vinařství

Vinařství Špalek z Nového Šaldorfu a Nového vinařství z Drnholce

    K ochutnání bylo neuvěřitelných 130 vzorků.... což se za čtyři hodiny zvládnout doopravdy nedalo. Tentokrát byla jedinečná možnost si od jedné odrůdy, z té stejné tratě přechutnat i několik ročníků, což nebývá tak běžně k mání. Je to krásné pro porovnání, jak se na barvě i chuti projeví vliv počasí toho kterého roku.

    Pro mne bylo inspirující si ochutnat vína, která Vinařštví Špalek dělá metodami našich prapradědečků. Vlastně autentistickými, tedy vína, která jsou připravována bez selektovaných kvasinek, a ve dřevěných sudech. Na těchto vínech se mnohem více projeví pečlivost vinaře i štěstí na kulturu, která v moštu převáží. Dalším lákadlem byla možnosr si přechutnat různé ročníky Šalerů - vín portského typu, aneb vín fortifikovaných. Dosud jsem si říkala, že v nich nemůže být takových rozdílů, jako u "obyčejných " vín. Poznala jsem, že i v nich jsou rozdíly.

    Nové vinařství mělo neuvěřitelnou paletu vzorků a i u něj by se našlo něco dobrého... Jen jsem u nich byla až po Špalkových, a to je doopravdy tvrdá konkurence, byť jen rodinná.

Večerem provázel Jan Vala a jako ozvláštnění večera byly tři sabrage sektů z Nového vinařství.

Svátek růžových vín

    Již po páté se 1.5. na nejrůznějších místech konal Svátek růžových vín. V Praze to bylo například ve Ville Richter... I řekla jsem si, že by nemuselo být špatné ochutbat si růžová vína i v Kolíně.

    Pro ty, kteří se nemohli zastavit budiž následující degustační lístek pro inspiraci, co se ochutnávalo...

 

Degustační lístek:

1       Sekt rosé                                            Hříbalová Petrák          sec      

2       Svatovavřinecké - rosé                      Šabata                         suché                 2012

3       Frankovka rosé                                   Maňák                         suché                 2011

4       Cabernet Sauvignon - rosé               Šebesta                       polosladké        2010

5       Merlot -  rosé                                       Tetur                             polosladké         2011

6       Zweigeltreba - rosé                            Šabata                         polosladké        2011

7       Rulandské modré - rosé                     Maňák                         polosladké        2011

8       Rulandské modré - rosé                     Ampelos                      polosladké        2011

9       Rulandské modré - rosé                     Barabáš                       suché                2008

 

24. - 26. 4. 2013 se ve Veletržním paláci v Praze - Holešovicích konal

16 ročník mezinárodního veletru pro gastronomii Víno & delikatesy

    Jako již tradičně jsem si na něm pro sebe i vás přechutnala všechna vína od všech vinařů, které mám ve vinotéce, a kteří byli na veletruhu. Letos to bylo Vinařství Čech, Vinařství Volařík a Vinařství Martin Šebesta. Obecně lze řící, že ročník 2012 je aromatičtější a možná i o něco sladší než 2011. Nicméně i suchá vína se najdou. Vždyť ani jeden z nich neměl s sebou celou kolekci a sušší vína se obvykle lahvují jako poslední. Delší čas zrání vínu jen prospívá. Ještě bude co chutnat ;)

  U stánku Vinařství Čech

A ještě něco navíc.

    Z našich vinařů jsem si prošla nabídku vinařství Jana Baláže, Vinařství Chateau Lednice, BM vinařství, a ani vinaři z VOC oblastí mi neunikli, tedy alespoň někteří. Zastavila jsem se u Vína J. Stávek z VOC Modré hory, má neuvěřitelně krásné červené cuvée Karmazín, které dělá v otevřených kádích jako jeho děda. U mě jsou zatím jen jeho fortifikovaná vína. U VOC Znojmo jsem si osvěžila paměť u vinařství Lahofer a poznala Vinařství Waldberg Vrbovec.

    Příjemně mě překvapila ročníková cuvée z Výzkumné stanice vinařské Karlštejn, která byla jiná, než dosud ochutnávaná vína z Moravy, nicméně lehká, svěží a vlastně do gastronomie příjemná.

    Tokajská vína jsem ochutnala od J & J Ostrožoviče. Tokajská vína jsou kapitola sama pro sebe a vína pana Ostrožoviče jsou lahodná od suchých až po pětiputnová.

    A letem světem jsem ochutnala španělská vína z Navary, italská z oblasti na druhé straně od Říma, ryzlinky od Mossely dovezená společností Vinotip s.r.o., nějaká Makedonská i grappy od Bertagnoli s vůní té vinné odrůdy, ze které byl připraven kvas i ty jež zrály v barrigue sudech...

    Byl to hezky prožitý den, jen mě nakonec dost bolely nohy...       

                         

 

 

          

                U stánku pana Ostrožoviče                                                                       U stánku firmy Vinotip s.r.o.

 

Ochutnávka vín LEO - vinařství Casa Bianchi - v Aztéce

4.4.2013 proběhla ochutnávka vín Leo v komornějším duchu.

I tentokrát bylo velmi oceňováno to nejdražší z nich, a to Malbec reserva, ikdyž i ti co ocenili Torrontés či Malbec ve vinifikátoru se našli.

Vína Leo rozšířila nabídku ve vinotéce a určitě se časem prostřídají i v akci Nekupujte zajíce v pytli.


LEO Torrontés 2011 - Casa Bianchi, Mendoza, San Rafael

LEO Malbec 2011 - Casa Bianchi, Mendoza, San Rafael

LEO Malbec Reserva 2010 - Casa Bianchi, Mendoza, San

Rafael

   

    Česká republika je čtvrtou zemí, kde byla tato vína prezentována a má vinotéka je jedinou mimopražskou vinotékou, kde je lze ochutnat i zakoupit.

 

 

Ochutnávka vín Vinařství Vladimír Tetur

15. 3. 2013 navštívil vinotéku jeden z mých stálých dodavatelů, velký vinař z Velkých Bílovic pan Vladimír Tetur, aby zde osobně představil svoje vína.  Na ochutnávku vybral 12 vzorků a sestavil je tak, aby si chuťové buňky přišly na své. Zajímavé vyprávění o víně doplnil vědomostní soutěží, ze které si pět nejúspěšnějších odneslo domů lahev vína v jeho dárkovém balení.                                                                 (Byla to špica!!!!!!)

Degustační lístek:

 1. Merlot pozd. sb. rosé 2011

 2. Veltlinské zelené pozd. sb. 2010

 3. Sauvignon pozd. sb. 2011

 4. Svatovavřinecké jakost. 2008

 5. Cabernet Sauvignon pozd. sb. 2008

 6. Rulandské modré výběr z hroznů barr. 2008

 7. Ryzlink rýnský pozd. sb. 2011

 8. Irsai Oliver kabinet 2011

 9. Rulandské šedé pozd. sb. 2012

10. Tramín červený výběr z hroznů 2011

11. BB Cuveé barique Laďa 2007                                              Manželé Teturovi v černém a já v růžovém

12. Chardonnay pozd. sb. 2011

     Po skončení řízené ochutnávky zbylo dost času na posezení a soukromé druhé kolo, kdy si každý mohl vychutnat ještě jednou to víno, či vína, která patřila k jeho favoritům.  Z červených nejvíce zaujalo exkluzivní cuvée BB Laďa. V bílých neměla společnost tak jednotný vkus, ale jako vzorek k domácímu studiu si návštěvníci nejčastěji zakoupili Chardonnay PS 2011.

    Samozřejmě, že všechna vína z tohoto listu jsou ve vinotéce a můžete si je (spolu s mnoha dalšími) přijít ochutnat i v následujících měsících.


Pátá výprava do Valtic

    Ve dnech 6. - 8. 3. 2013 jsem absolvovala další kurz pořádaný Vinařskou akademií Valtice, a to pod názvem Vinařská akademie III - VINAŘSTVÍ SVĚTA.

    Když mi někdy po vánocích přišel e-mail s pozváním na další část kurzu o vínech, trochu jsem váhala. Nakonec zvítězila zvědavost. Kdo by odolal možnosti dozvědět se z úst nejpovolanějších a se sklenkou v ruce to, co by po nocích studoval a materiál k tomu sháněl dlouho sám...

    Projít se po vinařském světě nebyla nakonec až taková legrace. Skripta byla zase o něco tlustší... Informací byly mraky a vzorků nejrůznější kvality a i ceny bylo také dost. Seminko zaseté bude potřebovat ještě hodně vína.

    Jak řekl Ing. Kopeček: " Kdo nezná svět, nemůže ocenit vína, která vznikají doma." A svět je velký a různorodý.

    Valtice byly již jarně provoněné a vinaři byli ve vinohradech, protože bylo třeba ostříhat révu, tak aby i v tomto roce vydala ze sebe to nejlepší.

Ochutnávka Argentinských vín - vinařství Casa Bianchi

26. února 2013 jsem byla v  pražské restauraci La Casa Argentina na ochutnávce argentinských vín.

Vinařství Casa Bianchi  vytvořilo novou řadu svých vín ve spolupráci s nadací  LEO MESSI.

Fenomenální fotbalista Lionel Messi propůjčil těmto vínům svou tvář.

Vinařství Casa Bianchi, založené roku 1928 Valentinem Bianchim v Mendoze v oblasti San Rafael, zase přispůsobilo etiketu.

A Česká republika je čtvrtou zemí, kde byla tato vína prezentována

Pod neotřelou etiketouse skrývají dvě tradiční argentinské odrůdy Torrontés a Malbec, ten jako v tanku připravený i jako rezervu dozrávající 12 měsíců v barrigue sudech. Celý ochutnávkový večer se nesl v duchu fotbalu a vína. Doprovod tvořila živá hudba, která při žhavém tangu téměř sváděla k tanci, naštěstí prostor byl malý :)

Úspěch vínům přišla popřát naše fotbalová legenda Antonín Panenka.

Po sabrage sektu jim pan Panenka popřál:

"Ať jsou dobře pitelná!"

A to ona jsou, tedy alespoň mne ochutnávaná vína oslovila i objednala jsem pár lahví a ráda bych je představila i v Kolíně, jako jediné mimopražské vinotéce.

Až dorazí, uspořádám jejich ochutnávku.

 

 

 

 

Nové posezení ve vinotéce

1. srpna se uvolnila místnost sousedící s prostorem mé vinotéky. Bylo velmi lákavé využít vzniklý prostor k vytvoření příjemnějšího posezení u sklenky vína, než ten, který doposud skýtal jeden stolek a tři židličky...

Přes nejrůznější starosti a radosti se dny valily dopředu a já stále častěji slýchala od zasvěcených: "Tak kdy už to bude?"

I nevydržela jsem a  4.10. plácla,  že hezké datum je 10.10. , proč ne ten den. Netušila jsem, jak se tok času  zrychlí.

Ale povedlo se.  Proti plánu jen s půlhodinovým zpožděním byla nová místnost 10. 10. 2012 otevřena v kruhu přátel.

A nyní již čeká jen na Vás....

 

Čtvrtá výprava do Valtic

Jak ten čas letí...

Ve dnech 3. - 7. 9. 2012 jsem absolvovala závěrečnou část Kurzu Sommelier 2012/C pořádaný Vinařskou akademií Valtice.

V deskách mi odpočívá certifikát, že jsem Sommelier.

 

Ovšem, jak řekl Ing. Kopeček: "Sommeliera nedělá certifikát, ale jeho snaha se dále vzdělávat..."

Valtice byly opět vlídné místo k žití, již provoněné prvním pravým burčákem, byť do ranních snů pronikalo střílení vítající ve vinařské podoblasti nevítané návštěvníky.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

     V rámci výuky jsme navštívili vinařství Znovín Znojmo a.s., a to část jejich výroby umístěné v historickém křížovém sklepě v Příměticích, tak jejich reprezentační a prodejní prostory v Louckém klášteře ve Znojmě. Dalším navštíveným velkým vinařstvím bylo vinařství Lechovice honosící se, tím, že je největší vinařství ve znojemské podoblasti, které zpracovává víno z vlastních vinic. Návštěvy byly zakončeny degustací jejich vín, tedy zlomkem jejich produkce, neb obě jsou to vinařství velká. Jejich vína jsou dostupná v portfoliu řetězců, proto je v mé vinotéce nenajdete, ale pro mě je důležité jejich produkci, alespoň z části znát. 

 

    I při této cestě jsem do vinotéky přivezla něco pro mé milé návštěvníky.

    Dovezla jsem vína od Vladimíra Tetura z Velkých Bílovic i doplnila zásobu sektů z vinařství Petrák. Jako novinku jsem dovezla likérová vína  Z Vinařského dvora v Němčičkách. Ta se určitě objeví v některé z ochutnávek v akci Nekupujte zajíce v pytli...

Třetí výprava do Valtic

    Ve dnech 20. - 23.03. 2012 jsem absolvovala další z kurzů pořádaných Vinařskou akademií, a to Kurz Sommelier 2012/C. Na rozdíl od předešlých, pouze víkendových je tento dvou týdenní a zabere dvakrát téměř celý týden. Toto byla první část. Druhá bude v září. Na závěr kurzu bude zkouška, která těm úspěšným potvrdí jejich píli i nadání certifikátem Sommeliera.

 

    Valtice byly téměř po celou dobu kurzy zality sluníčkem, ale co nám to bylo platné, když jsme téměř neustále seděli v lavicích. I když takové přesuny na exkurze spojené s kurzem byly o mnoho příjemnější, než kdyby pršelo a bylo zima.

    Pro mne byla výuka vlastně opakováním z předešlých kurzů, ale ani náhodou nebyla stejná. Opět jsem si vyzkoušela své čivy a zjistila, že jsou snad i vybroušenější. Což u zkoušky v září budu moc potřebovat. V rámci výuky jsem byli na exkurzi na vinici z viniční tratě Goldhamer a vyslechli jsme si nejnovější názory na pěstování révy vinné od prof. Michlovského. Navštívili jsme vinařství Chateau Valtice, takovou spíš až továrnu na víno. V kontrastu s tím bylo Nové vinařství z Drholce takové drobné. Obě návštěvy byly zakončeny ochutnávkami několika vín z jejich produkce.

    Byl to opět krásně strávený čas ve společnosti milovníků vína a pod vedením odborníků.

    I při této cestě jsem do vinotéky přivezla něco pro mé milé návštěvníky.

Dovezla jsem další vína od Vladimíra Tetura v Velkých Bílovic. Obdivovala jsem nově postavené sklepní hospodářství Ing. Šabaty a přechutnala jeho ročník 2011, který se v průběhu jara přesune z tanků do lahví. Je se na co těšit za lehce inovovanou etiketou. Ve vinařství Ampelos jsem měla další příležitost zjistit, co se bude skrývat v jejich nových, o něco štíhlejších lahvích pod lehce inovovanou etiketou. Mít všechna vína, která mi chutnala, bylo by třeba větších prostorů :) Pro náročné jsem ve vinařství rodiny Nápravovy vybrala jejich mezinárodním zlatem oceněné výběry z bobulí ve slušivých pistolích.

Druhá výprava do Valtic

Ve dnech 25 - 27. listopadu 2011  jsem absolvovala  kurz Vinařské akademie I I.

Valtice byly téměř po celou dobu kurzy zahaleny mlhou a teplota se pohybovala pod bodem mrazu, takže nebylo nic co by nás, frekventanty, lákalo ven z učebny.

 

Vyučující nás uvedli do hlubších tajů výroby vína, sektů i moravských fortifikovaných vín. Ovšem zárověň jsme byli ubezpečeni, že ani nejlepší znalosti a technika neudělá víno špičkové kvality. Jen kombinace vzdělání, nadání a zkušeností sklepmistrů nám následně dopřeje radost z ochutnávaní jejich děl.

I cvičení našich chuťových buněk bylo. Tentokrát jsme měli k pěti slepým vzorkům u nás nejčastěji pěstovaných bílých a červených odrůd přiřadit tu správnou. Dostali jsme na výběr, ne že ne, ale i tak bylo těžké se rozhodnout, neboť vína byla nejen od různých vinařů, ale i v různých kvalitách. A samozřejmě v té pětici červených byly i Frankovka, Svatovavřinecké a jejich potomek Zweigeltrebe. Ale život není peříčko :)

V rámci výuky jsem byli na exkurzi v Moravínu, a až mi šla hlava kolem z toho, kolik vína lze vyrobit při použití špičkové technologie v tak málo lidech. Při večerních degustacích jsem ochutnala vína ročníku 2010 od mého dodavatele  Ing. Vlastimila Černého, která co nevidět potkáte ve vinotéce.  Dalším vinařstvím bylo vinařství Kosík, kde vína vznikají pod taktovkou Pavla Buriánka. Ochtnávala se již hotová červená vína ročníku 2010, tak ještě se rodící bílá vína ročníku 2011.

Byl to opět krásně strávený čas ve společnosti milovníků vína a pod vedením odborníků.

I při této cestě jsem do vinotéky přivezla něco pro mé milé návštěvníky.

Sekty od pana Petráka nyní připravovaná jeho dcerou paní Hříbalovou a jejím synem. Ve vinotéce v Kobylí jsem si objevila i nové malé vinařství rodiny Lůbalovy, jejich slámové Zweigeltrebe je možné v předvánočním týdnu ochutnat.

 

 

Druhá výprava na jižní Moravu tentokrát do znojemské vinařské oblasti

Ve dnech 28. - 30. října jsem se  vypravila poznávat krajinu i vína znojemské vinařské oblasti.

 

Prošla jsem se známými vinařskými obcemi Nový Šaldorf, Vrbovec, Šatov, Konice, Popice a vystoupala na vrch, či horu dominující kraji - Kraví Horu, jejíž jižní svahy i temeno jsou pokryty vinohrady dávajícími vína nejvyšších kvalit...

V Novém Šaldorfu jsem ochutnala vína z Rodinného vinařství Nápravovi  Jako ukázku jsem si dovezla jejich Neuburské a polosladký Ryzlink vlašský, které najdete ve vinotéce.

 

Ve Vrbovci jsem se zastavila ve vinotéce Ampelosu, šlechtitelské stanice, i zde jsem ochutnala vína a do vinotéky jsem si přivezla:

Pálavu, Veltlínské zelené, Sylvánské zelené, Kerner, Veritas, Modrý Portugal a Rulandské modré.

Veritas byl vyšlechtěn ve Šlechtitelské stanici vinařské ve Znojmě a do státní odrůdové knihy byl zapsán v roce 2001. Je to kříženec odrůd Ryzlink červený x Bouvierův hrozen.

Kerner byl vyšlechtěn ve Weinsbergu (SRN) v 60. letech 20 stol. Augustem Heroldem. Do státní byla zapsaná v r. 2001. Je to kříženec odrůd Trolínské x Ryzlink rýnský.

Výprava do Valtic

Ve dnech 3 - 5 června 2011  jsem absolvovala  kurz Vinařské akademie I - Kadet

 

Dozvěděla jsem se spoustu nových věcí a vyzkoušela si poprvé svou schopnost rozpoznávat chutě i pachy, tedy vůně i zápachy.  Ukázalo se, že s mými smysly to tak špatné není, takže se mohu těšit na další kurz...

 

V rámci výuky jsem ochutnala nová vína od mého vinaře, pana Martina Šebesty z vinařské obce Březí, která jistě potkáte ve vinotéce a poznala mě dosud neznámě vinařství Metroflora nacházející se v Miloticích.

Byl to krásně strávený čas ve společnosti milovníků vína a pod vedením odborníků.

První výprava na jižní Moravu

Ve dnech 8. až 10. 4.  2011 jsem se poprvé vypravila za svými vinaři na Moravu, abych je navštívila a přechutnala ročník 2010.

Navštívila jsem       Vinařství Spielberg

                               Vinařství Vladimír Tetur

                               Vinařství Šabata

                               Vinařství Hrabal

A poznala jsem i nového vinaře, který mě natolik oslovil, že jsem jeho vína dovezla s sebou.

Tím novým je         Vinařství Štěpán Maňák

Trochu z historie

Vinotéka Aztéka se původně nacházela v ulici Pražské, možná si někdo vzpomene…

Na současné adrese se vinotéka vyskytuje od roku 2009.

Od 1.1. 2011 došlo k výměně majitelek, což ovšem nemusí nikoho děsit, protože jedna blondýnka byla nahrazena jinou, ale kvalitní vína se v ní budou vyskytovat i nadále.

 

Kde se vzalo její jméno

Neptala jsem se těch co název vymysleli. Zkušeností získanou opakovanou návštěvou, v době kdy jsem do vinotéky chodila se svým manželem jen jako zákaznice, jsem postupně odhalovala, jak dobře zvolené jméno to je.

Aztékové jsou přece pověstní tím, že byli obklopeni zlatem…

Vstoupíte-li, ocitnete se na malém ostrůvku plném zlata.

Co lahev vína to kousek zlata.

Zlaté paprsky slunce dovolily vyzrát hroznům a zlaté ruce vinařů z kvalitní suroviny připravily vína,

jež jsou šperkem na slavnostní tabuli i rozzáří chvíle večerní, kdy se tak dobře rozpráví s osobou

blízkou...

Dalo by se s mírnou nadsázkou říci, že jste dosáhli Eldoráda.

 

Nový blok - dvojitým kliknutím zde, zahájíte úpravu bloku...

TOPlist