17.10. 2025 byla ochutnávka polosladkých až sladkých vín

    Kategorie polosladkých vín je velmi široká. Podle nejpřísnějšího zatřídění podle zbytkového cukru jsou to vína od 12 po 45 g/l. Pokusila jsem se v rozmezí 12 - 20, 20 -30, 30 - 40 a 40 - 50 vždy najít dva reprezentanty, dvě vína nejlépe od různých vinařů... 

    Vlastně stále, zastaví-li se někdo slyším to samé: "Rád bych nějaké sladké víno. Nejlépe Pálavu." Ano, ano, odrůda Pálava se stala synonymem pro sladké víno. A je v tom úplně nevinně. Z ní, stejně jako z každé jiné odrůdy, se dá podle toho jak vyzrála, tedy jak ji vinař nechal vyzrát a následně jak ji nechal kvasit, připravit suché, polosuché, polosladké, sladké i velmi sladké víno. Jak krásná jsou vína ve výběru z cibéb Ryzlink rýnský se 106 g zbytkového cukru, nebo Rulandské bílé s 269 g zbytkového cukru. Obě zmíněná vína jsou od Vinařství Volařík. Ta jsem nevybrala.

    Občas mě napadá, kam až se dá se zbytkovým cukrem vyšplhat...

    U této ochutnávky vlastně nelze jinak, než aby zbytkový cukr postupně narůstal

    (15,8 g, 20,5 g, 26,7 g, 27,1 g, 34 g, 39,3 g, 42,2 g, 54,1 g, 54,2 g.)

Ochutnávalo se:

    Moc jsem se těšila, jak a jestli budou ta NEJ ta "sušší", nebo sladší. Ve chvíli, kdy vím, kdo přijde, dalo by se odhadnout, jak bude víno chutnat. Ale. V tom je půvab vín. Kromě zbytkového cukru jsou ve hře i kyseliny ve víně obsažené a ty hlavně určují, jestli bude víno vítáno, nebo zavrženo. Také nelze opominout aromatické látky. Tomu víno voní a jinému ne. Víno  a vlastně vše, co se dotýká jedince jedinečně je zahaleno tajemstvím.

Těch devět, kteří se sešli mělo možnost se prozkoumat.

Takto to dopadlo:

    Jak jsem tak po slyšela, pro každého byla hranice, kdy si řekli, že toto ještě ano, ale to další už je jen cukr někde jinde. Jak překvapující... Ale všichni se shodli, že projít si cestu stoupající a najít tu hranici, alespoň pro tato vína těchto ročníků bylo zajímavé. A pro mne byla příjemná společnost zvědavých, nebo zvídavých? Děkuji za ochotu se poznávat všem.

 

 

8. října 2025 byla Gala degustace od společnosti Kupmeto

    Jak ten čas letí... Velmi jsem váhala, zda se tentokrát vypravit, když jsou ve vinotéce docela velké zásoby, ale nakonec ochutnat se dá. Tělocvik pro čichové buňky a chuťové pohárky je potřeba.

    Jak začneme. Sekty v létě byly, a třeba bude nějaká další na sekty zaměřená ochutnávka, nebo za rok provětráme zase moravské perlivá. A ta fronta... Nebudeme se zdržovat.  Dlouho jsme si neochutnávali Rakousko. Jdem na ně. Čtyřikrát Gruner Veltliner a Riesling, no nebylo špatné to nejdražší, ale záme vína od Ampelosu... Což takhle dát si Rieslingy od Rýna. A když už jsme tak blízko, nepodíváme se zase jednou Francie, něco známého, jiný ročník, něco nového. Docela nás bavilo ochutnat si Beaujolais od Chateau des Jaques. Vína z vyhlášených vinohradů, jako Morgon, Fleurie, nebo Moulin-a-Vent. A dopravdy jsou v nich rozdíly. Hnedle vedle je údolí Rhony a sdružení vinařů Marrenon, něco od nich - jejich Marselan známe, ale jiný ročník, a bylo víc vín než jedno. V údolí Rhony lze najít i Domaine Grang Veneur, kde kraluje Alain Jaume. Skvělá návštěva. Languedoc - máme pro něj slabost a vína od Mas de Daumas Gassac jsme neznali. Dokonce i jejich dvě bílá nás oslovila. V tuto chvíli jsme již přechutnali 38 vzorků a pomalu byl čas pomýšlet na návrat. Jako tečku jsme si ochutnali dvě nejdražší vína z Cantina Dei - Toskánsko. Ta jejich levnější máme, známe... Dobrota, která završila naše putování mezi stolky a víny.

Byl čas se rozloučit a vyrazit na vlak.

27.9. 2025 byla ve vinotéce skrytá ochutnávka Merlotů.

    Merlot je prastará odrůda původem z Francie. Ve své domovině dlouhá léta hrál druhé, možná spíš třetí housle. Proč? Možná proto, že Francouzi mají rádi výrazné vůně a chutě jak sýrů, tak i uzenin. K takovým lahůdkám se dá spíš umlsávat výraznější mok z Cabernetu Frank, nebo Cabernetu Sauvignonu... Merlot, když už tak, byl součástí cuvée, kterým propůjčoval plný střed a zjemnil je.  

Ocenění se dočkal po celém světě právě kvůli jemnějším tříslovinám a plné ovocité chuti.

    Původně jsem chtěla udělat radost těm, kteří mají rádi prostředí Kavárny pod věží... Této myšlence nepřálo ani počasí, ani zájem. Tím pádem jsem několikrát předělávala degustační lístek, protože jsem z původně plánovaných dvanácti vzorků slevila jen na devět. Totiž skrytá ochutnávka mně poskytuje prostor udělat radost hravým, kteří si mohou v anonymitě vyzkoušet své chuťové pohárky. Třeba zkusit odhadnout, zda je to čistá odrůda, nebo cuvée. Zda je víno z naší končiny, či z ciziny. A všem přinášejí více čichových a chuťových stimulů, než když se ví co se ochutnává... Alespoň to slýchávám... 

    Devět vzorků jsem nakonec poskládla tak, aby jak schůdky stoupala jejich plnost. Ovšem podle mě... Ne každý dává přednost vínům perzistentním... Kdysi jsem nechala zahrát náhodu a ona tomu chtěla, aby už první víno bylo to, které dozrávalo v barrique sudu. Po tomto vínu byla ta další hodnocena velmi příkře. Je to jako s dětmi, každé víno, které je ve vinotéce je dobré, jinak bych ho v ní neměla, ale jedno je holt menší a štíhlejší a druhé rubustní bourák...  Jejich úspěch potěší, neúspěch - asi nebyl přítomen ten, který by je ocenil...

Ochutnávalo se a takto to dopadlo....

    Ve výsledku jsme se sešli v počtu šesti, což způsobilo, že téměř žádná lahev nebylka vymlsaná až do dna. 

  To, že bylo pro všechny příjemně odhaduji, že jsme se jen pomalu, již za tmy, rozcházeli domů. Bylo fo fajn ;)

 

29. srpna 2025  se konal  Den ve vinařství Štěpána Maňáka

    Letos jsme byli nuceni jet po D1, protože okolo Havlíčkova Brodu jsou uzávěrky, Byla by to jistě zajímavá turistika, ale kdy bychom dorazii k Maňákovým... U devíti křížů jsme se vystřídali a nejen. Byla káva i něco sladkého, aby byl vyztužen řidič na další štreku. Kupodivu jsme trefili docela příjemný provoz, na to že byl pátek. Do námi oblíbeného Kyjovského pivovaru na oběd jsme dorazili dříve a následně i dříve do Vinařství Skalák, kde jsme měli zamluvený nocleh.  K Maňákovým jsme také dorazili asi v nejlepším čase jakého jsme kdy dosáhli. Bylo spousta času na vše. Při vítání jsem se zeptala co je nového, a dozvěděli jsme se, že pomalu opravují leta opuštěnou stodolu a hodlají v ní udělat výstavu věcí z časů dávno minulých. Třeba nám zbyde čas...  

    K ochutnávání bylo připraveno  72 vín. Protože v květnu byla ochutnávka jejich vín u nás v Kolíně, nebylo zdaleka tolik vzorků nutné ochutnat. Mnohá ročníku 2024 známe. Neznámých z bílých vín bylo jen 9, ale pro ucelenost pohledu jsme si ochutnali všech 15 ročníku 2024. Starší ročníky jsme vynechali a vrhli se na řadu Terroir. Velmi mě zaujalo Veltlínské zelené, hrozny nakoupili na Znojemsku a hrome! Určitě mu dopřáli poležet na kvasnicích... Na etiketě nic. No to se musím zeptat. A zeptala jsem se časem enologa Karla Novotného a má doměnka se potvrdila, jen byl překvapen, že na etiketě není psáno - krášleno na kvasnicích. To jsem předběhla. Skvostný je jejich Terroir Ryzlink rýnský ve výběru z bobulí a Rulandské bílé - bylo na ochutnávce, které asi vinotéku neozdobí, protože odrůdu málokdo zná. Škoda. K ochutnání byl PET-NUT Veltlínské zelené. Pokud bude i před za rok sekty určitě si ho ochutnáte. Frizzante Muškát moravský je tradičně krásně voňavý a svěží, velmi svěží. Červená vína (5 vzorků) neznali jsme jen Neronet a Dornfelder oba nechali zrát v sudu. Mě zaujal spíš Neronet, manžela Dornfelder. Konečně jsme se neshodli ;) A řada barrique nabízí nejdříve bílá a potom červená. Oba vína dorzávající v barrique sudech máme rádi. Od této chvíle to bylo jen dobré, lepší, tohle ještě lepší a tohle jen jako tamto. Zkrátka není víno, aby nebylo dobré, co dobré, některá jsou vynikající, ale pro nás.... Nějak se nám letos přihodilo, že jsme měli čas i na kulturní vložku, kterou zajistila dívka s vystoupením pole dance. Vypadalo to tak lehce, až to lákalo si to zkusit... A také jsme se připojili ke skupince, která se s panem Maňákem vypravila projít provoz. Dost se toho od minula změnilo, a když pan Mańák říkal, že od chvíle, kdy se rozhodl zakoupit původní prostor od JZD je pořád na stavbě, docela jsem mu to věřila. Ovšem na akce je všude vzorný pořádek! Uvidí se co počasí, ale vypadá to, že začne vinobraní první týden v září. Jsou nachystáni. Po 45 vzorku jsme usoudili, že je čas projít se po stodole i jsme si zasloužili chvíli poslechu cimbálovky. Večer se změnil v noc a vyniklo, jak vtipně nasvítili techniku. Škoda, že jsme se nedostali mezi zvědavce okukující kombajn. Jak jsem to okoukla, je to zcela nová generace. Inu, pokrok nejspíš nelze zastavit, ovšem co budou dělat lidé, aby se nudou neukousali... Kdo ví. Byl čas se rozloučit a jít do hajan.

   ...a když už jsem byla na Moravě...

    Jsme.li na Moravě nelze vynechat Vinařství Vladimír Tetur ve Velkých Bílovicích. Jako vloni chystali otevřené vinařství při akci - Cesta za Slípkou, ale i tak byl chvíli čas probrat některá vína, dozvědět se co nového a zaptat se jak letos s úrodou. Prý to vypadá nadějně, hrozny jsou již sladké, a je otázkou dnů, kdy začne vinobraní. Jako obvykle vše má nějaké ale. Tím letošním je načasování dozrávání. Vypadá to, že všechny odrůdy dozrají téměř v jednu chvíli. Což bude velmi náročné na sklizeň a následné zpracování. Nadhodila jsem, že by se zase po dvou letech pan Tetur mohl vypravit do Kolína. Není proti, Kolín má rád a mám dva termíny 23.1 a 30.1.2026. Třeba budou obě ochutnávky. Kdo ví.

     Ve vinařských potřebách jsme něco nakoupili, aby kdyby někdo něco sháněl, tak aby bylo...

     Tentokrát jsme se zastavili vyzvednout objednaná vína u Volaříků. Byla na recepci, tedy jen zastávka.

    Ovšem do Vinařství Šebesta jsme dojeli v pravé poledne. Moc jsem se omlouvala paní Elišce Šebestvé, že jsme ji vyhnali od slavnostního oběda, jako každý rok jsou v Dolních Dunajovicích hody... Počkali bychom. Jen se usmála a prý oběd bude kdo ví kdy, protože začalo vinodraní a všichni jsou ve vinohradu. Než jsme naložili přijel troktůrek s nákladem a bylo potřeba lisovat. V rychlosti jsem vymámila příslib ochutnávky někdy v Kolíně a již jsme nezdržovali.

Ještě jsme se zastavili v Březí u Klimešů pro odnosky, nebo dárkové obaly - jak komu libo a byl čas na zpáteční cestu.    

 

26.7. 2025 byla v nedaleké Kavárně pod věží druhá ochutnávla bublinek   

    Perlivá vína jsou vína, do kterých se oxid uhličitý dodává při stáčení. Tlak v lahvi je malý, na jeho udržení stačí šroubový uzávěr.

    Šumivá vína jsou ta, ve kterých oxid uhličitý vzniká přirozeně v průběhu kvasného procesu.  Ať již v lahvi - metodou která se nazývá champagne, champanoise, nebo též klasická metoda.  Nebo v tlakových tancích nyní již  podle Eugene Charnata.

    V tancích druhotně kvašená vína jsou připravená od jednoho po tři měsíce a od kvasníčních kalů filtrována. Následný ltak v lahvi se pohybuje od od 2,5 po 3 atm.

    To u champaniose metody je ze zákona potřeba nechat víno kvasit a hlavně nechat oxid uhličitý rozpouštět ve víně nejméně šest měsíců. Sekty Petrák i od Vinařství Hrabal, Vinařství Volařík, stejně i cavy zrály nejméně dvanáct měsíců i třicet...  Po této době je kal odstřelen, a i výsledný tlak v lahvi je výrazně vyšší 5 až 6,7 atm. Tomu musí odpovídat i pevnost lahve.   

Ochtunávalo se:

    Vzhledem k tomu, že se počet zájemců o bublinky měnil uvažovala jsem o ochutnávce ve vinotéce. Vyslyšela jsem přání, aby byla ochutnávka i při menším počtu v Kavárně pod věží. Upravila jsem počet vín a i pro tentokrát vynechala champangne z Francie. Byla jsem zvědavá, jak si povede domácí Ryzlink rýnský od Vinařství Hrabal po španělské cavě - cuvée Chardonnay s pro mnohé exotickými odrůdami Xarel.lo,   Macabeo a Parellada...

Takto to dopadlo:

    Jako již mnohokrát se potvrdilo, že vína jsou nepopsatelná a ochutnávající nevyzpytatelní. A také, že si chuť vybere co jí chutná, bez ohledu na cenu... 

    Možná, že poděkování sv. Petrovi minule pomohlo i nyní, protože hlášený déšť se nedostavil. Jen dělníci na zvonici sv. Bartoloměji tentokát nectili odpoledne v sobotu. A samozřejmě děkuji všem, kteří si udělali čas a byli vnímaví ke kráse biblinek...