24.10. 2025 byla ochutnávka suchých vín

     Na rozdíl od předešlé ochutnávky jsou suchá, doopravdy suchá vína téměř na vymření. Velmi často se setkávám s tím, že chutnají suchá vína s přece jen nějakým zbytkovým cukrem, ovšem na etiketě má být napsáno - suché. Podle nejpřísnějšího zatřídění podle zbytkového cukru jsou to vína od  0 po 4 g/l. 

    Kdo předpokládá, že suchá musí být jen a jen ryzlinky, ať již rýnský, nebo vlašský asi se podiví, že jsem vybrala vína jiná. A dokonce Pálavu! To jsem celá já ;)

    Prvních šest vín jsou z odrůd v našich vinohradech pomalu na vymření. Jsou to odrůdy staré, které jsou náchylné a následně náročné na ošetření proti plísňovým a houbovým chorobám. Další jejich nevýhodou je, že jsou bujně rostoucí, tedy jsou náročné na zelené práce. Jsou to odrůdy které se velmi pěstovaly v devatenáctém a na začátku dvacátého století.  Například Veltlínské zelené je velmi plodná odrůda, která bez redukce dává výborné výnosy, ale víno není tak kvalitní. Naštěstí se již zbavilo cejchu z minula a zažívá tak trochu renesanci, ale ta zbylá.... Takové štěstí nemají. Plochy vinohradů se nezvětšují tak moc, aby se na nich daly pěstovat jak odrůdy staré, tak nově vyšlechtěné. Což si připomenout vína ne tak atraktivní, ale svá.

Ochutnávalo se:

    První dvojice byla tak trochu nefér, jako bych vedle sebe postavila Davida a Goliáše. Kabinetní víno vedle výběru z hroznů... Ovšem, někdo má rád víno lehké a jiný plné. Jejich analytická data byla velmi blízká.

    Druhá dvojice se lišila v ročníku, a také ve zbytkovém cukru. Od Vinařství Šebesta mělo zbytkový cukr 1,6 g/l a od Vinařsrví Maňák jen 0,7 g/l. A každý ročník má určitě jiné složení kyselin. Bude chutnat mladší nebo starší...

    Třetí dvojice byla variantou druhé, jen rozdíl v ročnících byl menší. To sušší s 0,8 g/l zbytkového cukru bylo opět od Maňáků...

    Čtvrtá dvojice měla ukázat co se s vínem stane, nechá-li se dozrát v barique sudu. Tedy porovnat si víno z vinifikátoru a vínem školeným.

    Poslední vzorek bylo víno oranžové. Cuvée Chardonnay a Tramínu červeného v poměru 50/50 připravené Katechinskou metodou. Hrozny sklizené v roce 2017 nechal pan Tetur podrtit v mlýnkoodzňovači a následně do jednoho sudu dal vlastně celý hrozen od obou odrůd. Jak podrcené slupky, tak i třapiny. Nebýt to v sudu, ale ve hliněné nádobě, bylo by to víno Kvevri... A taková vína jsou zcela odlišná od běžných odrůdových vín.

Trochu statistiky:

    Tentokrát to ještě ve čtvrtek před vypadalo na plný počet, někdy i na více účastníků, ale osud, nebo příroda tomu chtěla, že ve výstedku jsme se sešli v počtu sedmi. Jsem moc ráda, že někteří byli velmi překvapeni suchou Pálavou. Přestože Pálavu doopravdy nemají rádi, tak tato je zaujala. Pravda nezískala všechny, ale to žádné z ochutnávaných vín. Nadruhou stranu jsem si tipovala, že Pálava školená v barrique sudu skončí s nulou a možná i oranžové víno... K mému překvapení se tak nestalo.

    Ozdobou ochutnávky a pro mne bylo ctí poznat devadesáti jedna letou dámu, která má ráda víno a v páteční večer vyrazila za poznáním, neb chuť a touha poznávat svědčí o mladém duchu. Všem děkuji za radost z poznávání a hledání vína, které je osloví. Byl to příjemně komorní večer.    

 

17.10. 2025 byla ochutnávka polosladkých až sladkých vín

    Kategorie polosladkých vín je velmi široká. Podle nejpřísnějšího zatřídění podle zbytkového cukru jsou to vína od 12 po 45 g/l. Pokusila jsem se v rozmezí 12 - 20, 20 -30, 30 - 40 a 40 - 50 vždy najít dva reprezentanty, dvě vína nejlépe od různých vinařů... 

    Vlastně stále, zastaví-li se někdo slyším to samé: "Rád bych nějaké sladké víno. Nejlépe Pálavu." Ano, ano, odrůda Pálava se stala synonymem pro sladké víno. A je v tom úplně nevinně. Z ní, stejně jako z každé jiné odrůdy, se dá podle toho jak vyzrála, tedy jak ji vinař nechal vyzrát a následně jak ji nechal kvasit, připravit suché, polosuché, polosladké, sladké i velmi sladké víno. Jak krásná jsou vína ve výběru z cibéb Ryzlink rýnský se 106 g zbytkového cukru, nebo Rulandské bílé s 269 g zbytkového cukru. Obě zmíněná vína jsou od Vinařství Volařík. Ta jsem nevybrala.

    Občas mě napadá, kam až se dá se zbytkovým cukrem vyšplhat...

    U této ochutnávky vlastně nelze jinak, než aby zbytkový cukr postupně narůstal

    (15,8 g, 20,5 g, 26,7 g, 27,1 g, 34 g, 39,3 g, 42,2 g, 54,1 g, 54,2 g.)

Ochutnávalo se:

    Moc jsem se těšila, jak a jestli budou ta NEJ ta "sušší", nebo sladší. Ve chvíli, kdy vím, kdo přijde, dalo by se odhadnout, jak bude víno chutnat. Ale. V tom je půvab vín. Kromě zbytkového cukru jsou ve hře i kyseliny ve víně obsažené a ty hlavně určují, jestli bude víno vítáno, nebo zavrženo. Také nelze opominout aromatické látky. Tomu víno voní a jinému ne. Víno  a vlastně vše, co se dotýká jedince jedinečně je zahaleno tajemstvím.

Těch devět, kteří se sešli mělo možnost se prozkoumat.

Takto to dopadlo:

    Jak jsem tak po slyšela, pro každého byla hranice, kdy si řekli, že toto ještě ano, ale to další už je jen cukr někde jinde. Jak překvapující... Ale všichni se shodli, že projít si cestu stoupající a najít tu hranici, alespoň pro tato vína těchto ročníků bylo zajímavé. A pro mne byla příjemná společnost zvědavých, nebo zvídavých? Děkuji za ochotu se poznávat všem.

 

 

8. října 2025 byla Gala degustace od společnosti Kupmeto

    Jak ten čas letí... Velmi jsem váhala, zda se tentokrát vypravit, když jsou ve vinotéce docela velké zásoby, ale nakonec ochutnat se dá. Tělocvik pro čichové buňky a chuťové pohárky je potřeba.

    Jak začneme. Sekty v létě byly, a třeba bude nějaká další na sekty zaměřená ochutnávka, nebo za rok provětráme zase moravské perlivá. A ta fronta... Nebudeme se zdržovat.  Dlouho jsme si neochutnávali Rakousko. Jdem na ně. Čtyřikrát Gruner Veltliner a Riesling, no nebylo špatné to nejdražší, ale záme vína od Ampelosu... Což takhle dát si Rieslingy od Rýna. A když už jsme tak blízko, nepodíváme se zase jednou Francie, něco známého, jiný ročník, něco nového. Docela nás bavilo ochutnat si Beaujolais od Chateau des Jaques. Vína z vyhlášených vinohradů, jako Morgon, Fleurie, nebo Moulin-a-Vent. A dopravdy jsou v nich rozdíly. Hnedle vedle je údolí Rhony a sdružení vinařů Marrenon, něco od nich - jejich Marselan známe, ale jiný ročník, a bylo víc vín než jedno. V údolí Rhony lze najít i Domaine Grang Veneur, kde kraluje Alain Jaume. Skvělá návštěva. Languedoc - máme pro něj slabost a vína od Mas de Daumas Gassac jsme neznali. Dokonce i jejich dvě bílá nás oslovila. V tuto chvíli jsme již přechutnali 38 vzorků a pomalu byl čas pomýšlet na návrat. Jako tečku jsme si ochutnali dvě nejdražší vína z Cantina Dei - Toskánsko. Ta jejich levnější máme, známe... Dobrota, která završila naše putování mezi stolky a víny.

Byl čas se rozloučit a vyrazit na vlak.