Novinka

 

 

 

 

11.11. 2020 v 11:11 bych bývala otevřela první lahev Svatomartinského vína.

    Letos poprvé jsem nepodepisovala závazek prodávat Svatomartinská vína až po daném datu, a oˇň ské posunutí termínu vzhledem k nevhodnému 

Na tomto místě si dovoluji parafázovat slavný výrok Amtonína Důry z Rozmarného léta

 

Tento způsob podzimu zdá se mi poněkud nešťastným

 

Svatomartinská vína byla letos ve zvláštbím režimu, a proto 

 

10.10.2020 byla ochutnávka červených chilských vín Vinařství Caliterra

    Vždy čekávám s ochutnávkami až skončí burčákové období, neb množství octomilných mušek lákaných vůní burčáku by velmi znepříjemňovalo pobyt ve vinotéce. Navíc, měly by i nabídku dobrých vín, ve kterých by si rády zaplavaly...

    Letos zprávy o nárůstu pozitivních i nemocných covidem a omezení množství lidí v jedné místnosti mne vedly ke hledání alternativního řešení. Pokud je ještě vlídné počasí, bylo by možné přenesení ochutnávky pod širou oblohu? Podařilo se mi domluvit se s Diakonií a uspořádat první, a jak se ukazuje na delší čas poslední ochutnávku v jejich Zahrádce pod věží. Ovšem spíš v odpoledních než večerních hodinách, neb předpověď hlásila již chladné až studené noci. 

    Oslovila jsem ty, na které mám kontakt a vím, že by jim červená suchá vína, která částečně, nebo zcela dozrávala v barrique sudech mohla chutnat. Vína šla rozdělit do dvou skupin jak je vidět v následující nabídce. 

Ochutnávalo se:

    Sobotní ráno vypadalo příznivě. A byť meteoradar hlásil posun deštěm nasycených mraků i směrem nad Kolín, nezdála se situace ve chvíli, kdy jsem vína dekantovala tak hrozivou, jako chvíli před začátkem, kdy obloha ztěžklá mraky štědře zalévala kolínské ulice. Naštěstí nefoukal vítr a posezení pod stříškou poskytlo možnost se deštěm spíš těšit, než jím trpět. Tiše doufám, že nikdo ze třinácti statečných po ochutnávce neonemocněl.

 Drobným vnitřním ohříváčkem mohlo být i to, že ani jedno z vín nemělo pod 13 % alkoholu. Od nejjemnějšího a nejsvětlejšího Merlotu se postupně barva prohlubovala až k temným Malbecům, které v jejich původní vlasti Francii nazývali černými víny z Cahor. 

Takto si jednotlivá vína vedla:

    I přes nepřízeň počasí se někteří chtěli zdržet, popovídat si a pokochat se prostředím. Otevřela se dvě vína na víc, ale potom již čas pokročil a chlad začal některé upomínat. Ovšem v pozdních letních večerech, kdy by i světlo svíček dotvořilo atmosféru by bylo dobré se opět sejít. Dojatá a zaskočená jsem byla pomocí s úklidem. Děkuji všem za krásný večer a inspirativní návrhy.

 

 

3.9.2020 jsem byla přechutnat vína Vinařství Volařík

    Prezentace vinařství byla opět v krásných prostorách Mandarin Oriental Hotelu na Malé Straně. V doprovodu manžela to bylo příjemné a pomalejší, neb jsme měli více času. Tentokrát nebyl přítomen ani Ing. Volařík ani Ing. Becková, které jsem chtěla pochválit žluté holinky… Ing. Volařík byl na další z mnoha soutěží a jistě doufal v další z cen. Jen tak namátkou. Mají stříbrnou pozici ve Vinaři roku 2020, mají šampiona a jsou vítězi v Králi vín… Dbají na prezentaci dosažených úspěchů, tedy kdo má zájem najde všechny trofeje na jejich webových stránkách.

    K ochutnání bylo celkem třicet devět vzorků u pěti stolků. První stolek – tři sekty a tři Veltlínská zelená. Ze sektů byl naším favoritem Ryzlink vlašský 2015 extra brut – suchý, svěží s krásnými tóny limetky, bělomasé broskve a pečeného toastu. Z Veltlínských zelených bylo pro nás vítězem to z trati Železná. U druhého stolku bylo sedm Ryzlinků vlašských a jedno Ryzlinkové cuvée – kupáž z různých tratí. Letos mezi nimi byly velmi jemné rozdíly oproti loňskému ročníku, ale i tak bylo velmi vzrušující ochutnat si hned po sobě dvě vína ze stejné tratě, jen jedno v pozdním sběru a druhé ve výběru z hroznů. Sušší byl ve výběru z hroznů, ale působil sladší než ten v pozdním sběru. Cuvée bylo krásně vyvážené, ale kdo to ocení, když nemá srovnání s ostatními… Třetí stolek nabízel odrůdy aromatičtější – Tramíny červený i kořenný, Sauvignon, Solaris, Muškát moravský a Pálavy – suchou, polosuchou a sladkou. Jeden zajímavý zážitek vedle druhého a Muškát moravský suchý, hm, ten se vyvedl a Pálavy jako známky do sbírky – chci všechny. Čtvrtý stolek byl trochu jemnější Veltlínské červené rané, Sylvánské zelené, Muller Thurgau, Chardonnay a čtyři Ryzlinky rýnské. Z této nabídky nás velmi zaujalo Chardonnay a Ryzlink rýnský z tratě Ořechová hora. A konečně jsme měli zdolat jen stolek číslo pět. Hibernal a Johanniter, ty známe a jsou dobré, jenže po nich nastoupila řada Terrior. Tam není moc co řešit jen zavřít oči a mlsat, protože možná jedno, dvě vína z této řady budou ve vinotéce, ale to naštěstí teď řešit nemusím, protože stejně ještě nejsou v lahvích. Posledním vínem byl Merlot. První červené víno v portfoliu Vinařství Volařík po velmi dlouhé době. Ing. Eliška Becková ho nechala dlouho ležet na jemných kalech, potom si pobyl v barrique sudech a až dozraje po scelení, teprve potom bude jistě dělat velkou radost nejen jeho mamince Elišce.

    Suma sumárum většina vín byla velmi suchých a suchých, tedy opět s vysokým procentem alkoholu, který nám jen u několika vín přišel trochu moc, jinak se vína pila velmi lehce a alkohol nebyl poznat. Jen jedna sladká Pálava, aby bylo dodrženo, že Pálava je přece sladká… Nebyly velké rozdíly mezi jednotlivými tratěmi, byť poznatelné rozdíly byly příjemným rébusem pro nos i ústa. Bylo to velmi příjemné odpoledne s krásnými víny.

 

28. srpna 2020  se konal  Den ve vinařství Štěpána Maňáka

    I letos jsem se na ochutnávku a následnou cestu za víny vydala sama. Počasí bylo přívětivé a já si troufla na cestu po D1, která díky opravám nebyla až tak stresující, jak si ji pamatuji z minula. Nebo jsem měla štěstí, že jsem nenarazila na agresivní řidiče. Do Kyjovského pivovaru, kde jsem si zamluvila ubytování, jsem dorazila chvíli po jedné hodině a prý ubytovávají až po druhé. Dala jsem si oběd. Ubytovala se a vyrazila taxíkem směr Žádovice. Tentokrát jsem byla mezi prvními a uvítací kalíšek mne neminul, byť jsem byla vítána paní Maňákovou a Štěpánem Maňákem mladším. Jako obvykle mne zajímal počet vzorků. Štěpán Maňák mladší mně vysvětlil, že ukončili řadu Moravia line. Mají i tak dost zajímavých vín, která rádi prezentují. Letos jen 82 vzorků. Projela jsem nabídku a uklidnila jsem se. Některá vína byla starších ročníků, tedy staří známí, anebo dokonce v mé nabídce. Času mám dost, není kam spěchat. Postupně jsem se pozdravila se všemi, které za těch deset let znám.

    Vzhledem k situaci nebylo možné si uvnitř sednout, ale byl tam příjemný chládek. Všechna místa k sezení byla venku pod party stany, nakonec i cimbálová muzika hrála venku. Po deseti vzorcích jsem si vyšla vždy na chvíli sednout, a potom zase do práce. I letos byla v Tradition line jedna novinka - Malverina, rodná to sestra Savilonu a Vesny. Savilon mi chutná nejen od Maňáků, proto jsem byla zvědavá a následně trochu zklamaná. Když nad tím tak teď přemýšlím, nejspíš měla takové nevýrazné kyselinky, byla spíš kompotová. V brzké noci, když jsem ji panu Maňákovi nepochválila, nebyl rád a okolo stojící se jí velmi zastávali... Asi jí budu muset dát šanci na některé z ochutnávek. Neodolala jsem a opět si ochutnala Tramín červený a Chardonnay, která nechali vyzrávat ve větších dřevěných sudech. Pro mne velmi zajímavá vína, pravda suchá. Terroir řadu bílých vín trochu rozšířili. Kdyby byl zájem bylo by velmi zajímavé porovnat vína této kategorie s těmi "obyčejnými". Terroirová řada bílých vín, to je jeden poklad vedle druhého. Vína jsou to jemných vůní a dlouhé dochuti. Vína pro samostatné vychutnávání. Šumivá vína - sekty a Frizzante - jsem nevynechala. Zajímavá, ale vzhledem k tomu, kolik takových vín za rok prodám... U růžových je krásný rozdíl mezi rosé Merlotem a Rulandským modrým, která obě nechali zrát pár měsíců v dubových sudech. Cabernet Sauvignon - rosé zase v sobě nese stopu černorybízových listů. Každé je jiné. Červených vín bylo docela málo, protože je nechávají vyzrávat v sudech a ta co byla jsou pryč. V barrique řadě bylo první víno vloni ještě neuhlazené cuvée 4Blend - Tramín červený, Tramín (je Tramín kořenný), Pálava a Děvín. Čtyři odrůdy, které kvasily odděleně a po vyzrání v barrique sudech byly sceleny. Rok mu prospěl. Zatím netuším, jestli ho poslali na nějakou soutěž, ale jeho čas přijde. Mělo by bodovat v soutěžích. Dál jsem si jen tak mlsala, a zcela opomněla, že přibylo jedno jistě zajímavé víno Mal-Ali-Mer grand reserva. Ještě ho nemají nalahvované, tedy asi bylo ještě neučesané... Počkám, až bude v nabídce. Objevil se náš mladší syn, který mně měl dělat společnost na cestu zpátky. A začala společenská část návštěvy. Musím prozradit, že jsme se od chvály skvělé cimbálovky dostali opět k vínům... Pan Maňák se pochlubil, že jejich myslím Ryzlink se letos stal již jejich druhým vínem, které bylo vybráno mezi 100 nejlepších vín na světě. Čas pokročil, a byť jsme na cestu zpět byli dva, nebylo by rozumné zůstávat přes půlnoc. S díky jsme odmítli pozvání na grilovanou krůtu a šli spát... Pro zvědavé, letos jsem v pomalém tempu přechutnala 45 vín.

...a když už jsem byla na Moravě...

    Jako tradičně jsme se zastavila nikoli ve vinařství, ale v podnikové prodejně a v penzionu Vinařství Vladimír Tetur ve Velkých Bílovicích. Vloni naprostá novinka, která letos už funguje. Nepřehlédnutelná stavba v barvách vinařství je po pravé straně ulice Čejkovické. Kde jsou ty časy, kdy jsme u kávy v klidu probrali vše možné. Získala jsem informace, které se na etiketu nevejdou. Teď vcházeli lidé z ulice, zvědavě si vybírali z jejich vín, které by si ochutnali díky degustačnímu automatu... Tu zvonil telefon, tu bylo potřeba něco zařídit. Pan Tetur si přes to nestěžoval, protože jejich vinařství je zastrčené a mnoho lidí k nim dřív nezavítalo a i když byly otevřené sklepy, kdo by se trmácel tak daleko... Odbyt přes vinotéky poklesl a každý vinař se musí snažit nabídnout možnost pobýt ve vinařství. Vyzvedli jsme objednané a rozloučili se.

       Další zastávka byla u Baumanů pro medoviny. Také to nebylo dlouhé.

       Poslední zastávka byla ve Vinařství Šebesta. To bylo pro mne při objednávání vín překvapení – také mají penzion, dokonce zcela novou výrobu. Dokonce tak novou, že jejími útrobami doposud neprošly hrozny. Čeká se až dozrají… Co bude ovšem vidět u mne je změna etikety.

       Je krásné, jak každý z vinařů, kteří již mají svůj penzion, ho má zcela jiný, stejně jako víno.


TOPlist